já koukal ji do oci, ona koukala do mejch

1.

Čekám na nádraží v Hradci Králové na vlak domů. Přestěhovala jsem se teď do vlastního bytu. Je mi 22 let a chtěla jsem už osamostatnit od rodičů. Pravě teď jedu od nich do svého nového bytu. Z přemýšlení mě vyruší něčí ruka na mém rameni otočím se a vidim za sebou hodně vysokého, hnědovlasého a potetovaného kluka.

"Co potřebuješ?" zeptám se trochu s nezájmem klučiny. Mohlo mu bejt tak 27-29 bych tipla.

"Na koho čekáš?" zeptá se mě. Proč se ptá neznáme se.

"Na vlak, co chceš?" odseknu mu. Nemám teď náladu na nějaký vybavování ještě s někým koho neznám.

"Tvoje číslo kotě" řekl sebevědomě a nahodil lišácký úsměv. Nějak vysoký ego ne řeknu si sama pro sebe.

"No a" řeknu už s úplným nezájmem. Otočím se a jdu k vlaku.

"Ale ale, dávej" rozkázal mi a dal jeho mobil do ruky.

"Fajn" křiknu tak trochu a začnu do mobilu naťukávat moje telefonní číslo. Až jsme ho napsala vyhla jsem se mu a šla na vlak.

"Jmenuju se Dominik" křikne na mě ještě.

"Já jsem Viky" křiknu zpět za chodu na vlak.

Nastupuju do vlaku a za cca půl hodiny jsem v Pardubicích. Přestěhovala jsem se do Pardubic.
Odemykala jsem dveře od svého nového menšího bytu, ale mě to stačí. Odložím si kabelku a jdu se osprchovat. Svléknu ze sebe oblečení a vstoupím do sprchy. Syknu bolestí když mi horké kapky vody dopadaly na mé zápěstí. Ano sebepoškozuji se, bohužel. Někdy je toho na mě prostě moc. Převážně to dělám kvůli mému ex, který si po rozchodu vzal do hlavy, že jsem ho podváděla nejspíš kvůli tomu, že jsem se k němu po rozchodu nechtěla vrátit i když to on se semnou rozešel. Když se zhulí tak mi začne vypisovat jak mě furt miluje a chce se ke mne vrátit potom co mu na to neodepisuju tak mi začne psát jak jsem bezcitná děvka atd.
Ničí mě to, hlavně ho mám ještě furt ráda byl moje první láska.

Okolo desáté si lehám do postele, jsem docela unavená. Upadám do říše snů.

O půl jedné ráno se probudim, protože potřebuju na záchod. Když se vrátím ze záchoda tak se mi rozsvítí mobil, protože mi přišlo oznámení. Zpráva. Zpráva od neznámého čísla. Ze zvědavosti kliknu na zprávu.

"Tak kdy máš čas kočko?" přečtu si zprávu. To bude ten kluk z nádraží. Dominik.

"Nikdy kocoure" odseknu mu. Po tom co se mi děje s mým ex úplně nevyhledávám kluky a upřímně se u trochu bojím.

"Ale ale kočička vystrkuje drápky, to se mi líbí"
přijde mi další zprava. Zasměju se nad tím jaký má ego.

"Haha bez chrápat a neotravuj" napíšu a odložím mobil na noční stolek vedle mé postele.

"Fajn, ale zítra napíšu!" cinkne mi zpráva. Jen si ji přečtu a zase odložím mobil a upadám do říše snů.

První kapitola! Jak se vám líbí? Tohle je moje premiéra tak snad se líbí.
Omlouvám se za chyby! <3