Neříkejte to

Dobrá klasika?

Tákže... byla to naprostá katastrofa. Ještě dřív, než stačil něco říct, už všichni vypadali, že mu chtějí jednu vrazit. A čím zdvořilejší, uctivější a vstřícnější byl, tím vražednější byly jejich pohledy. Jejich uštěpačné poznámky a urážky na něj samozřejmě neměli vliv. Ať dělali, co dělali, nepodařilo se jim ho vyprovovkovat, a ten pocit zadostiučinění to fiasko alespoň příjemně osladil. Bylo to vlastně zábavné i otravné zároveň.

V jednu chvíli si ho vrchní seržant Moore vzal na slovíčko stranou. Severus věděl, co přijde. 

Tahle spolupráce je důležitá a nevraživost odvádí pozornost. 

Přestaňte je provokovat. 

Zklamal jste mě. 

Věřil jsem, že zůstanete profesionální.

Vezměte si dovolenou.

Stál s předpisově rovnými zády a čekal na verdikt. 

Dovolená by se mu hodila. Pocestoval by. Jel by do hor pro pár ingrediencí. Mohl by týmu asistovat potají. Neoficiálně.

Zase.

V tom byl koneckonců dobrý.

Štvalo ho to, ale dalo se to čekat. S tím se už dávno smířil, stejně jako se svými rozhodnutími.

„Nemohl jsem si nevšimnout nepřátelství mezi vámi a našimi britskými kolegy," šel seržant Moore rovnou k věci.

Severus strnule přikývl. „Vzhledem k naší společné historii se není čemu divit."

„Pohov, Snape. Někomu asi vyznamenání a milost nestačí, co?"

„Zdá se to tak. Také jsem učil ty mladší a nebyl jsem zrovna shovívavý. Někteří z nich by řekli, že se stali bystrozory navzdory mým snahám."

A on by na to řekl, že tak byli alespoň řádně připraveni na bystrozorský výcvik a nevyrazili je z lektvarové části, která byla skutečně náročná.

Seržant Moore si odfrkl. „Chápu. Tenhle případ má nejvyšší prioritu. A zatím ti zatracení Pommíci neudělali nic užitečného. Všichni si na ně stěžují. Slyšel jsem, že, a to cituji, se víc starají o kydání vašeho hnoje než o chytání grázlů." Přeměřil si ho. „Rozhodl jsem se, že to oznámím jejich nadřízenému." 

Jejich nadřízenému? To nečekal. Severus se pomalu zhluboka nadechl, aby měl čas si utříbit myšlenky. To všechno jen zkomplikuje, způsobí to zbytečné drama a ještě víc to zpomalí vyšetřování. „Možná by bylo snazší, kdybych se držel stranou od případu, pane."

„Jasně... Ne."

„Možná to bude jediné řešení, pane."

„To nechte na mně. Nezbavím se nejlepšího odborníka na temnou magii, kterého mám, jen protože se pár bystrozorů neumí chovat dospěle."

Děkovně poklonil hlavou. Znělo to příliš dobře na to, aby v tom nebyl nějaký háček. „Je to vaše rozhodnutí, pane."

„Jsem rád, že souhlasíte."

„Jistěže, pane."

Moore na něj ukázal prstem. „Nebuďte drzý. Ve všech těch panech slyším, co si vážně myslíte."

Všiml si toho, co? Severus rychle potlačil svůj úsměv. „Drzý? Pane, já? Ale pane, něco tak vzpurného se mi nepodobá. Pane."

Moore si odfrkl. „To jistě. Odchod. Zkuste se ale nenechat zavraždit, dokud se mi nepodaří promluvit si s jejich nadřízeným, jasně?" 

„Jistěže, pane," řekl a s poklonou hlavy odešel.