Neříkejte to

Stará klasika?

Do prdele, proč myslel Potter zrovna na něj, když umíral?

Pořád to nemohl to dostat z hlavy. 

Prostě to nedávalo smysl.

To byl Potter až tak zoufalý, že moment před smrtí myslel ze všech lidí zrovna na něj?

Taková volovina.

Hovadina.

Absurdnost.

Nonsens.

To když si Severus myslel, že umírá...

Jeho mysl byla průzračně čistá.

Klidná.

Vyrovnaná.

Prázdná.

Jen byl a čekal, než přejde na druhou stranu. 

Jenže pak ho něco stáhlo zpátky.

Do Potterovy náruče. 

To bylo… rozčilující.

Evidentně ještě odejít nemohl. Jeho práce nebyla hotová. A tak, naposledy, předal někomu důležitou informaci. Poslední kousek skládačky.

Nenáviděnou vzpomínku. 

A s tím poslal Pottera pryč, ať si to užije. 

Bylo mu ho trochu líto. Trochu. 

Byl jen další figurkou na příliš velké šachovnici. Oba jimi byli a nikdo nebyl král. 

Král byl koncept. Myšlenka. Ideál. Mnohem důležitější než kdokoli z nich.

Ale Potter pořád odmítal odejít. Severus na něm poznal, že chce zůstat a pokusit se ho zachránit. Na to nebyl čas. Museli tuhle bitvu a s tím i válku konečně ukončit. Bylo potřeba, aby se Potter soustředil a držel se plánu.

A tak... před ním Severus zemřel. Hrál si na mučedníka. Nečekaného hrdinu.

A Potter odešel. Po tvářích se mu stále koulely slzy, ale byl odhodlaný splnit Severusovo poslední přání a na vzpomínku se podívat.

Severus nemohl nic dělat. Na to bylo příliš pozdě. Hadí jed se mu už zařezával do žil. Dýchalo se mu čím dál hůř. Svět černal.

Přistoupil ho klid. Prázdnota. Vyrovnanost.

Odevzdal se tomu.

Celkem spokojeně.

Jeho úkol byl splněn.

Bylo hotovo.

Už ho nic nedrželo.

A probral se v zasrané nemocnici!

O další šanci žít se nikoho neprosil. Ale využil ji.

A teď, Severus skutečně žil nový život. Žil co nejdál od toho Merlinem prokletého ostrova. 

Vařil lektvary. Chodil do divadla. Poslouchal hudbu. Četl.

Vydržel to čtyři měsíce.

Nebyla to jeho chyba. Jen... to byla děsná nuda. 

Proč by na něj do prdele práce Potter myslel?

A tak vstoupil do novozélandské tajné služby. Na jeho obranu, bylo to na částečný úvazek a moc se tam toho nedělo. Pracoval jako konzultant specializovaný na temnou magii, umění mysli, lektvary... na všechno odporné, s čím se potýkal, když sloužil nebo jednal s Temným pánem a Brumbálem. Šlo mu to. 

Mezi kolegy nebyl zrovna oblíbený. Nesnažil se dělat si nepřátele, jen se neobtěžoval s žádným podbízivým předstíráním. Strávil tím příliš mnoho času. Už s tím nadobro skoncoval. Proto se netvářil, že jejich děti jsou tak neuvěřitelně nadané a roztomilé. Dělal svou práci, byl svým okouzlujícím já a to bylo vše.

Ale někdo ho musel proklít. Nebylo možné, aby měl člověk takovou smůlu. Proč by jinak přišli britští bystrozoři kvůli spolupráci na případu? To muselo být prokletí. Merlinova klika byla, že na seznamu příchozích nebylo Potterovo jméno.

Ale i tak, kolegové ho sotva přijali a on se teď musel vypořádávat se všemi těmi idioty, kteří ho nenáviděli do morku kostí.

Samozřejmě právem.

To, že dostal milost, neomlouvalo, co udělal. Co viděl. Co pomáhal plánovat na obou stranách.

Možná byl z právního hlediska z obliga, ale z morálního? To ne, ani zdaleka.

Bude to pohroma.

Bude to masakr.

Je blázen, když se na to trochu těší?