Neříkejte to

Nepříjemnost na druhou

V baru to žilo. Severus stál stranou a snažil se, aby na něm neskončil obsah žádné sklenice, zatímco jeho kolegové bujaře oslavovali úspěšně vyřešený případ.

Vskutku báječné.

Někdo se vedle něj postavil. Severus si povzdechl. „Nemáte někoho jiného, koho byste mohl oslňovat svou přítomností?"

Potter se usmál. „To už mám za sebou. Teď po mně chtějí, abych napsal knihu. Mé kouzelné já: Slunění s lumpy. Je to pracovní název."

„Zviklaný Lockhartovou věčnou popularitou? Uvědomujete si, doufám, že nikdy nedosáhnete jeho magičnosti?"

„Neodvažoval bych se o to ani pokoušet," řekl Potter naprosto vážně. A pak to okamžitě zkazil tím, že se rozesmál. Když ho to přešlo, zeptal se potichu: „Jak se máte?"

„Přežiju,"odtušil Severus.

„Nepijete. Třas?"

„S alkoholem se to vždycky zhorší. Vzal jsem si lektvar, ale bude chvíli trvat, než se nervová zakončení zahojí," připustil Severus neochotně. Léčitel se postaral o největší škody hned. Crucio bylo děsný. Nesnášel to.

„To to bylo tak zlé, nebo je to kvůli předchozímu poškození?"

Severus neviděl důvod lhát. „Obojí."

Potter přikývl a vrátil se k pozorování rozjařeného davu. Severus si ho změřil. Nelíbilo se mu, jak vážně se Potter tváří. „Teď pravdu, proč neslavíte?"

Potter se mu podíval do očí. „Slavím. S vámi."

Severus zvedl obočí a pak si povzdechl. To bylo marný. Mohl by mu alespoň pořádně poděkovat, aby si zlepšil karmu. Nebo aspoň nezhoršil. Stejně všichni bystrozoři brzy odjedou. „Sežeňte Davisovou a Boota. Sejdeme se tady."

„Cože?" zeptal se ho Potter zmateně.

„Udělejte to," řekl a odešel směrem k baru. Byl čas koupit svým bývalým studentům nějakou dovezenou směšně předraženou Ogdenskou starorežnou.

Co se to jen s jeho životem stalo.

O necelou hodinu později se Davisová chichotala při vzpomínce na Severuse v šatech něčí babičky. Zatracený Lupin a jeho vtípky. „Bylo to k popukání, profesore! Ten sup vám vážně rozzářil oči!"

Severus si povzdechl a zavrtěl hlavou. Pak se upřeně podíval na Boota, protože ten až příliš nadšeně přikyvoval.

Toho ale Severusův pohled neodradil. „A ta vaše lýtka v těch botách!"

„A ta kabelka," dodal Potter.

„To bylo parádní. Nejlepší den mýho života."

„Rozhodně to stálo za všechny ty body, které jste Nebelvíru sebral," zazubila se Davisová.

Severus se usmál. S tím mohl souhlasit.

„Hej!" vykřikl Potter. „To byly naše body, ty, ty, ty zmizí Zmijozelačko!"

„Říká hadí jazyk," odvětila Davisová a Severus začal všeho ještě víc litovat, když na Pottera zakmitala jazykem. A proč se Potter červená?

Co to sakra...

„Trace, myslím, že jsi nám rozbila profesora."

Severus jen tak tak nepotřásl hlavou. Ani nezaúpěl. Na tohle byl ale příliš střízlivý. Na tohle nemohl být ani dost opilý! Nikdy. Otřel si čelo. Možná už byl čas jít. Některé věci by neměly být viděny. A asi nemělo cenu je znovu žádat, aby mu přestali říkat profesore. Zvlášť po všech těch Ogdenských, co jim kolovaly žilami.

Vstal. „Stejně už je čas, abych šel. Užijte si zbytek noci," popřál jim tak vstřícně, jak dokázal.

„Nashlé, profesore," zamávala Davisová vesele a Boot se rozloučil neméně opile.

„Já půjdu taky," řekl Potter.

„To nebude nutné."

„Stejně musím jít. Zítra mám strašně moc porad. Všichni zbožňují i proklínají to, co jsem udělal."

„Divíte se jim?" zeptal se Severus cestou ven, zatímco se za chůze rychle kývaním a máváním loučil s těmi, co si všimli jeho odchodu.

„Nemůžu říct, že jo. Ale pořád toho nelituju."

„Ale uvědomujete si, že to bylo úplně zbytečné, že? Další dvě hodiny jsem mohl počkat, nejspíš by to bylo ještě méně. A nebylo by potřeba žádných porad ke zmírnění škod."

Potter se zasmál. „A co by pak na tom bylo zábavného, prosím vás?"

Severus neodpověděl. Tenhle spor se nedal vyhrát. Ne se Skočil-jsem-trolovi-na-záda-po-dvou-měsících-v-prváku-protože-jít-za-dospělými-je-fuj-Potterem.

Jakmile vyšli ven, Severus do sebe nasál chladný noční vzduch. Tak. To bylo mnohem lepší.

„Víte ale, že bych to udělal pro každýho, že jo?"

Podíval se na něj. „Samozřejmě. Nic jiného bych od vás ani nečekal. Vždyť je to v podstatě vaše životní moto."

„Rád jsem s vámi pracoval."

„Ani vy jste nebyl naprosto neschopný."

Potter se zakřenil. „To je hrozný způsob, jak někoho pochválit."

„Musím si hlídat svou pověst," řekl Severus co nejsnobštěji.

„No jasně," uchechtl se.

Severus zívl. Podařilo se mu udržet zavřenou pusu, ale i tak na něj musel být pohled jako na mozkomora chystajícího se vysát z někoho duši. Byl nejvyšší čas se přemístit. „Dobrou noc, Pottere."

„Počkejte ještě chvilku."

„Ano?"

Potter najednou znervózněl. Olízl si rty a přemístil váhu z nohy na nohu.

Severusovi začaly v hlavě zvonit poplašné sirény. Tohle nebylo dobré.

„Chci, abyste -"

Merline, už zase.

„- mi říkal Harry."

Co? To byla asi ta lepší varianta. Ale stejně by to mohlo dopadnout hodně špatně. Potter by se mohl snažit o to, aby se k němu Severus choval čím dál vlídněji, vmámit ho do pasti a pak udeřit. Neměl by tohle být už dost starý? Potter se už dávno měl přenést přes to svoje školní zaláskování. „A proč bych to dělal?" zeptal se ho klidně, místo aby ho rovnou seřval.

„Jsme kolegové. Mnohokrát jsme si navzájem zachránili život. Pokaždé, když vás slyším říkat Pottere, připadám si zase jako ve škole. A kvůli tomu se pak cítím hloupě. A z toho je mi smutno. A to mě rozčiluje. A to cítím se pak hloupě. A pak se cítím zbrkle. A to mě-"

„Jste opilý," přerušil ho.

„Trochu."

Zhluboka se nadechl. Prostě ho odbyde a zapomene na to. „Budu o tom přemýšlet. Dobrou noc, Pottere."

„Myslel jsem to vážně."

„Budu o tom přemýšlet," zopakoval Severus důrazně.

„Myslím to, co jsem řekl na galavečeru v Bradavicích."

Aha.

No ovšem.

Kurva.

„Byl jste mladý, válka zrovna skončila. Každý v té době dělal hlouposti pod vlivem emocí. Nedělejte si s tím starosti."

„Ne, vy to nechápete. Já -"

„Jste opilý. Jestli mi chcete něco říct, řekněte to, až budete střízlivý, ať si to oba pamatujeme. Dobrou noc."

A než na to stačil Potter cokoliv říct, přemístil se pryč.

Nezbývalo než doufat, že se příště bude chovat zase normálně a na tenhle nesmysl už nadobro zapomene.

Krucinál. A to už si začínal myslet, že všechno proběhne v klidu.