Neříkejte to

Harmonie

Práce s Potterem… nebyla úplně hrozná.
Byl otravně přátelský , ale dokázal si udržet dostatečnou míru profesionality. A co Severuse překvapilo nejvíc, plnil Moorovy rozkazy, a to i když s ním nesouhlasil. Na to si Severus rozhodně stěžovat nemohl.
Brzy si Pottera oblíbil úplně každý.
Jak by taky ne.
Ách, všimli jste si jak stojí nohama na zemi?
Myslíš, že mi to podepíše?
Chová se, jako by vůbec nebyl slavný!
A viděli jste, jak si poradil se Snapem? Je mi jedno, že zabil nějakého temného čaroděje, TOHLE je drsný.
Rád by uvedl na míru, že Potter si s ním rozhodně neporadil. Prostě se choval jako uštěpačný spratek, stejně jako vždycky. A Severus věděl, do čeho se má cenu pouštět. Jenže když už Potterovi nehrozily školní tresty a stržené body, tak byl jako utržený ze řetězu.
Nemusíte mi říkat 'pane', profesore. Kdyby Severus tehdy nebyl tak vzteklý, možná by dokázal ocenit jeho odvahu a pohotovost.
Takže nešlo o nic nového.  Byl to pořád ten stejný troufalec, co si uměl stát za svým. Nebyla Severusova chyba, že ostatní byli slaboši.
Vlastně to bylo celkem osvěžující. Severusovy sarkastické poznámky a vtípky mu konečně někdo bez váhání vracel, nemusel se držet zpátky a… vlastně to bylo zábavné.
Dokonce jednou Pottera slyšel, jak se tiše uchechtnul, když si Severus podával jednoho uchazeče o cenu nekňuby týdne. 
Naštěstí se zdálo, že Potter dospěl a uklidnil se… Po jeho poblouznění nebylo ani stopy a zdálo se, že to všechno už bylo za nimi. Lépe se s ním pracovalo, Severus si nemusel hlídat každé slovo ze strachu, že by to Potter bral jako pobídnutí… Vyvíjelo se to dobře. Takhle se dalo pracovat.