Neříkejte to

... až na výjimky

Bylo to poprvé, co sám tahal v politice za nitky. Předtím to vždy byl Brumbál nebo Malfoy, kdo se vypořádával s obtloustlými oportunistickými páprdy. Psát dopisy bylo snadné. Obtížnější byly hlasové dopisy a letaxové hovory. Moore se sice naučil, co má říkat a jak má znít při nahrávání zpráv, ale nejdůležitější bylo zvládnout samotný rozhovor. Musel znít vyrovnaně, mocně, neústupně, netrpělivě, neoblomně a zároveň shovívavě. Moore tvrdě dřel, aby všechny politické kličky zdolal. Zdálo se, že je to pro něj věc hrdosti. Žádný pískal mu nebude říkat, jak vést vyšetřování a koho vyhodit.
Severus si na to rozhodně stěžovat nebude.
Tak jako tak šlo o dlouhodobou tajnou operaci a teď byl v roztahané fázi shromažďování důkazů. Aspoň můžou říct, že jejich zločinci bez řádného soudního procesu odsouzeni rozhodně nebudou. Brity přizvali, protože se zdálo, že se někteří Smrtijedi na připojili ke kiwi okultistům. Bystrozoři ale jen při každé příležitosti ukazovali prstem na Severuse a nebrali ohled na nic, co řekl.
Takové plýtvání času celého sboru.
A Moora zřejmě bavilo rozsévat zmatek do řad britského ministerstva.
Když je něco prohnilé, nevidím důvod, proč to nespálit na popel.
Připomněl si, aby mu nikdy nezkřížil cestu. Naštvaní Mrzimoři byli ti nejděsivější.
Dnes letaxovali se samotným ministrem kouzel. Žádné obličeje v ohni a žádné klečení před ohništěm. Jen hlasy burácející přes oceány skrz zelené plameny. Severus seděl naproti Moorovi, poznámky a nápovědu připravené.
„Věřím, že dnes dospějeme k oboustranně uspokojivému řešení," řekl ministr. 
„Doufejme," souhlasil Moore. „Nabyl jsem dojmu, že má vaše vláda ve zvyku pracovat rychle."
Perfektní. Malý šťouchanec podaný s tou správnou dávkou upřímnosti.
„Bylo učiněno rozhodnutí, že bude urychleně vyslán nový tým pod dohledem jednoho z našich nejlepších lidí. Bystrozoři, kteří jsou v současné době na Novém Zélandu, budou staženi a suspendováni, pokud nebudou souhlasit s tím, že se budou chovat profesionálně a pokud se Severusovi Snapeovi a celému týmu omluví."
Moore a Severus si vyměnili pohledy. S tím se dalo souhlasit. Kývli na sebe.
„Pokud se omluví a adekvátně změní své chování, nebude nikdo z mého týmu nic namítat," odpověděl Moore klidně.
Severus rychle napsal na papír hůlkovým písmem: DOZOR?
„Rád bych se dozvěděl více o osobě, kterou posíláte jako dozor, a o jejich kvalifikaci," pokračoval Moore hladce. "Jistě chápete proč."
„Samozřejmě. Dokonce je tady se mnou. Dovolte mi představit vám pana Pottera."
Ne.
To se neděje.
Pottera?! Osud ho vážně musí nenávidět, co?
„Dobrý den, rád vás poznávám, seržante Moore. Je to čest být součástí vašeho vyšetřování."
Moorovo obočí se vyšplhalo skoro až k vlasům, když se tázavě podíval na Severuse.
Severus přikývl. Harry Potter, němě artikuloval.
Moore se rychle vzpamatoval. „Také mě těší, pane Pottere. Seznámili vás s naší situací?"
Severus si dal záležet, aby si udržel klidný a zaujatý výraz byl klidný a zaujatý. Musel to kurva ze všech zasraných lidí v Británii být zrovna Potter!?
„O utajeném případu mi zatím nikdo nic neřekl, ale jsem si vědom neradostné situace týkající se mých kolegů. Takové chování je odsouzení hodné a jsem odhodlaný věnovat maximum pro zlepšení našich vztahů."
Kdo mu tyhle věty podsouvá? Čte to odněkud, nebo mu to vtloukli do tý zabedněný hlavy?!
PROČ ON? napsal.
„Jestli se mohu zeptat, pane Pottere, proč jste jako dozor poslán zrovna vy? Není to zrovna okázalá pozice."
Potter se zasmál. „Věřte mi, okázalost je to poslední, co mě zajímá. Ne, o tohle jsem sám požádal."
„Proč?" zeptal se Moore.
„Není to žádná věda. Stydím se za svý kolegy. A vlastně se na práci se Snapem těším. Je skvělej v tom, co dělá, a jsem si jistej, že já a moji lidé se máme od vašeho týmu co učit."
Moore se na Severuse s pochybami podíval. Severus, odhodlaný zůstat profesionální, přikývl. Potter by něco takového myslel vážně. ZASTAL SE MĚ, napsal, aby byl Moore v obraze.
„Aha. Děkuji za vaši otevřenost, pane Pottere. Je mi ctí a také se těším na naši spolupráci."
„Výborně! Tak je rozhodnuto," řekl ministr žoviálně. „Jestli je to všechno, pustíme se do zařizování, co vy na to?"
„To zní dobře. Děkuji, pane ministře."
„Bez obav! Moji lidé se s vámi brzy spojí. Na shledanou!"
Severus skoro slyšel, jak si mne ruce. Moore se sotva stačil rozloučit a pleny v krbu zhasly.
Moore se na Severuse zmateně podíval. „Opravdu jsme právě vyfasovali spasitele světa?"
Severus protočil oči. „Není to žádný Ježíš. A prosím vás, řekněte mi, že se nezblázníte a nebudete se k němu chovat jako poblázněný fanoušek."
Uraženě se na něj podíval. „Za koho mě máte?"
„To budu vědět jistě, až se vám podaří s ním promluvit, aniž byste koktal a zíral mu na čelo."
„Opravdu má tu jizvu?"
Jako vážně? Merlin mu pomoz. „Kterou máte na mysli? Také mám pocit, že má tetování na velmi choulostivém místě. Možná by vám dovolil, abyste se podíval i na to."
Moore si Severuse přeměřil. „Děláte si ze mě legraci?"
„Já? Nikdy."
Dlouze a útrpně si povzdechl, a vytáhl dvě lahve L&P. „Měl byste si umýt obličej. Až moc se to podobá úsměvu." Otevřel je, jednu podal Severusovi a ťukl jimi o sebe. „Dokázal jste to," řekl uznale.
„Dokázali jsme to," opravil ho Severus a napil se. Lehká citronová hořkost ho příjemně zaštípala na jazyku.
Šéfů s citronovou tematikou se nikdy nezbaví, že?
„Nemůžu uvěřit, že jste nám zařídil Pottera"
„Nikoho jsem nezařídil. Je jen takhle nesnesitelný. Do všeho strká nos a dělá, co je správné." Povzdechl si. „Budete si na to muset zvyknout."
Moore chvíli předstíral, že přemýšlí. „S tím dokážu žít."
„Jste si ale vědom toho, co to udělá s vaší kariérou, že? A jak to ohrožuje případ.”
„Ano, jsem. Prostě budeme muset být opatrní. Třeba je Potter vyděsí."
„Vystrašení lidé jsou nebezpeční," upozornil ho Severus. Byl si dobře vědom toho, že Moore odbíhá od té části o kariéře otázky, ale nechal ho.
„A dělají chyby. Já svému týmu věřím. Tenhle případ vyřešíme."
„Dobře. Ale chci, aby bylo uvedeno, že jsem vás varoval. Jestli Potter vleze drakovi na záda nebo se nechá sežrat stínovými piraněmi, které by ani neměly existovat, nejsem za to zodpovědný a nezachraňuju mu ten jeho vychrtlý zadek."
„Proč by to, sakra, dělal?"
Severus se usmál. „Na to ptám už dlouho."
Povzdychl si. „Budu toho litovat, co?"
„Bezpochyby."
On toho lituje už teď.