Neříkejte to

Ale no tak

Někdo čekal za dveřmi. Za dveřmi, do kterých chtěl začít bušit hlavou. Nebo skrz které chtěl někoho proklít. Někoho konkrétního a nesnesitelného.

Nakonec je přeci jen otevřel. „Pottere."

„Ahoj." Usmál se. „Jak se máte? Přinesl jsem vám polévku."

„Přinesl jste mi... polévku."

„Je to polévka na uzdravení."

„Jsem zdravý."

„Tak je to polévka na nezhoršení."

Povzdechl si. Mohl by ho vyhodit. Zavřít mu dveře před nosem. Ale Potter by se prostě nepřestal vracet. „Co chcete?"

„Můžu dál?"

Ne. Vlastně ne.

Ustoupil stranou a Potter vešel dovnitř.

„Co chcete?" zeptal se hned, jak zavřel dveře.

Potter mu podal polévku. „Můžeme si promluvit?"

Ne. „Ano. Mluvte."

Potter se zasmál. „Vůbec mi to neulehčujete."

To ani neměl v plánu.

„Chtěl jsem to s vámi probrat v práci nebo po, ale nebyl jste tam."

„Vzal jsem si pár dní volna."

„Aha. No jasně. Jste v pohodě?"

„Vzhledem k okolnostem." Vzhledem k tomu, že jste tady. A k tomu, že stíráte profesionální hranici mezi námi.

Potter přikývl a zhluboka se nadechl. „To, co jsem včera řekl, jsem myslel vážně. A nejsem opilý."

„Není mi příjemné oslovovat vás křestním jménem."

„Proč ne?"

„To je hranice, kterou nejsem ochotný překročit."

„Co tím myslíte?"

„Svým kolegům neříkám křestním jménem."

„Ale přátelům jo?"

Severus se narovnal a zvedl bradu. Pomalu a jasně řekl: „Nejsme přátelé."

„Ale proč ne? A proč bysme nemohli?"

To jako vážně? Vážně musí být hajzl, aby mu Potter dal pokoj?

„Jsem dost svérázný, co se výběru přátel týká, a na přátelství s vámi nevidím nic lákavého," řekl pevně.

Potter se jen uchechtl a řekl: „Au."

Ale nevypadal, že by si z toho něco dělal. Co má, u Merlinových povislých nateklých koulí, Potter za problém? „Na tohle nemám čas." Otevřel dveře. „Díky za polévku."

Vylije ji do dřezu. Pro jistotu.

„Musíme si promluvit ještě o jedné věci. A nebojte, můžeme zůstat jen kolegy, jestli chcete."

No teď se teda Severus opravdu bál.

„Vzpomínáte si, jak jsem se vám vyznal?"

Bohužel ano. A bohužel, Potter to vážně zase vytahuje. „Ano."

„Jen jsem vám chtěl říct, že to nebyla hloupá zamilovanost nebo tak něco. Myslel jsem to vážně."

Přikývl. „Děkuji za informaci. A teď, jestli už je to všechno, si opravdu musím jít odpočinout."

„A nezměnilo se to."

Kurva.

„Ale nebojte, vím, že nemáte zájem. Vím, že nejsem zrovna kdovíjaký úlovek. Jsem pošahanej, moje práce je nebezpečná a s tou slávou k tomu se nedá žít. Jen mi připadá, že jste mě nebral vážně a možná jste mi ani nevěřil. Ale vy si zasloužíte vědět proč a jak jste skvělej. Někdo by vám měl říct, jak moc skvělej jste."

Ne, Severus nepotřeboval, aby mu někdo něco říkal. Zvlášť ne tyhle kecy. Otevřel dveře ještě víc. „Jděte."

„Myslím to vážně. Jsi chytrý a zábavný. Js statečný, pracovitý a loajální. Ten, kdo s tebou bude, bude mít sakra kliku. Když jsem si četl poznámky v tvojí učebnici, nestačil jsem valit voči. A pak, když jsem se dozvěděl, že jsi to ty... Otevřelo mi je to. Jakmile jsem se uklidnil a rozleželo se mi to v hlavě, věděl jsem, že jsi na naší straně. Věděl jsem, že Brumbál měl plán. Na té věži s tebou mohl bojovat. I tak oslabený. A ani se nepokusil uhnout! Kolikrát jsem tě viděl na plánku, jak odvádíš studenty od Carrowů. Někdy dokonce dřív, než je stihli odvést do kabinetu. Chránil jsi, koho jsi mohl, a výpovědi studentů to i potvrdily. Jsi dobrý člověk, Severusi."

Takže?

To je všechno?

Potter pochopil, že svět není černobílý, a on by měl co, zjančit? Řekl něco milého a Severus by mu měl skočit do náruče?

Nic z toho, co Severus slyšel, na lásku nestačilo.

„Ale pořád chci být tvůj přítel. Kamarád. Ale vím, co jsi tím myslel. Už o svých citech mluvit nebudu a nemusíš se bát, že by se něco změnilo."

Severus by ho mohl proklít. Jenom ho trochu zakouzlit. Mohl by ho seřvat. Mohl by ho zničit. Ale Potter byl očividně na tak jemné narážky příliš natvrdlý.

A nejrychlejším způsobem, jak se z toho dostat, bylo...

Usmál se a sklonil hlavu. „Máte pravdu, je to příjemný pocit, když vás někdo ocení. A že to říkáte vy, to znamená skutečně hodně. Chovám k vám velkou úctu a vidím, že jste o tom hodně přemýšlel a nechováte se lehkomyslně. Děkuji vám za to a za to, že to berete vážně. Rád bych vám vaši náklonnost opětoval, ale nedokážu ovládat své srdce."

To bylo tak přeslazené, že ho z toho trnuly zuby. Možná Potterovi dojde, že se mu to nepodá. Tyhle kecy přece musí prokouknout, ne?

Ne, čeká, co dalšího ze Severuse vypadne.

A tak pokračoval: „Přeji vám v životě jen to nejlepší a ze srdce věřím, že toho, koho si vyberete učiníte tím nejšťastnějším pod sluncem. Rád bych byl spřátelenými kolegy, ale obávám se, že bych nedokázal unést výčitky svědomí a pocit viny, že se přátelíme a že vám nemohu nabídnout víc. Připadalo by mi, že vás vodím za nos, a to si nezasloužíte. Jste skvělý člověk a já bych si přál, abych vás mohl milovat. Ale nemiluju vás a nikdy milovat nebudu. Na to až příliš dobře znám své srdce."

Potterovi se leskly oči.

Neopovažuj se brečet!

„Děkuju ti, Severusi, že jsi to řekl." Jeho hlas zněl přidušeně. „Už tě nechám odpočívat. Myslíš jen, že bychom se mohli obejmout? Na rozloučenou?"

Ne.

Ani náhodou.

„Jako poslední sbohem," připustil neochotně a rozevřel náruč.

Potter pomalu přistoupil blíž a objal Severuse kolem trupu.

Opatrně Potterovi na ramena položil ruce a počítal. Jeden zlý drak, dva zlí draci, tři zlí draci. Pak Pottera poplácal a odstoupil.

„Děkuju, Severusi."

„Snape."

Potter se smutně usmál. „Děkuji vám, Snape. Sbohem."

Pak se dveře konečně zavřely.

Severus přemýšlel, jestli mu opití se stojí za pozdější cruciovou migrénu, co mu rozetne lebku vejpůl.

Nejspíš ne.

Pravděpodobně.