Neříkejte to

Porážka

Neuposlechnutí přímého rozkazu, to opravdu projde jen Potterovi. Jednoho dne ho ale ani ta jeho sláva nezachrání, natož jeho kumpány. Měl by alespoň jednou dostat pořádnou lekci. Ale popravdě řečeno, Severus byl rád, že z toho Davisová s Bootem vyvázli jen s klepnutím přes prsty.

Když dorazil na okrsek, přivítal ho známý ranní ruch. Žádné flákání, všichni pracovali. Pár lidí bylo poněkud kocovinově zelených...

No moment. Tahle nejsou ani trochu efektivní. Měli by si na to něco vzít. Nebo by mohl Severus udělat dobrý skutek a dát jim svoji osobní speciální várku. Na vylepšenou recepturu byl velmi pyšný. Vlastně by to bylo ideální pro testování účinků na širší škále lidí... To by se pak hodilo pro budoucí výrobu a patent, o který chtěl požádat...

Rychle se otočil domů a za půl hodiny už lektvar roznášel mezi kolegy. Samozřejmě s důrazným upozorněním, aby za ním okamžitě šli, jakmile se budou cítit nějak zvláštně. Každý si lektvar vzal vděčně a bez ptaní. Prostě to do sebe kopli hned, jakmile Severuse uslyšeli říct kocovina a vylepšený lektvar. Kiwiové i Briti! Hodně se změnilo. Ty tam byly ostražité pohledy, napjaté mlčení, jakmile vešel do místnosti. Nemusel si před nimi hlídat záda. Ani obrazně, ani doslova.

„Snape! Co tu děláte?" zaburácel Moore na celou místnost.

Severus se otočil a místo odpovědi jen zvedl obočí.

„Nedělejte ze mě vola. Jděte domů, vezměte si marodku. Stejně pro vás nemám žádnou práci."

„Nejsem nemocný."

Moore zkřížil ruce a celého si ho prohlédl. „Je mi šumák, jestli jste zdravý jako řípa. Potřebuju vás fit. Odpočatého a v plné síle. Jděte domů."

„Opravdu jsem v pořádku." A chtěl si projít hlášení a důkazy, aby se ujistil, že jim nic neuniklo.

Moore přišel blíž k němu. Všichni je sledovali. „Včera vás mučili a cruciovali. Běžte domů. Dám vám vědět, kdyby se objevilo něco důležitýho, jasný?"

Severus by to celý shrnul jen pod mučení. Nebylo třeba Crucio takhle zdůrazňovat. A s jeho následky nebylo zase tak těžký se vypořádat. Prostě se jen člověk musel držet dál od čaje i kávy a držet všechny emoce na uzdě. Zkrátka nic, co by příliš stimulovalo rozjitřená nervová zakončení. A ten třas se dal ignorovat snadno.

„Snape, myslím to vážně. Bohatě mi na krku stačí jeden válečný hrdina, co si myslí, že pro něj neplatí to, co pro ostatní.

To neudělal.

To neřekl!

Opravdu na něj právě vyrukoval s Potterem?

Vážně ho přirovnal k němu?!

Neobtěžoval se skrývat, jak moc ho to urazilo.

A Moore se uchechtl!

„Jděte. A jestli vás tu uvidím dřív než za tři dny, pošlu za vámi reportéry. Všechny. A Snape? Lidi z Kouzelné svůdnice budou první."

Severusovi se udělalo lehce nevolno, když si to představil. „To byste neudělal."

Moore se k němu naklonil blíž. „Zkuste to"

Ne, to nemohl riskovat. „Kdyby se něco stalo..."

„Vypořádáme se s tím. Věřte tomu nebo ne, dokážeme dělat svou práci."

Nezbývalo, než uznat svou porážku. „Dobře. Tak tedy zítra."

„Za tři dny."

„Dva dny."

„Platí." Moore se samolibě usmál. „Užijte si to."

Bylo to zvláštní. Být obehraný pro vlastní dobro... Nebyl si jistý, jestli by měl být rád nebo to nenávidět.