Grace milovala svou rodinu a velmi ji mrzelo, že ji musela opustit.
Ale snažila se to brát pozitivně, protože potkala svého nejlepšího přítele, téměř bratra a hlavně tři muže, kteří ji změnili život.
(Mikaelson x Oc) (Polyamorie - vysvětleno uvnit...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Moc. Miluju je a... právě teď si nedokážu představit život bez nich."
🖤-🖤~🐺~🖤-🖤
Další ráno se Grace a Rebeka stejně probudily u Grace v posteli. Když si byla Grace jistá, že Rebeka skutečně spí, změnila se a odnesla ji do ložnice než se vrátila do své vlčí podoby a znovu si lehla k ní.
A Rebeka byla vděčná, že s ní Grace zůstala a dávala na ni pozor. Starala se o ni jako práva matka.
A když se pak ráno oblékly, Grace začala Rebece vysvětlovat, co vlastně je, odkud pochází a jak se z ní vlastně stal hybrid.
(Znovu to psát nebudu, psala jsem to víc jak 3×)
A Rebeka samozřejmě s velkým zájmem a zvědavostí poslouchala. Přišlo jí to zajímavé. Ale bylo jí i líto, když jí Grace vyprávěla, jak musela opustit svou rodinu a děti kvůli tomu, co se s ní stalo. Vždyť se svými dětmi nestrávila moc času a už musela odejít.
Bylo to smutný příběh.
Ale Grace jí říkala, že byla zároveň i trochu vděčná a šťastná, že se z ní stal upír, protože potkala spoustu úžasných lidí a hlavně své spřízněné duše a... otisky.
,,Víš, tvým bratrům, jsem to ještě neřekla, protože čekám ještě na toho třetího, ale my vlci máme něco, čemu se říká otisk." Začala Grace a Rebeka na ni zvědavě koukla. „Otisk? Co je to?" „Je to pro nás velmi vzácné a důležité pouto. Osoba, do které se vtisknem, pro nás znamená svět a udělali by jsme pro ni cokoliv, byli pro ni kýmkoliv. Někteří by to přirovnali ke spřízněným duším, ale tohle se nedá rovnat." Vysvětlovala Grace s úsměvem, zatímco myslela na své otisky.
,,Je to jako zemská přitažlivost. Střed všeho se ti posune. A ty uděláš cokoliv. Budeš tím, koho potřebuje. Přítelkyní, kamarádkou, sestrou, ochránkyní." Dokončila Grace.
,,Tobě na mých bratrech vážně záleží, že?" Zeptala se po chvíli Rebeka a přiznejme si to, pouto, které Grace označila jako otisk, znělo krásně.
„Moc. Miluju je a... právě teď si nedokážu představit život bez nich. Proto se nemůžu dočkat, až Klaus propustí své bratry a zároveň se vrátí. Proto nemohu dopustit, aby jste ho zabili." Řekla Grace vážně a podívala se na Rebeku, která se tentokrát zamračila a zamyslela se.
Vážně chtěla Grace ublížit? Chtěla zničit štěstí svých bratrů? To nemohla.
Jistě, Klaus mohl zabít jejich matku a bolelo ji to, jenže co na tom teď záleželo, když měla Grace, která dokázala zaplnit to prázdné místo, které bylo vyhrazeno pro matku.
,,Jsem na tvé straně, Grace." Řekla po chvíli Rebeka. „Mockrát ti děkuju, Rebeko." Poděkovala Grace a trochu se usmála, než ji mateřsky pohladila po tváři a objala.
