Grace milovala svou rodinu a velmi ji mrzelo, že ji musela opustit.
Ale snažila se to brát pozitivně, protože potkala svého nejlepšího přítele, téměř bratra a hlavně tři muže, kteří ji změnili život.
(Mikaelson x Oc) (Polyamorie - vysvětleno uvnit...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Taky chcete polibek na dobrou noc?"
🖤-🖤~🐺~🖤-🖤
Zbyl pouze den do boje.
Grace byla trochu nervózní a hlavně se bála o smečku a svou rodinu. Ale zase věděla, že se umí bránit. Navíc už to chtěla mít konečně za sebou a vrátit se domů.
Toho večera před bojem se chladní, původní rodina a jeden vlk sešli za domem Cullenových, kde se pár klád poskládalo do kruhu a doprostřed nanosil Jacob dřevo na oheň. Zároveň byl bokem postavený stan.
Ovšem kolem ohniště seděla pouze původní rodina a vedle nich seděla Tia a Benjamin. Ostatní stáli bokem.
Jacob nakonec donesl poslední dřevo a podíval se na Benjamina, kterému se na prstě objevil plamínek a nakonec ještě čtyři na dalších prstech, než dřevo zapálil.
,,Přesně tohle jsem myslel." Řekl Jacob a posadil se na vedlejší kládu. ,,Trochu před bitevního ohně. K tomu historiky z válek." Pokračoval.
,,Nebo postávat kolem jako hloupý sochy." Dodal Jacob, když se společně se zbytkem skupiny koukal na ostatní upíry, kteří stáli bokem a nevypadalo to, že se hodlají připojit.
,,Jmenuj jakoukoliv bitvu, byl jsem v ní." Řekl Garrett, když se jako první přidal. ,,Little Big Horn." Navrhl Jacob. ,,Byl jsem takhle od kousnutí Castra, ale indiáni ho dostali dříve." Řekl Garrett.
,,Zkus třeba Olegův útok na Cařihrad." Ozvala se Kate, která se posadila Garrettovi na klín. ,,Vítězství nebylo jen jeho." Dodala.
,,A nezapomeňte na jedenáctiletou válku." Řek Liam, nomád z Irska. ,,Nikdo se neumí bouřit jako Irové." Dodal a přisedl si se svou ženou a dcerou.
,,Jedenáctiletou jsme prohráli." Přiznal Garrett. ,,Jo, ale byla to dobrá vzpoura." Řekl Liam.
Grace tak jako Hope a Jacob se zájmem poslouchala a byla celkem překvapená tím, kolik toho zažili.
Občas nevěděla, zda je úžasné, nebo špatné být upírem. Pravděpodobně jak pro koho a jak v jaké chvíli. Ale pro ni být hybridem nebylo zas tak špatné. Jistě, to že musela opustit svou rodinu byla nevýhoda, ale objevila spoustu nových přátel, získala novou rodinu a hlavně své otisky.
,,Když jsme vládli my, všechno končilo u nás. Kořist, diplomati, prosebníci. Takovou jsme měli moc, ale nikdy jsme se neprohlašovali za svaté." Vyprávěl Vladimir.
,,Vždycky jsme narovinu přiznávali, co jsme zač." Pokračoval Stefan. ,,Celé časy jsme zůstávali v klidu. Nevšimli jsme si, že jsme začali stagnovat." ,,Možná nám Volturiovi pomohli, když vypálili naše hrady." ,,Čekáme už patnáct set dlouhých let, abychom jim to oplatili. Celou věčnost, jsme připraveni k boji." Dokončil Vladimir.
Popravdě bylo Grace líto, že jim všechno vzali. Ale zároveň jí to bylo i jedno. Nebyla zrovna součástí jejich světa. Byla quilet a noční chodec, nepatřila mezi ně, takže se o ně nemohla starat méně.
Teď pouze přišli na pomoc starému příteli.
Jen doufala, že se nikdo nezraní.
Jelikož Grace chtěla, aby Hope zůstala v bezpečí, nechá ji u Billyho spolu s Marcellem a Freyou. Freya stejně nebyla upír a nebyla dostatečně rychlá jako oni. Sice byla silná a se svými kouzly i nebezpečná, ale do bitvy se pustit nemohla.
„A vy?" Zeptal se Jacob původní rodiny. Kol se ušklíbl na své bratry.
„Jsme na světě už tisíc let, ale válek jsme se moc nezúčastňovali." Řekl Klaus. „Měli jsme na práci důležitější věci." Dodal Kol.
„Jako třeba?" Zeptala se Grace. „Moc dobře víš, lásko." Řekl Klaus a Grace s úsměvem protočila očima.
Moc dobře věděla.
Celý život dělali v podstatě to samé. Bojovali mezi sebou, Klaus se snažil zlomit kletbu a pomstít se Katherine a tři bratři se snažili najít svou spřízněnou duši, Grace.
Rodina se s ostatními brzy rozloučila a vydali se zpět do hotelu.
Grace potřebovala Hope uložit do postele a sami se potřebovali připravit na další den. Obzvláště psychicky.
„Mami?" Zeptala se Hope, když už ležela ve své posteli a téměř spala. „Ano, zlato?" Oplatila Grace. „Slíbíš mi, že zítra budete opatrní?" Požádala Hope a Grace se trochu usmála. „Slibuju. Nic se nám nestane, zlato." Přikývla. „Maminka a ostatní jsou silní a stateční." Dodala, než ji políbila na čelo. „Já vím." Přikývla Hope a pomalu usnula.
Grace se usmála a pohladila ji po hlavě, než zhasla lampičku a odešla z pokoje do druhého, kde na ni čekaly její tři otisky.
„Taky chcete polibek na dobrou noc?" Škádlila. „Polibek by se mi líbil." Ušklíbl se Kol a Grace s úsměvem protočila očima a posadila se na postel. „Ja vím, že ano." „Ale víc by se mi líbila tvá krev." Řekl, když se posadil vedle ní, odhrnul jí vlasy na stranu a začal jí dávat polibky na krk.
„A má krev je vám k dispozici. Potřebujete dostatek energie na zítra." Řekla Grace a nemusela se opakovat, protože hned na to cítila, jak se jí zakousl do krku a začal sát její krev.
Chvíli na to ucítila někoho i na druhé straně krku a poslední si vzal její zápěstí.
Grace to nevadilo. Nebylo by to poprvé, co by pili její krev zároveň. Navíc jim ji ráda nabídla, protože chtěla, aby byli spokojení.
🖤-🖤~🐺~🖤-🖤
Předposlední kapitola a tohle všechno už skončí. Další kniha bude u konce. Což je celkem překvapení.
