Neměl jsem...

2.

Učitelka zapískala a hra mohla začít. Všichni kluci začali běhat a vrážet do sebe, jak se každý snažil získat míč. Lukáš jen znuděně chodil opodál a snažil se dělat, že hraje. Alex se smál a užíval si jak jejich tým střílí koše a vyhrává.
„Přestávka! Dejte si deset minut přestávku a pak budeme pokračovat" řekne učitelka.
Lukáš se postaví vedle lavičky a opře se o zeď. Alex k němu přijde a začne se vysmívat: „Prohra, prohrajeteeee, hihi!" Lukáš se nezúčastněně divá do země a dělá, jakoby tam Alex nebyl.
Najednou se vedle něho postaví kluk z jeho týmu: „Kvůli tobě prohráváme trapáku...nic neumíš. Vůbec se nesnažíš a když už máš míč... tak ti ho hned seberou."
Lukáš se stále divá do země: „Tak promiň, že mám talent na něco jinýho a ne na blbej basket."
Kluk se naštve: „Jo!? Místo abys řekl, že se teď budeš víc snažit řekneš tohle!?" Lukáš jen pokrčí rameny.
Kluk to už nevydrží: „Ty jeden línej neschopnej buzerante! Děláš jen trapný krasobruslení, který je pro holky...počkat..ty vlastně jsi tak trochu holka!" Lukáš se mu podívá chladně do očí: „A ty jsi kdo? Trapák co si vylévá zlost na náhodných lidech?"
Kluk na to nemá co říct a jen naštvaně odejde.
Alex to celé slyšel, vlastně to slyšeli všichni a všichni se na Lukáše teď zvláštně dívají...
„Dobrý? zeptá se Alex Lukáše. Lukáš se jen smutně podívá na špičky svých bot.

•••

Tak jak bylo ve škole? zeptá se mamka Lukáše. Lukáš pokrčí rameny: „Hráli jsme basket, takže nuda..."
„Oh, kdo ti ubližoval tentokrát? mamka se ustaraně podívá na Lukáše. „Ále nic závažnýho.." falešně se usměje Lukáš.
„Hmm, zajímavé." matka se zamračí „Ta modřina na tváři se objevila asi sama, že?"
Lukáš si zakryje rukou tvář: „Jen jeden kluk ztratil nervy, kvůli tomu že jsme prohráli basket a uhodil mě v šatně." Mamka ho obejme: „To je hrozné...a Alex tě neochránil?"
„On byl zrovna na záchodě." zavrtí hlavou Lukáš a vymaní se z obejmutí: „Musím se připravit na krasobruslení.."
„Takže ti je už dobře?" ptá se mamka. Lukáš se usměje: „Jo..celkem.."

•••

„Vítám vás dnes na tréninku. Rozbruslete se prosím..oh...vlastně vám nejdřív představím nového člena." řekne trenér. Najednou odněkud přijde vysoký blonďatý chlapec: „Ahoj..jmenuju se Tom." usměje se.
Lukáš se na něj podívá, zakryje si ústa a pomyslí si: „Oh, ten je tak krásnej..."
Tom přejede všechny pohledem a zastaví se na Lukášovi, jeho úsměv se ještě zvětší: „Ehm, jo a přistěhovali jsme se s rodinou do tohohle města, proto teď chodím k vám...kromě krasobruslení mě baví taky třeba kreslení."
Další krasobruslaři se začali představovat..
„Jmenuju se Lukáš." řekl Lukáš a dál už nechtěl nic dalšího rozebírat.
„Taak a je čas na rozbruslení, jedeme, jedeme! zatleská trenér.
Lukáš se začne rozbruslovat a usměje se, konečně dělá to co ho baví.
Najednou se vedle něj objeví Tom: „Hm...bruslíš dobře." Lukáš se podiví: „Vždyť jsem ještě ani pořádně nezačal." „Aha...jo...tak to v téhle skupině budu asi úplný lůzr." nejistě se usměje Tom.
„Proč si to myslíš?" Lukáš se na něj podívá. „Protože se hrozně moc bojím skákat skoky..ehm."
„Aha...skoky nejsou tak hrozné, nemusíš se toho bát a pokud umíš padat, téměř nic se ti nestane." Tom pokrčí rameny: „To se ti lehko řekne."
Trenér si všechny svolá k sobě: „Takže, teď pustím hudbu a vy můžete zkoušet různé kreace. Budu vás sledovat a opravovat vaše chyby." Hned jak Lukáš uslyší hudbu začne ladně jezdit po ledě. Ostatní krasobruslaři udělají to samé.
Lukáš skočí skok a usměje se...to se povedlo, po chvilce skočí další a zase je to dobré. Pak zkusí nějakou krokovou část a najednou uvidí jak Tom skočí a hned spadne. Opravdu se tak bojí? pomyslí si Lukáš.
Trenér jde hned Tomovi poradit. Lukáš skočí další skok, protože skoky ho baví nejvíc ale udělá se mu slabo a při dopadu se mu podlomí noha a spadne.
Trenér k němu přijede a zeptá se ho: „Vše v pořádku?" Lukáš ucítí jak mu začne téct krev z nosu: „Já...d-dobrý, jen..." Trenér se k němu sehne: „Praštil ses do nosu?" Lukáš se divá jak na led kapou kapky jeho krve: „Nepraštil, jen..." podlomí se mu ruce.
Trenér ho zachytí: „Hej..hej, co se děje, v pohodě? Unavil jsi se...mám donést nějaké léky?" Lukáš se pokouší postavit: „Ne, t-to je dobrý. Trenér mu pomůže dostat se na nohy a podá mu kapesník: „Pro dnešek si dej přestávku." Lukáš smutně přikývne a otře si nos, krev mu ale stále teče: „Děkuju za pomoc." „Není zač." řekne trenér a začne si všímat ostatních.
Lukáš cítí jak slábne a jak ho jeho tělo přestává poslouchat...musím dojít do šatny.
Někdo ho chytí za paži: „Hej, chceš pomoct?" Lukáš se otočí, aby zjistil kdo to je..Tom? Tom se na něj ustaraně dívá. „Nooo...asi jo, díky. Lukáš se zapotácí.

•••

„Co se stalo?" zeptá se ho při cestě do šatny Tom. „A pořád ti ještě teče krev z nosu."
Lukáš se chvíli rozhoduje, jestli mu to má říct nebo ne. „Ehm, víš- j-já jsem trochu nemocný...ale ne, dobrý, není to nic tak hrozného."
Tom se na něj zvláštně podívá. „Nic tak hrozného? Vždyť vypadáš jak kdybys- " zastaví se v půlce věty a podívá se na stranu.
Lukáš na něj překvapeně pohlédne: „Co jak kdybych?" Tom se stále dívá na stranu a mlčí.
Lukáš si povzdechne a začne v tašce hledat léky...kdyby mu alespoň přestala téci ta krev z nosu.
Tom tam jen postává a sleduje ho. Lukáš najde injekční stříkačku a chce si píchnout lék: „Ehm..otoč se prosím..."
Tom se zadívá na injekci: „Oh, jo..t-ty si to jdeš píchnout, jakože do ruky nebo někam jinam?" „Do břicha." odpoví klidně Lukáš. Tom se vylekaně koukne na Lukášovo břicho.
„Co je? Kámo...už se otoč...potřebuji to udělat." Lukáš se na něj dívá.
Tom jde k němu: „To se nebojíš? Vždyť jsi tak štíhlý, co když se propíchneš skrz na skrz?" „Proč tě to tak zajímá? Prosím..nedívej se." řekne netrpělivě Lukáš. Tom se otočí a zavře oči. Lukáš si píchne injekci. Tom sebou cukne jako kdyby to cítil. Lukáš si pak vyjme stříkačku z břicha a uklidí ji: „Dobrý...už dobrý."
Tom se na něho otočí a je celý bílý.
„Jsi v pohodě? Vždyť jsi se nedíval." nechápe Lukáš. Tom se podívá do země: „Jen jsem dost citlivý, to je vše." najednou mu zčervenají tváře.
Lukáš je zmatený...co? Jako? Vždyť?...všimne si jak se Tom divá na jeho břicho. Uvědomí si, že jsi ještě neshrnul tričko a mikinu dolů...je Tom taky na kluky? pomyslí si Lukáš.
Tom najednou uhne pohledem a schová své tváře dlaněmi, aby nebylo vidět jak jsou červené. Lukáš si shrne tričko a mikinu a dívá se na Toma. „N- nemusíš skrývat své city..j-je to v pohodě." řekne nejistým hlasem. Tom se na něj překvapeně podívá.
Lukáš pokračuje: „Nestyď se za to. Není to nic špatného." usměje se.
Tom jen zírá na Lukáše a nic neříká. Lukáš mu zamává před obličejem rukou: „Haló, žiješ?" Tom se najednou rozejde ke dveřím: „Už musím jít." Lukáš si povzdechne a začne si balit věci, aby mohl jít domů.