Neměl jsem...

11.

„Byla jsi včera za Lukášem?" ptá se mamka Natky.
„Nebyla, neměla jsem čas." Naty se na mamku otočí.
„Proč? Vždycky jsi tam chodila. Chtěla jsem se zeptat, jestli je Lukáš v pořádku." mamka ustaraně pohlédne na Naty.
„Mami, nechceš se třeba někdy zeptat taky na to, jestli já jsem v pořádku? Naty zvážní.
„Oh zlato, o čem to mluvíš? Děje se něco?"
„Mám toho už plný zuby..víš. Celý život se točí jenom kolem Lukáše, Lukáš tamto, Lukáš támhleto! Chci, aby sis mě taky všímala, chápeš!? Jsem tu taky a i já tě potřebuju!" Naty naštvaně rozhodí rukama.
Mamka se smutně dívá.
„Chápu, že on je na tom blbě a tak...ale to neznamená, že mě vypustíš. On..ani si toho neváží, neváží si toho co pro něj děláš..."
„Oh, zlato, to není pravda. Mám tě ráda stejně jako jeho."
„Teď, když je pryč, chci, aby sis mě všímala, chci aby..tam zůstal dýl...abych mohla být s tebou.."
„Oh Naty, co to povídáš, to přece nemůžeš myslet vážně!?"
„Já to myslím vážně...ať tam je! Už je mi to jedno! Chci prostě tvoji pozornost!" Naty se slzami v očích odejde do svého pokoje a zabouchne dveře.
Mamka stojí na místě jako opařená.

•••

Někdo vstoupí do nemocničního pokoje.
Lukáš pomalu otevře oči.
Vendy se stále dívá na další a další díly seriálu.
„Ahoj Lukáši." zasměje se někdo.
Lukáš hned podle hlasu pozná, kdo to je a neodpovídá.
„Copak? Nemluvíš se mnou?" osoba jde blíž k posteli.
Lukáš se na něj otočí: „Oh, já myslel, že nechceš abych s tebou mluvil."
Vendy si stopne seriál a tajně pozoruje situaci.
„Lukáši, přišel jsem se na tebe podívat...jsi troska."
„Neřekl bych, jediný, kdo je tu troska jsi ty."
„Ale ale...těšil jsem se, jak si to spolu rozdáme na soutěži...ale v tomhle stavu se účastnit nebudeš, že? Nemáš totiž čas trénovat."
Lukáš se uchechtl: „Si piš, že si to rozdáme." Posadí se na posteli: „Hm..se ti stýskalo a tak jsi mě přišel navštívit, to je milé."
„No to teda ne! Přišel jsem ti jen říct, že tentokrát prohraješ na plný čáře! Trénoval jsem fakt tvrdě, chci být první."
Lukáš se usměje: „Jsem rád, že ke mně ještě něco cítíš."
Kluk zrudne: „To není pravda! Já jsem ti jen přišel vyřídit, že vyhraju a ty všechno projedeš."
„Aha...Jo taaak." Lukáš pokývá hlavou.
Kluk má úplně rudý obličej: „Ty debile!"
Kluk naštvaně přistoupí k Lukášovi a chytne ho za bradu.
Lukášovi zrůžoví tváře: „Nechals mě a teď mě chceš zpátky? Tak to máš smůl-.."
„Nenávidím tě!" Kluk k Lukášovi přiblíží svou tvář.
Lukáš uhne pohledem: „N-nedělej t-to!"
Kluk chytne Lukáše za tváře: „Chci tě zpátky, zapomeň, že jsem někdy řekl, že tě nechci."
Lukáš se podívá klukovi do očí: „A-ale...odmítl jsi m-"
Kluk ho políbí.
Lukášovi zrudnou tváře a překvapeně vytřeští oči.
Kluk ho znovu políbí.
Lukáš ucukne: „J-já...líbí se mi někdo..už..."
„Co? Ale chceš mě." kluk Lukáše přitiskne zády k opěradlu postele.
Lukáš už má úplně červený obličej: „Nech toho.." řekne šeptem.
Vendy to vše sleduje a neví, jestli fandí Tomovi nebo tomuhle klukovi. A v hlavě si přemítá, jestli Lukáš má radši Toma nebo tohohle kluka. Pokud by se měla řídit podle barvy tváří..
Kluk se usměje: „Ale-ale, kdopak se nám to tu červená?" chytne Lukáše za ruce a dá mu je vedle hlavy.
Lukáš vydechne: „Přestaň...debi..."
Kluk se usměje: „Copak to chceš říct?"
„Řekl jsem p-přestaň d.." Lukáš sleduje klukovi rty.
Kluk se ušklíbne: „Oh chyběl jsem ti?"
Lukáš se kousne do rtu a pohlédne stranou: „O-odejdi..."
Kluk Lukáše pustí a pokrčí rameny: „Fajn, když teda nechceš.."
Lukáš si povzdechne: „Hele jako, objevíš se tady, nevím jak dlouho jsem tě neviděl a hned se chceš líbat?"
„A proč ne?" kluk se uchechtne.
Lukáš zavrtí hlavou: „Pako."
„Stejně nikoho nemáš."
„Hmm oficiálně nemám."
„Tak se se mnou můžeš líbat."
Lukáš zkříží ruce na hrudi: „Ne, možná se ho zeptám, jestli nechce být se mnou."
„Nebo na něj kašli a buď se mnou."
„S tebou? Odkopl jsi mě. Nemám k tobě žádnou vazbu."
Vendy se pousmála.
Kluk se začne nahlas smát: „Doslova ses před chvílí červenal."
„To nic neznamená." Lukášovi zrůžoví tváře.
Vendy se zasměje: „Promiňte, já jen..haha, Lukáši jsi roztomilý."
Kluk se zasměje znovu: „I ona to vidí."
„Aah Vendy! Vůbec nepomáháš." Lukáš se skryje pod peřinu.
Kluk pokrčí rameny: „Tak zatím, ještě někdy mě tu uvidíte."
„Čus." Lukáš je stále skrytý pod peřinou.
„Ahoj." Vendy se usměje.

•••

„Vendy!" Lukáš vyleze z pod peřiny.
„Copak? Co bych za to dala, kdyby mě někdo chtěl."
„Ale ty nevíš, co mi udělal! Byl to pěkný tupec."
Lukáš rozhodí rukama.
„Ale líbí se ti.." Vendy vytvořila z rukou srdíčko.
Lukáš dá oči v sloup: „Líbil se mi, teď už je z něj jen hlupák."
„A proč?"
„Protože on mě nechtěl a ublížil mi, takže tak."
„A ty ho pořád chceš?...vypadalo to..."
Lukáš se zarazí: „Nechci ho...ale pořád se mi líbí. Ale nesnáším ho.."
Vendy nadzvedne obočí: „Co? Trochu si protiřečíš."
Lukáš pokrčí rameny a poté se bolestně chytne za břicho.
Vendy se poleká: „Co je!? Co se děje?!"
„A-ale nic." Lukáš se křečovitě drží za břicho.
„M-mám zavolat sestru?"
„Ne..." Lukáš se schoulí do klubíčka.
„Jsi si jistý?"
„Nevolej.." Lukáš se kousne do rtu.
„Ale vždyť...já nevím.." Vendy se ustaraně dívá na Lukáše.
„D-dobrý." Lukáš se podívá na Vendy a křečovitě se usměje.

•••

Alex leží na posteli a zírá do stropu...ach jo..ve škole je bez Lukáše taková nuda. Ten Tom je tak stydlivý..
„Alexi? Půjdeš se podívat na Lukáše?" zavolá na něj jeho mamka.
„Jasan, zajdu za ním."
Alex vstane, protáhne se a vyjde z pokoje.
Mamka se podiví: „Ty jdeš jako hned?"
Alex pokrčí rameny: „Proč ne? Mám divný pocit, půjdu hned."
„Dobře zlato, ale vrať se brzy, přijde k nám návštěva."
„Neboooj." řekne Alex a vyjde ze dveří.

•••
Alex vejde do nemocnice, jde po chodbě...doufám, že je Lukáš v pohodě...
„Dobrý den, za kým jdete?" ptá se sestra.
Alex se zastaví: „Co?"
„Jo to jsi ty Alexi, promiň." Sestra si povzdechne: „Teď není nejvhodnější chvíle na návštěvu."
Alex se zamračí: „Co? Děje se něco?"
Sestra se zarazí: „Noo, Lukáš se jen necítí moc dobře.."
„Stejně ho chci vidět, takže tam jdu." Alex se rozejde ke dveřím.
Sestra sklopí pohled a odejde.
„Ahoj." Alex vejde do pokoje a podívá se na Lukáše. Lukáš má pobledlou pleť a ze rtu mu vytéká malý pramínek krve.
„Ahoj.."
Alex uhne pohledem: „Přišel jsem se na tebe podívat."
Lukáš se pokusí o úsměv: „Díky."
„Ehm, jak ti je?..Promiň asi je to blbá otázka."
„Blbečku." Lukáš se pousměje.
„No..nevím, na co se mám ptát, takže.."
„Tak tu jen stůj."
„Co? A proč jako?" Alex se zaraženě dívá na Lukáše a všimne si jeho kostnatých prstů na rukou.
„Prostě mi stačí to, že tu jsi, nemusíš nic říkat."
„Jedl jsi něco?"
Lukáš odvrátí pohled.
„Lukáši..jak ti je? Popravdě.."
Lukáš se obrátí na Alexe se slzami v očích: „Jak by mi asi mohlo bejt? Všechno mě bolí, nestíhám trénovat na krasobruslení...pořád mi něco připomíná Lily, Naty se na mě vykašlala, Tom je zmlácenej a přišel mě sem sbalit ex!"
Alex vytřeští oči: „C-cože?"
Lukáš si začne rychle utírat slzy: „Jo..všechno je.."
„On přišel sem? Jakože tě sbalit?"
„Je to debil...ale, když on je tak hezkej.." Lukáš se pleskne do čela.
„Nepamatuješ si, co ti udělal? Kašli na něj."
„Ale ty to nechápeš Alexi!" Lukáš zoufale rozhodí rukama.
„Takže krize?"
„On je mega debil, ale hrozně se mi líbí...ale Tom je hrozně hodnej...ale doma má debilního tátu, takže pochybuju o normálním vztahu."
„Tom je fajn..třeba si to s tátou vyřeší.."
„ A co když ne? Tom se i teď hrozně bojí nějaké větší interakce se mnou. Jeho táta je prostě proti, jako fakt hodně."
Alex nadzvedne obočí: „Ty bys chtěl větší interakci s Tomem?"
Lukáš zrudne: „Myslím třeba objímání, Alexi!"
„ Jo taak, já už si představoval něco jiného." provokativně se usměje Alex.
„Jsi hrozný úchyl!" Lukáš už je úplně červený.
Alex pokrčí rameny a mávne rukou: „No..tak si vyber...Tom nebo Jack. Jako Jacka už znáš, takže bych zkusil Toma, a když to nevyjde tak bych šel za Jackem."
„Nebudu Toma využívat jako pokusnýho králíka!"
„Tak jak to chceš udělat?"
„To právě nevím..."
„Tak kašli na oba a třeba se objeví někdo ještě lepší."
„Haha...a kdo asi, jediný s kým si ještě rozumím jsi ty."
Vendy si drží ruku na ústech a celou dobu je schovaná pod peřinou.
Alex se usměje: „No..tak to neřeš, ono to nějak dopadne."
„Haha, díky za super radu." Lukáš dá oči v sloup.
„Není zač." Alex pokrčí rameny: „Ale uznej, že se to časem vyřeší."
„Dobře, dobře...uznávám."
Alex se vítězoslavně usměje: „Jsem prostě nejlepší kamarád a mám nejlepší rady."
„No jo pořád." Lukáš se usměje: „Pako."
Náhle se Alex otočí a mávne na Lukáše: „Tak ahoj, ať ti je líp, někdy zase přijdu. Dneska máme návštěvu, takže už musím, neskákej prosím."
Lukáš zamává: „Ahoj, nezapomeň mi poslat všechny úkoly a díky předem, hehe."
Vendy je zmatená...jak jako neskákej?
Lukáš se podívá na okno a vytřeští oči..jak to může vědět?