Neměl jsem...

6.

Lukáš stál v koupelně u zrcadla a hledal injekční stříkačku: „Já jsem fakt úplně blbej...kam jsem to jako dal?"
Sestra čekala před koupelnou a sledovala Lukáše: „Tak co včera? Jo a těš se na mámu...máš poznámku za nějaký shození spolužáka ze židle."
Sestra pak zvážněla: „No..ehm..a jak ti je po tom incidentu na zastávce?"
Lukáš se na ní naštvaně otočí: „Nejsem tady u výslechu a jako mohla bys mi místo toho pomoct Naty!"
Sestra Lukáše chytla za ramena: „Co se stalo? Co ti je? Řekni mi to!"
Lukáš sklopil pohled k zemi: „Jsem hrozný blbec, víš..."
Po chvilce rozmýšlení se podíval na sestru: „Zaprvé toho týpka s tou židlí vynechávám, měl blbý kecy a zasloužil si to.
Ehm...takže, ten den ve škole mi bylo celkem dobře ale když jsem přišel domů udělalo se mi špatně, no a tak jsem to prostě risknul a šel jsem na krasobruslení. A chytlo mě to na zastávce...bylo mi tak špatně." Lukáš se na chvíli odmlčel.
Naty ho praštila do tváře: „Takhle riskovat! Co si jako o sobě myslíš!? Víš co se ti všechno mohlo stát!"
„Auuu...tos nemusela! Jen jsem chtěl trénovat! Chci se na té soutěži předvést a nechci udělat ostudu." drží si Lukáš ruku na tváři.
Naty se na něj přísně podívá: „Musíš upřednostňovat svoje zdraví!"
Lukáš dá oči v sloup: „Já vím, já vím!"
Sestra jen zavrtí hlavou.
Ve dveřích se objevila jejich mamka: „Co se tady děje!? A proč jsi měl injekční stříkačku na stole v kuchyni?"
Sestra se podívala na mamku: „No on tady mladý pán se včera rozhodl, že půjde na krasobruslení, i když mu bylo špatně."
Mamka se přísně a ustaraně podívá na Lukáše: „Kolikrát ti mám říkat, abys neriskoval!"
Lukáš jen pokrčí rameny a opatří sestru nevrlým pohledem.
„A proč jsi řekl všechno Tomovi? Co s ním máš?" zeptala se sestra.
„Tys nás jako odposlouchávala?" Lukáš zkřížil ruce.
Mamka vedle nich stála a snažila se pochopit, co se děje.
Naty jen rozhodila rukama: „Promiň, vím všechno. Proč jsi ho políbil, když ti řekl tak ošklivé věci?"
Lukáš se plácne do čela a jemně mu zrůžoví tváře: „Já nevím...mně to prostě nějak v tu chvíli napadlo...jen tak. A přestaň odposlouchávat!"
Mamka byla zmatená a přejížděla pohledem z dcery na syna.
Lukáš se prosmýkl kolem nich a chtěl odejít, když v tom Naty řekla: „Proč jsi mu řekl o sestře?"
Lukáš se zastavil otočil se na Naty a podíval se jí do očí: „Mlč už!"
Sestra vystrašeně ucouvla.
Mamka se mezi ně postavila: „Dost! Prosím, přestaňte se hádat a běžte se normálně připravovat do školy! Hádat se hned takhle po ránu." zavrtěla mamka hlavou.
„Ona si zača-" Lukáš si přiložil ruku k nosu, aby zastavil tekoucí krev.
Sestra se otočila zády: „Ne, nemůžu to vidět."
Mamka rychle došla do kuchyně pro lék a podala stříkačku Lukášovi: „Tady, musíš si ten lék dávat přesně kdy máš, jinak to nejde."
Lukáš si vzal stříkačku a zamyšleně se na ni díval: „Mohl bych si to píchnout do ramene?"
„Proč?" zeptá se ho ustaraně mamka.
„Protože mě už bolí břicho z toho, jak moc často si ten lék musím dávat."
„Nevím, dej si to normálně do břicha a já se pak zeptám doktora, stejně jdeme brzo na kontrolu." mamka sklopí pohled a pak odejde.
Sestra se snaží vypadat v pohodě, ale nedaří se jí to a její výraz je plný smutku...„Ještě, že jsem otočená zády" pomyslí si.

•••

Toma ráno vzbudí sestra: „Bráško vstávej, dneska už do školy musíš, jinak se maminka bude zlobit."
Tom se vzbudí, odstrčí sestru, která na něm leží stranou a jde se nasnídat.
„Dobré ráno, takže kde jsi včera tak dlouho byl?" táta se na něj otočí.
Tom se podívá na tátu: „Kde je máma?"
Sestra si sedne ke své snídani a s plnou pusou křupínků řekne: „Maminka už je v práci, dneska šla dřív."
„Odpověz prosím na otázku...kde jsi byl?"
„No, normálně jsem jel autobusem od babičky a dědy domů.."
Táta pozdvihne obočí: „Proč mi lžeš?"
Tom si povzdechne: „Prostě jsem šel na zastávku a tam jsem potkal jednoho kluka z krasobruslení. Bylo mu špatně a tak jsem ho doprovodil domů."
Táta se podezíravě podívá na Toma: „Hm zajímavé...to ti trvalo tak dlouho?"
Tom se zarazí a bázlivě řekne: „No, byl jsem u něj doma ještě.."
Sestra se usměje: „Konečně máš kamarády, nový kamarády...hihihi."
„Co jsi dělal u něj doma?" ptal se dál táta.
Tom zrovna pil čaj a celý ho vyprskl na tátu: Ehm..my jsme si tam povídali."
„Aha, proto jsi na mě teď vyprskl ten čaj." táta se mu podívá do očí. „Jestli ses ho jen dotkl!"
Tom polkl: „N-neboj se..."
„Já se bojím a víš čeho? práskl táta do stolu: „Nechci aby můj syn byl gay! Pokud jsi na kluky, řekni mi to teď, rovnou!"
Tom o krok ucouvl.
Sestra se vystrašeně dívala na tátu: „Tati, on přece teď nezlobí, proč jsi naštvaný?"
„Fajn, tak mlč...když chceš." táta odešel pryč.
Tom jen se sklopeným pohledem odejde do koupelny.

•••

„Alexi dáš mi opsat domácí úkol..prosím?" Lukáš se na něj podívá s roztomilým obličejem.
Alex se usměje: „A ty si myslíš, že ho mám?"
Lukáš se znuděně podívá na papír: „Ach jo, budu si ho teď muset rychle udělat sám." Potom nasadí smutný obličej: „Ach, nemůžu se ani spolehnout na svého kamaráda..to je tak hrozné."
Alex se s vážnou tváří podívá na prázdný papír: „Moc se omlouvám, mrzí mně, že jsem tě tak zklamal."
Lukáš se zasměje: „Tvá vážná tvář vypadá spíš vtipně než smutně."
Alex nafoukne tváře: „Ts ts ts, taková urážka..já jsem přece dokonalý."
Lukáš zavrtí hlavou a začne se soustředit na dlouhý úkol, který musí stihnout dodělat tak za deset minut...Doufám, že dnes přijde Tom...pomyslí si.
„Ahoj Lukáši, jak se dnes máš? Óóó krásné nehty, taková pěkná fialová." před Lukášovu a Alexovu lavici si stoupne nějaký kluk.
Lukáš se na něj ani nepodívá a řekne: „To jsem rád, že se ti líbí."
Kluk mu najednou chytne ruku a zakřičí: „Podívejte se, jaképak má Lukáš krásné nehty."
Kluci se začnou smát, některé holky se smějí a některé nereagují.
Alex vstane ze židle: „Nech ho bejt!"
„Ale..ale pan ochránce promluvil." kluk se provokativně podívá na Alexe, pak strhne Lukášovu ruku na lavici a vší silou na ni dupne.
„Auuu, zešílels ?" Lukáš se postaví a mne si prsty.
Naštvaný Alex řekne: „Dost! Přestaň!"
Kluk pokrčí rameny a strčí Lukáše k zemi: „Ups, promiň, jsi lehoučký, jen jsem do tebe lehce drkl."
Lukáš se snaží postavit, ale kluk ho přidržuje u země.
Alex se na kluka vrhne a snaží se ho odtrhnout: „Nech ho!"
Kluk se škodolibě usměje: „Ajaj princeznička se neumí sama bránit." Kluk udeří Lukáše do nosu.
Lukáš sykne: „Au."
Alex se snaží odstrkovat kluka pryč, ale nedaří se mu to, protože kluk je silnější než on.
Kluk se postaví a kopne Lukáše do břicha: „Jejda, to bylo omylem, promiň holčičko, nevšiml jsem si tě."
Lukáš se schoulí a drží se za břicho, těžce oddychuje. Břicho ho bolelo už předtím z tak častého dávání si léku, ale teď ještě tohle.
Alexovi se konečně podaří kluka odstrčit dál od Lukáše: „Vypadni od něj!"
Kluk se zasměje: „Jak se choulí...copak? Nepřijde ti na pomoc tvůj přítel? On tě opustil, to mě mrzí. Haha!"
Alex klukovi vlepí facku: „Hlupáku, sám by sis měl najít někoho, komu se po téhle facce budeš moct vyplakat na rameno."
Kluk Alexe přejede naštvaným pohledem a vzdálí se ke své partě.
Alex se podívá na Lukáše: „D-dobrý?"
Lukáš zavrtí hlavou a drží se křečovitě za břicho.
Alex se ustaraně zeptá: „Zvládneš vstát?"
„A-asi j-jo." řekne Lukáš, přesto ale dál leží na zemi.