Neměl jsem...

17.

Lukáš už byl z nemocnice doma, předepsali mu nový lék, obvázali mu žebra a postarali se o jeho rány.
Lukáš postával v obýváku, před ním seděla jeho mamka a Naty. Lukáš od toho pokusu o sebevraždu Jacka neviděl...zmizel.
„Ehm, takže Lukáši..." Matka se na něj přísně podívá: „Můžeš nám laskavě vysvětlit, co to mělo být!?"
Lukáš pokrčí rameny.
Mamka k němu dojde a pleskne ho přes obličej, pak jí vyhrknou slzy do očí a obejme ho: „Cos to udělal...ať tě tohle už nikdy nenapadne!"
„P-promiň mami...promiň.." Lukáš objímá mamku. Dojde k nim Naty: „Jsi id*ot, jak tě vůbec mohlo napadnout něco tak sobeckého ?!" Obejme Lukáše.
„Říkala jsem, že tě nesnáším, ale nemyslela jsem to tak. Jaks mohl, tupče."
„Promiň Naty...promiň..."
Mamka se Lukášovi podívá do očí: „Omlouvám se, že jsem tam pro tebe nebyla. Moc se omlouvám."
Lukáš sklopí pohled: „Neomlouvej se, ty za nic nemůžeš."
Naty naštvaným hlasem řekne: „Takže za to zase může Jack?"
Lukáš si povzdechne a odvrátí se: „Hm..půjdu do pokoje."
„Hej, počkej!" Naty se rozejde za Lukášem.
Mamka ji chytí za rameno: „Nech ho.."

•••

Lukáš vkročí do třídy a rozhlédne se. Všichni se na něj překvapeně dívají. Jedna z dívek si ho zaskočeně prohlíží. Tom se mračí a dívá se jinam. Lukáš si sedne vedle Alexe a cítí na sobě pohledy ostatních. „Ahoj Alexi, to jsem na tom až tak špatně?"
Alex mu zašeptá do ucha: „Neřeš je, vítej zpátky ve třídě blbců."
Lukáš se usměje: „Díky za přivítání, králi blbců."
„Heej, já nejsem blbec." Alex zavrtí hlavou.
Najednou Lukášovi někdo sáhne na rameno: „Ooj, Lukáši, mrzí mě, žes ještě nechcíp."
Lukáš se otočí: „Počkat Maxi, tebe ještě nevykopli?"
„Proč by měli? Jsem nejlepší student. To tebe by měli vykopnout, teplouše tu nikdo nechce."
Lukáš se postaví a chladným hlasem řekne: „A co by na to řekl váš vůdce?"
Tom se otočí k nim a vyděšeně se dívá na Lukáše.
Max znejistí: „C-co? .."
„Ptal ses ho, jestli mě tu nechce?"
Tom rychle vstane a dojde k nim: „Nechci tě tady, nenávidím tě."
Lukáše píchne u srdce.
Max se vítězoslavně usměje: „Vidíš..nikdo tě tu nechce..nikomu by se nestýskalo kdybys-."
Alex se najednou postaví a vrazí pěstí Maxovi do obličeje. Max zavrávorá. Tom se překvapeně dívá na Maxe. Alex toho využije a vrazí mu pěstí do obličeje taky.
Tom se chytne za tvář: „Hej, za co ?"
„Dobrý den, třído...hoši, můžu už začít učit? Nebo se hodláte dál hádat. Vítám tě zpět Lukáši, doufám, že se k tobě budou spolužáci chovat lépe."
„To určitě." řekne potichu Alexovi do ucha.

•••

„Konečně konec, je hrozný být s těma deb*lama tak dlouho v jedný místnosti."povzdechne si Alex. Lukáš se dívá na zem a přikývne. Alex znejistí: „Hej, v pohodě?..Vím, že je to hrozně blbá otázka..Poslední dobou se ti dějou hrozný sr*čky a musí to být pro tebe hrozně těžký. Vím, že jen děláš a hraješ, že je všechno v pohodě. Vím, že o tom asi nechceš mluvit. Já...jen...jsem ti chtěl říct..."
Lukáš pohlédne na Alexe.
Alex uhne pohledem: „Že mi na tobě hrozně záleží a nechci tě nikdy ztratit. A chci...a hrozně.."
Lukáš zmateně sleduje Alexe.
„Chci..vždycky jsem chtěl pro tebe to nejlepší. Chtěl jsem, abys měl toho nejlepšího kluka na světě. Vím, že to, co tady plácnu bude blbost."
Lukáš vytřeští oči.
„Po celou tu dobu...tě miluju. Miluju tě, celou dobu jsem s tebou byl kamarád. Myslel jsem si, že pro tebe nejsem dost dobrý, že si zasloužíš někoho lepšího. Proto jsem si držel odstup a.."
Lukášovi se začnou třást ruce a překvapeně hledí na Alexe.
Alex se pousměje a rozhodí rukama: „Je to blbost, jsem blázen, vím to. Ani se ti nelíbím..a nejsi teď vůbec připravenej na novej vztah..."
„Alexi..." Lukáš se zhluboka nadechne.
„Jdeš mě odmítnout, věděl jsem to..zkazím tím i naše přátelství."
„Alexi.." Lukáš popojde blíž k němu.
„Promiň, že jsem to vůbec někdy řekl..kašli na to, jsem trap-"
Lukáš jemně políbí Alexe.
Alexovi zrůžoví tváře a rozbuší se mu srdce.
Lukáš se pousměje: „Deb*le, to jsi mi musel říct až teď ?"
Alex nechápavě pokrčí rameny.
„Celou dobu se mi líbíš, ale myslel jsem, že seš jasně na holky. Říkal jsem si, je to jen kamarád Lukáši, vzdej to. Tak jsem si hledal jiný kluky. Našel jsem Jacka a pak Toma..myslel jsem na to, proč tu nemůže být někdo jako Alex...Ve škole jsem si užíval čas s tebou a..."
Alex vytřeští oči: „Já se ti celou dobu líbím? Jako celou dobu? Takže jsi Jacka ani Toma nemiloval!?"
„Jack i Tom se mi líbili...ale vždycky, když jsem je líbal..přistihl jsem se, že jsem myslel na to, jaký by to bylo s tebou. Vím, zní to hloupě, ale musíš pochopit, nevěděl jsem, co ke mně opravdu cítíš.."
Alex Lukáše obejme: „Promiň, promiň, že jsem ti to neřekl dřív."
Lukáš přitiskne Alexe blíž k sobě, pohlédne mu do očí a usměje se: „Takže prý nejsi gay, jo?
Alex zrudne: „Nech si toho! A fakt nejsem gay, líbí se mi kluci i holky."
„Klid, chápu to." Lukáš přejede Alexovi rukama po zádech.
Alex cítí, jak se mu rozlévá teplo po těle.
Lukáš se pak rychle odtáhne.
Alex se zmateně rozhlédne kolem sebe.
Z dálky přichází Max.
„Viděl nás?" zaptá se Alex.
Lukáš se na Alexe podívá: „Běž pryč, uteč, mě poznal už dávno, podle šátku na hlavě. Zachraň se, řeknu, že to byl Jack."
„Zmlátí tě, nemůžu tě v tom tady nechat." odporuje Alex.
Lukáš chytne Alexe za ramena: „Uteč! Nechceš, aby tě všichni šikanovali! Běž Alexi!"
„Budu čekat opodál, kdyby to zašlo moc daleko přijdu." Alex se rozběhne pryč.