Neměl jsem...

8.

Lukáš si balil v pokoji věci, které si vezme do nemocnice. Najednou se ve dveřích objevila jeho sestra: „Hmm, můžeš mi vysvětlit, za co máš poznámku...zase!?"
Lukáš se na sestru otočil a pokrčil rameny: „Ne."
Naty zkřížila ruce na prsou: „Hrabe ti? Tys jako vážně pobodal nějakého kluka injekční stříkačkou?"
Lukáš se pousmál: „Dostal to, o co si říkal."
„Proč se teď usmíváš? Mělo by tě to mrzet! Neměl bys ubližovat druhým." sestra se na Lukáše zvláštně podívala.
„On ubližoval mně. Tak jsem mu ukázal, že si se mnou nemá začínat." Lukáš se otočil k sestře zády: „Hej..kašli na to, neřeš to prosím."
„Ne, nemůžeš to jen tak přejít! Jo, pobodal jsem kluka a teď to v klidu zapomenu." řekla Naty ironickým hlasem.
„Hele, omluvím se mu, dobře? A teď už vypadni!" Lukášovi se začala lehce motat hlava.
Naty se otočila a pomalým krokem odcházela pryč z pokoje, ohlédla se: „Máma mě poslala to s tebou vyřídit..takže tak."
Lukáš byl vyčerpaný a nechtěl nic řešit. Navíc to jediné, co teď v hlavě měl byla myšlenka na to jak se líbal s Tomem. Proč mě najednou políbil? Jak to, že...myslel jsem, že nechce, že mu to vadí...
Najednou někdo zazvoní. Lukáše to vytrhne z myšlenek a jde otevřít.
„Ahooj Lukáši, tak co?" ve dveřích stojí Alex a s úsměvem se dívá na Lukáše.
Lukáš se zarazí ale pak si vzpomene, jak Alex jeho a Toma nechal naschvál spolu v nemocničním pokoji. „Ty jeden!" praští Alexe do ramene.
„Auuu, nech toho. Viděl jsem, že se ti líbí a tak jsem udělal to, co by každý na mém místě dělal." Alex si mnul rameno.
Lukáš zakroutil hlavou: „Tak určitě."
„A stalo se něco?" Alex se provokativně usmál.
Lukáš zrudl: „No..ehm..nic...moc."
„Jasný, jasný, rajčátko, haha." bodl do Lukáše prstem Alex.
„Nech toho!" Lukáš sklopil pohled a potichu řekl: „Líbali jsme se."
Alex zatleskal: „Gratuluju. A kdo začal líbat?"
Lukáš vytřeštil oči: „Kámo, to jsou dost osobní otázky."
Alex pokrčil rameny: „Jen se ujišťuji, pokud by tě líbal on jako první, tak tě má rád stejně jako ty jeho..ale kdybys začal první ty, neměl bys jistotu, jestli tě chce taky."
Lukáš se praštil do čela: „Ty vůbec nemáš páru jak to chodí. Ty tvoje praštěné scénáře."
Alex zkřížil ruce a pohlédl stranou: „Já nemůžu za to, že pořád nikoho nemám a nevím moc věcí o lásce." 
Lukášovi to začalo být líto a tak se pokusil zachránit situaci: „V klidu. Cítím, že si brzy někoho najdeš." usměje se a poplácá Alexe po rameni.
Alex sklopí pohled: „Nemám šanci. Jsem totální pako."
„Nejsi, jsi nejlepší člověk a kamarád, kterého znám."
Lukáš se shledá s překvapeným pohledem Alexe. Alexovi jemně zrůžoví tváře: „C-co? Takhle hezký slova bych od tebe nečekal."
Lukáš jen pokrčí rameny: „Umím povzbudit." Pak si všimne růžových tváří Alexe: „Kámo, tak takhle ses nečervenal už dlouho. Tě to nějak vzalo."
Alex udeří Lukáše do ramene: „Hej, no a? To cos řekl bylo roztomilý. Navíc mi to ještě takhle nikdo neřekl." 
Lukáš se usměje: „No tak jsem tvé budoucí holce vzal prvenství, ona měla být ta první."
Alex se zasměje a pak nasadí smutný obličej:
„Oh jaks to mohl udělat? To je tak hrozné, teď už to nejde vrátit zpět."
Lukáš smutně sklopí pohled: „Moc mě to mrzí." řekne hraným hlasem. Najednou se Lukášovi začane motat hlava, zapotácí se.
Alex se ustaraně zeptá: „Všechno dobrý?"
Lukáš zalže: „Jo"
„Jak se teď doopravdy cítíš?" Alex se smutně zadívá na Lukáše: „Proč mi lžeš?"
Lukášovi začne téci krev z nosu, rychle si nos zakryje rukou: „V pohodě. Nelžu."
„Lukáši, poslední dobou..moc nemluvíš o tom, jak ti je a..nebo..říkáš, že jsi v pohodě..proč lžeš?"
Lukáš sklopí pohled: „Protože, nechci, aby ses o mě bál, měl strach. Nechci, aby ses o mě staral...nechci, abych ti přinášel starosti." Lukáš si jednou rukou jemně chytne břicho a druhou ruku si drží u nosu.
„Ale ty mi nikdy nepřinášíš starosti. Starám se o tebe rád. A jsem moc rád, když mi o tom všem říkáš." Alex se usměje.
Lukáš obejme Alexe: „Díky."
Alex nechápavě kouká na Lukáše.
Lukáš ho přestane objímat a odejde.
Alex zmateně pokrčí rameny: „Tak ahoj." a jde pryč.

•••

„Proč se mi hrabeš ve věcech?" řekne Lukáš naštvaně, když vidí sestru v jeho pokoji jak něco hledá.
Sestra se otočí a v ruce drží sprej: „Co to jako má být?"
Lukáš pokrčí rameny a ukáže si prstem na nos: „Nemáš kapesník?"
Naty se na něj překvapeně podívá a ustaraně řekne : „Už zase?"
„No joooo." Lukáš dá oči v sloup.
Sestra vytáhne s kapsy kapesník a podá ho Lukášovi: „Tady."
„Dík" Lukáš si přidrží kapesník u nosu.
„Není zač..ehm...a teď my vysvětli, co tu dělá ten sprej."
Lukáš si otráveně povzdechne: „Je tu, protože jsem si ho koupil."
„A proč? Vždyť jsme ti to zakázali." sestra zavrtí hlavou.
„No..prostě mě to baví." Lukáš vytrhne sestře jednou rukou sprej z ruky a druhou rukou si přidržuje kapesník u nosu.
„Hejj! Vrať mi to, chci to ukázat mamce." Naty se snaží Lukášovi vzít sprej.
Lukáš se jí vyhne a vyskočí na postel: „Nedááám."
Sestra vyskočí za ním: „Naval!"
Lukáš si utře kapesníkem krev u nosu a otře ji sestře o obličej: „Dej si."
„Aaaaa" Naty si rukama začne otírat obličej. „Fuj, nechutný, aaa, ty prase!" rozběhne se do koupelny.
Lukáš se vítězoslavně usměje a pak se unaveně svalí na postel a zrychleně dýchá.

•••

„Ahoj Tome, kde jsi tak dlouho byl?" přijde k Tomovi jeho mamka a obejme ho.
„Noo..byl jsem se podívat za kamarádem v nemocnici." Tom si při těch slovech vzpomene, jak Lukáše líbal a jemně mu zrůžoví tváře.
Sestra k Tomovi přiběhne a taky ho obejme: „Bráškoooo."
Tom se usměje a poplácá sestru po hlavě: „Nojo, už jsem doma."
„Takže ty jsi byl u kamaráda ?" Vynoří se odněkud Tomův táta.
Tom ztuhne: „J-jo."
„A jaký to bylo?" táta se dál vyptává.
Matka se snaží zachránit situaci: „Je od tebe milé Tome, že jsi ho přišel do nemocnice potěšit...a teď pojď, čekáme na tebe s večeří."
Tomova mladší sestra rychle běží do kuchyně: „Mám hlad, tak už pojď."
„Jaké to bylo? Ještě jsi mi neodpověděl." táta se na Toma přísně podívá.
„D-dobrý." Tom uhne pohledem.
Táta zničeno nic přijde k Tomovi a přitiskne ho ke dveřím: „Co jste tam dělali?"
Matka vystrašeně řekne: „To stačí, pojďte se najíst."
„Co jste Tam dělali!?" táta tiskne Toma ke dveřím.
„P-povídali jsme si." Tom uhýbá pohledem.
„Aha...vážně!? Lháři!" táta pleskne Toma přes tvář.
Mamka vykřikne: „Ne! To stačí, nech ho být."
Tom sykne.
„Řekni pravdu!" táta udeří Toma do druhé tváře.
Tom třesoucím se hlasem řekne: „P-povídali j-jsme s-si..."
„Nech ho, vždyť říká, že si povídali." řekne matka vyděšeně.
„Lháři!" táta Toma několikrát pleskne přes tvář.
„Au! J-já...my...dal..on..teda já jsem mu..já ho."
Tom zrychleně dýchá.
Mamka zoufale stojí a zakrývá si obličej: „Už ho nech, prosím."
„Tak co! Vymáčkni se!!!" táta Toma kopne do břicha.
Tom se chytne za břicho a začne kašlat: „P-políbil jsem ho."
Mamka vytřeští oči a zakryje si ústa rukou.
„Cože! Co?! To jako fakt!?" táta naštvaně začne mlátit Toma: „A proč jako? Jasně jsem ti říkal, že si máš najít holku a na tohle zapomenout!"
„Au! Ale j-já, mám rád jeho." Tom leží na zemi a snaží se rukama krýt před ránami.
„Přestaň, prosím!" mamka se zoufale snaží odstrčit jejího manžela z Toma.
„Hlupáku, proč! Proč si tak stupidní!" táta ještě několikrát praští Toma a pak si stoupne a odejde do kuchyně: „Po téhle lekci už to znovu neuděláš, ha!"
Tomovi teče krev z nosu a z úst, pomalu se posadí.
Mamka se k němu rychle sehne a s pláčem ho obejme: „Promiň miláčku, promiň mi to..."
Začne mu utírat krev pod nosem a u úst.
Tom se podívá mamce do očí: „T-to je v pohodě, ty za to nemůžeš...neomlouvej se..."
Mamka se rozbrečí ještě víc: „Mám tě moc ráda, vždycky budu na tvé straně." pak vstane a také odejde do kuchyně.
Tom jen sedí a bolestně oddychuje.