Neměl jsem...

10.

Lukáš se převalil na bok a koukal se z okna na hvězdy. Vendy se dívala na nějaký romantický film: „Proč si vybral Sandy, vždyť ta ho chce jen kvůli penězům! Měla to být Lisa!...Hej Lukáši, líbí se ti víc Sandy nebo Lisa?"
Lukáš dal oči v sloup a pak pohlédl na mobil, který mu Vendy držela přímo před obličejem.
„Nevím, obě jsou podobný." řekl otráveně Lukáš.
„To teda nejsou! Která je hezčí? No prostě, kdybys byl ten týpek, kterou by sis vybral?" nedala se Vendy.
„Já nevím, tak třeba...co kdybych si nevybral žádnou?" Lukáš pokrčil rameny.
Vendy se plácla do čela: Tak už si vyber! Sandy nebo Lisa, jinou odpověď nechci slyšet."
„A tohle je ten týpek, který si vybral Sandy?" ukázal Lukáš na obrazovku.  
„Jo, ale to není podstatný, řekni už odpověď!"
Lukáš si povzdechl: „Noo...tak kdybych byl ten docela pěknej týpek...tak bych si vybral..třeba tu blondýnu."
Vendy se zarazila: „Co...počkat..jak jako docela pěknej týpek?"
Lukáš si uvědomil, co řekl: „No..jako..prostě, že je sympatický a hodí se k němu ta blonďatá holka."
Vendy se zvláštně usmála: „Jo taak, takže by sis vybral jeho?"
Lukáš zčervenal: „Já...ne..on není můj typ..teda..ehm ne, já vybral bych si Lisu..nebo jak se jmenuje.."
Vendy se zasmála: „Hlupáčku..ehm, takže ty jsi jako?"
Lukáš se převalil na druhou stranu a rozhodl se Vendy ignorovat.
„A máš nějakého..no..jako kluka?" Vendy se s úsměvem ptá dál.
„Můžeš mě nechat bejt?" Lukáše štvalo, jak moc upovídaná Vendy byla.
„A přijde se sem podívat? Jako na tebe." Vendy si v hlavě už představovala různé scénáře.
Lukáš si povzdechl: „Chci spát, takže tak."
Vendy se začala hihňat: „Takže jo...hihi."
Najednou Lukášovi začne téci krev z nosu: „Ne, už zase."
Vendy se posadí na svou postel: „Co zase?"
„Oh...ale nic.." Lukáš se posadí, jednou rukou se drží za břicho a druhou si utírá krev pod nosem.
Vendy se poleká: „Co!? Rychle! Zavolám sestru."
„N-ne to je dobrý.." Lukáš si drží ruku pod nosem, n-nemáš kapesník?"
Vendy vstane: „Zavolám sestru a dost! Nehodlám tady čekat, až se tu zhroutíš."
Lukáš se rozkašlal: „T-tak fajn.."
Po chvilce přiběhla sestra: „Co se děje!? Co potřebuješ?"
„J-já.." Lukáš zakašlal.
Vendy ukázala na Lukášův nos: „Teče mu krev z nosu a bolí ho břicho."
„Oh Lily, radši zběhnu pro doktora, zatím si vezmi kapesník." sestra podá Lukášovi kapesník a odběhne."
Lukáš ztuhne a zadívá se do prázdna, krev mu stéká po obličeji.
Vendy se zmateným hlasem zeptá: „Lily?"
Lukáše píchne u srdce: „Lily..." pak se rozkašle a zakryje si ústa rukou.
Vendy si zkoumavě prohlíží Lukášův obličej: „Ty jsi holka a vydáváš se za kluka?"
Lukáš vytřeští oči: „Co prosím!?" Najednou si všimne, že má na ruce krev: „Vykašlávám krev.."
Vendy se podívá na Lukášovu ruku: „To ne.."

•••

„Konečně je přestávka." prohlásí znuděně Alex a prohlíží si prázdnou židli...doufám, že je Lukáš v pohodě.
Najednou se na něj Tom otočí: „Alexi..ty..půjdeš dnes?"
Alex se zamyslí: „Jako za Lukášem?"
Tom přikývne a pak uhne pohledem.
Alex zavrtí hlavou: „Dnes ne, dnes už mám něco na práci. A většinou chodím tak úterý a pátek."
„Aha, dobře. Já dnes půjdu, před krasobruslením." Tom stydlivě pohlédne na Alexe a pak se otočí.
Alex se usměje: „Nemusíš se tak stydět, neukousnu ti hlavu. Jo a myslím, že dnes tam půjde i Lukášova ségra."
„D-dobře, díky za info." Tom si vzpomene na reakci Lukášovi sestry na jejich líbání a zrudne, rychle si rukama zakryje tváře.
„Jo a Tome? Kdo kdo tě zmlátil?" Alex si prohlíží Tomův obličej.
„Co? Ale to nic...to jen..nic hrozného." falešně se usměje Tom.
„Já...jen, když mi řekneš, kdo to byl zmlátím ho." pokrčí rameny Alex.
Tom se zasměje: „No, nevím."
Alex si povzdychne a lehne si na lavici: „Tak nic, dobrou noc."
Julča pohlédne na Toma: „Tome, chceš půjčit zápisky? Aby sis doplnil učivo?"
Tom zavrtí hlavou: „Ne-díky."
„Ale ty si to potřebuješ doplnit."
„Doplním si to od někoho jiného, ale díky za nabídku." Tom uhne pohledem.
Julča smutně sklopí pohled: „Dobře."

•••

Lukáš se křečovitě drží za břicho a zrychleně dýchá. Vendy stojí opodál a zakrývá si rukama oči. Škvírou mezi prsty sleduje, jak se doktoři snaží Lukášovi pomoct.
Vendy má slzy na krajíčku...už tak dlouho se mu snaží pomoct...večer to začalo a pak to přestalo...teď se to vrátilo v ještě horší vlně...
Sestra Lukáše chytne za ruku: „Teď se nesmíš držet za břicho, protože ti tam doktor dá lék, ano?"
Lukáš pevně stiskl sestřinu ruku.
Sestra stiskla zuby k sobě: „Máš celkem sílu."
Doktor zapíchl nějakou hadičku Lukášovi do břicha: „Hotovo, v pořádku, teď už to bude dobré."
Vendy spadl kámen ze srdce...konečně..chudák...
Sestra pustila Lukášovu ruku: „Hotovo, teď už bude dobře." usmála se.
Lukáš ležel a oddychoval, stále ještě trochu cítil bolest v břiše, ale jinak už mu bylo lépe.
„Jedl jsi něco?" doktor se starostlivě dívá na Lukáše a sleduje jeho žebra a tenký pas.
Lukáš naštvaně odpoví: „A jak bych asi mohl, když do mě cpete samý sra*ky!"
Doktor se zamračí: „Tak to ti budeme muset dodat živiny..ehm..Pojď se zvážit."
Lukáš se ohlédne na doktora: „Jo, jasně, po obří křeči se mi fakt chce stát na nohou."
Sestra přinese váhu: „Přidržím tě, neboj Lukáši."
Lukáš sevře roh svého polštáře v ruce: „Ne..já nechci..prostě nechci."
Doktor zavrtí hlavou: „Jsi tvrdohlavý, nemám na to celý den."
Vendy se usměje: „Já ti pomůžu."
Lukáš dá oči v sloup, pomalu se postaví, rozklepají se mu nohy: „Oh, já.."
Vendy se podívá na Lukášovo břicho, na jedné straně má fialovou modřinu od častého si dávání léku, na druhé straně má zapíchnutou hadičku..a žebra. „Oh, Lukáši jsi hrozně hubený." řekne polekaně Vendy.
Lukáš na ni ukáže prostředníček a stoupne si na váhu.
Doktor svraští čelo: „Musíš okamžitě přibrat. Tato váha je...kolik jsi vážil předtím?"
Lukáš se kousl do rtu: „No...vážil jsem podobně, teda trochu víc...ale ne o tolik."
„Hmm, jaký že děláš sport?" zeptal se doktor.
„No..krasobruslení." Lukáš pokrčí rameny.
„Krasobruslení?...Aha, to jsem nečekal."
Lukáš si lehne zpátky do postele a přikryje se: „Hm, dobrou noc."
Vendy se zmateně podívá na Lukáše.
Doktor mávne rukou a odejde pryč.
Sestra pokrčí rameny a vezme váhu a další věci a odejde.
Vendy si odkašle: „Ehm, co mělo znamenat to, že ti sestra řekla Lily?"
S Lukášem to trhne: „Ale...asi si spletla jméno."
„Aha...já jen, že mi někoho připomínáš...nemohla jsem si vybavit koho, ale když se řekla Lily... nejdřív jsem si myslela, že třeba jsi holka a vydáváš se za kluka...ale tak to není takže.. " Lukáš se kousne do rtu.
„Jednou na táboře s náma byla Lily...vypadala úplně jako ty...nemáš ségru?"
Lukáš sevře roh polštáře v dlani: „Drž hubu!"
Vendy překvapeně zalapá po dechu: „Co prosím?"
Lukášovi ukápla slza: „Buď zticha!"
Vendy se zarazí: „D-dobře f-fajn."
Někdo vstoupí do pokoje.
Lukáš si povzdechne: „Nemůžete už prostě všichni vypadnout?! Dejte mi pokoj!"
Tom stojí u stěny: „Ehm..a-ahoj.."
Vendy se zmateně kouká na Toma.
Lukáš se otočí: „Oh..p-promiň Tome, já nechtěl jsem..myslel jsem, že jsi doktor..nebo tak.."
„Co se stalo?" Tom si prohlíží Lukášův zdeptaný obličej.
Vendin pohled zmateně přeskakuje z Lukáše na Toma.
Lukáš sklopí pohled: „Nechci to rozebírat."
Tom přijde blíž k posteli: „Hm a jak ti je?"
Lukáš si přiloží ruku ve tvaru pistole k hlavě: „Asi takhle."
„Aha.." Tom se podívá stranou.
Lukáš se pomalu posadí na kraj postele, pak se pomalu postaví a uchopí Tomův obličej do svých dlaní: „Kdo ti takhle ublížil?"
Tomovi zrůžoví tváře: „A-ale to nic..."
Vendy se nehne a snaží se splynou se závěsem.
Lukáš zavrtí hlavou: „Kdo ti to udělal? Až ho potkám, tak mu rozmlátím obličej k nepoznání."
Tom jemně sundá Lukášovi ruce ze svého obličeje, sklopí pohled a šeptem řekne: „Táta..."
Lukáš vytřeští oči a v hlavě se mu vybaví jak se se on pohádal se svým tátou a chytne se za ruku, na které má jizvu: „Aha...on tě takhle zmlátil?"
Tom přikývne.
„To mě mrzí." Lukáš Toma začne pomalu objímat.
Tom ucouvne: „J-já, nevím.."
Lukáš si povzdechne: „Kašli na něj, se svým životem si můžeš nakládat jak chceš."
Tom znovu přikývne: „A-asi jo."
Vendy stojí už úplně u závěsu a snaží se nedýchat.
Lukáš se k Tomovi otočí zády: „Nebudu tě nutit, udělej to, co uznáš za vhodné."
Tom přešlápne na místě.
Vendy zaraženě sleduje situaci.
„Jdu na krasobruslení." řekne po chvilce Tom a chystá se odejít.
Lukáš se smutně divá do země: „Dobře, jdi.."
Tom chytne kliku dveří: „J-já.." vrátí se zpátky a obejme Lukáše zezadu.
Na Lukášově tváři se objeví malý úsměv a otočí se k Tomovi čelem: „Hlupáčku."
Tom se usměje.
Lukáš se postaví na špičky a políbí Toma.
Tomovi zčervenají tváře.
Pak Lukáš o krok ucouvne a mávne rukou: „Tak už běž, ať to stihneš."
Tom s ještě červenými tvářemi přikývne: „Dobře, ahoj, ať ti je líp." a odejde z místnosti.
Vendy si drží ruku na puse aby nevykřikla roztomilostí.