Neměl jsem...

3.

„Vstávej Tome, musíš do školy!" skočí na Toma jeho mladší sestra. Tom se leknutím probudí a posadí se: „Jo, příště na mě nemusíš skákat."
„Já jsem musela, protože tě jinak nešlo vzbudit." zkřížila ruce na prsou sestra.
Tom ji začal lechtat: „Ty zlobivko." Sestřička se začala smát na celé kolo: „H-hej hihi, nech mě hihi."
Tom ji nechal být, vstal a šel se nasnídat. Sestřička jen ležela na posteli a ještě pořád se smála.
„Ahoj Tome, jak ses vyspal?" usmála se na něj mamka. „Dobrý..." usmál se Tom.
„Zdál se ti nějaký sen?" podívala se na něj zvědavě mamka. Tomovi zrůžověly tváře: „Zdál se mi sen, ale nic zajímavého." „Opravdu to nebylo zajímavé?" řekla provokativně mamka.
Tom se začal červenat víc: „No...jen takový pěkný." „Kdo?" zvědavě se podívala na Toma.
Tom už byl rudý jako rajče: „Ten sen byl pěkný." „No jasně." mamka pokrčila rameny a přestala se dál vyptávat.

•••

„Mami...nevíš, kde mám ten sešit?" zeptal se Tom, chystal se už odejít z domu, ale nemohl najít sešit. „Jaký zase sešit? Všude máš nepořádek! Nemůžeš se divit, že nic nemůžeš najít." řekne přísně mamka.
Tom najednou zahlédne sešit na svém stole pod skicákem: „Tak dobrý, už ho mám, díky." vyběhne ze dveří a spěchá do školy. Mamka jen zakroutí hlavou.

•••

Tom přijde do školy, stojí na chodbě a přemýšlí...kam mám jít? Je tu tolik tříd.
Najednou do něj někdo vrazí: „Promiň kámo, spěchám do třídy, nevšiml jsem si tě."
„Hej, počkej!" zavolá na něj Tom. „Nevíš, kde je tady třída 9.c?" 
Alex se otočí: „To je moje třída...nikdy jsem tě tam neviděl. Takže jsi tu nový nebo jsi moc nudný na to, abych si tě za 9 let všiml?"
Tom se zarazil a díval se na toho kluka, co to jako plácá.
Najednou Toma někdo zezadu jemně poplácá po rameni.
Tom se zmateně otočí. Lukáš se usměje: „Neřeš ho, je tak trochu blázen."
Tom vykulí oči...prohlíží si Lukášovo oblečení. Lukáš má na sobě svetr pastelových barev a nějaké šperky...
„Ty se oblékáš takhle?" řekl překvapeně.
Lukáš tuhle otázku nečekal a tak se zmateně podíval na Toma: „M-máš s tím jako problém?"
Tom se začal červenat: „N-ne, j-jen ti to sluší." uvědomil si, co řekl, zakryl si ústa rukama a odběhl někam pryč.  
Lukáš tam stál a díval se překvapeně před sebe a růžověly mu tváře víc a víc.
Alex se nechápavě díval na Lukáše a ukazoval na něj, že musí rychle jít do třídy, aby stihli hodinu, i když už bylo lehce po zvonění.

•••

„Dnes měl dorazit nový žák, nevíte někdo kde je?" zeptala se paní učitelka. Třída mlčela, jediný kdo se přihlásil a začal mluvit byl Alex.
„Víte, paní učitelko, to on potkal tady Lukáše, lekl se a pak zmizel." Lukáš řekl: „No...on se spíš stydí přijít." Paní učitelka se usmála: „Děkuji za objasnění, dojdete pro něj někdo?" Jedna dívka vstala a chystala se jít, ale zastavila ji Lukášova ruka: „Dojdu pro něj, ona neví jak vypadá, nepoznala by ho."
Učitelka se podivila: „Vy se spolu znáte?" Lukáš se podíval do země: „Ano, tak trochu se známe."  Pár žáků se začalo na Lukáše zvědavě koukat. Jeden kluk vykřikl: „On je to tvůj kluk!?"
Lukáš vydechl...věděl, že to přijde a nechtěl hned Tomovi ublížit: „Ne, jen se prostě známe." Kluk se začal smát: „Jo..taak, vy se jen tak prostě znáte."
Učitelka křikla: „Tak dost! Už běž...nechte Lukáše být, nemusíte na něj útočit jen kvůli tomu, že se mu líbí chlapci." 
Kluk ale nepřestával: „Už si mu dal pusu? Jak dlouho se znáte?" Lukáš se prudce otočil, naštval se, došel k tomu otravnému klukovi a vlepil mu facku. Pak se přiblížil těsně k jeho obličeji a chladně se mu podíval do očí: „Starej se o sebe! Kopl mu do židle a kluk sletěl na zem a překvapeně se díval na Lukáše.
Učitelka si zakrývala ústa: "Oh, přestaňte!" Třída se na to představení překvapeně dívala. Lukáš rychle odešel ze třídy: „Tak já pro něj teda jdu."
Alex se usmál: „Příště si s Lukášem nezačínej hlupáku."

•••

Kde jen může být?...přemýšlel Lukáš...půjdu se podívat na záchody.
Lukáš vešel na klučičí záchody a uviděl, jak tam Tom brečí a nechápavě se na něj podíval: „Proč brečíš?" 
Tom zvedl hlavu a rychle si otřel oči: „Já nebrečím."  Lukáš si sedl vedle něho na zem: „Vždyť vidím, že brečíš, co se stalo?"
Tom se podíval na stranu: „Proč tě to zajímá?"
Lukáš si uvědomil, že podobnou větu mu řekl i on a to, když byli v šatně po krasobruslení: „Ranil jsem tě nějak?"
Tom se na něj s překvapeným výrazem podívá: „Proč bys mě měl jako ranit? Nic jsi neudělal."
„Tak proč tady teda sedíš jak malý dítě a bulíš?" zeptal se netrpělivě Lukáš.
Tom začal brečet ještě víc. Lukáš byl tak zmatený: „Co je?"
Tom zašeptal: „Když ty seš tak hezkej." Lukášovi jemně zrůžověly tváře, pohlédl na Toma ale stále měl zmatený výraz.
Tom zafňukal: "Když já se hrozně bojím." „Čeho?" Lukáš zvážněl. Tom úzkostně řekl: „Já chci...bojím se být...já chci být jako ostatní, víš, já." brečel dál.
Lukáš se dovtípil: „Ty se bojíš být gay?" 
Tom jen přikývl a skryl svůj obličej v dlaních.
„To není nic špatného, nemusíš se bát." Lukáš byl smutný, když viděl Toma jak je nešťastný a to ještě kvůli tomuhle.
Tom začal zrychleně dýchat: „Ne-jde to, nemů-žu to změ-nit...nevím, co má-m dělat."
Lukáš začal mít strach: „Dýchej, vše bude dobré, dýchej, vyřeší se to."
Tomovo dýchání se ještě zrychlilo: „Ja-k to ch-ceš ja-ko vy-ře-šit, ne-jde to vy-ře-šit!" Lukáš se smutně podíval na zem a pak si sedl naproti Tomovi a pomalu ho začal objímat...doufal, že ho to snad uklidní.
Tomovo dýchání se zpomalilo a on jen zaraženě hleděl před sebe, jeho tváře se začaly červenat:„C-co děláš?" „Objímám tě." řekl klidným hlasem Lukáš.
Tom se nejprve chtěl vymanit z objetí, ale když ho Lukáš pevně držel, vzdal to a přitiskl si ho ještě blíž k sobě.
Lukáš ucítil, jak Tomovi bije rychle srdce a jeho tváře zrůžověly a malinko se usmál.
Tom zavřel oči a tiskl si Lukáše k sobě víc a víc. Lukášův úsměv se zvětšil a také zavřel oči. Bylo mu to příjemné, chtěl v tomhle objetí zůstat dlouho...hodně dlouho.