Jiná, ale krásná. // Yzomandias//

Já jsem Jakub

(Pohled Elizabeth)
Koukla jsem se před sebe a uviděla potetovaného kluka, měl tetování snad úplně všude. „ahoj, jsem Jakub Vlček, spadla si a tak jsem se tě snažil probrat, jsi v pohodě?" Zeptal se mě. „A-Ahoj, asi jo, jsem Elizabeth." On mi podal ruku a s jeho pomocí jsem se zvedla. „Nechceš doprovodit domů nebo něco?" „Nechci tě otravovat, já to zvládnu i sama." Řekla jsem mu, je mi blbé hned ho takhle otravovat když ho znám ani né pět minut. „Já ti pomůžu s tím nákupem, kdyby se ti udělalo špatně tak ať nejdeš sama." Řekl a šel se mnou k pokladně. Já si zaplatila svůj nákup a on také. Potom jsme vyšli k mému domu. „Dala by si mi prosím svůj Instagram? Rád bych tě ještě někdy viděl." Řekl a u toho na mě mrkl. „Jo jasně." Podala jsem mu telefon s Instagramem a on si ho hned vyhledal a začal mě sledovat. „Tak tady bydlím, děkuju za doprovod." Řekla jsem před mým domem. „Nemáš zač, potom ti napíšu El. Měj se zatím hezky." Ani jsem se s ním nestihla rozloučit a on už odcházel. Doma jsem vybalila nákup a zapla svůj mobil. Hnedka mi vyjelo na Instagramu oznámení že mě začal sledovat Yzomandias. Netušila jsem kdo to je do doby než jsem najela na jeho profil, byl to ten Jakub který mě doprovodil domů. Je asi celkem slavnej a podle všeho dělá hudbu. Vyhledala jsem si ho na YouTube a pustila si nějakou písničku s názvem "Rodinnej Typ". Neříkám nic, ale bylo to celkem zajímavý. Bavilo mě to. Hned jsem si jí uložila do playlistu na Spotify a koukla ještě na jeho další písničky. Asi ne rapuje sám, co jsem našla tak má svůj label Milion plus. Přišla mi zpráva kterou jsem hned otevřela. Byla od Jakuba.

Chat:
Yzomandias: ahoj, slíbil jsem že napíšu, takže píšu. Napadlo mě jestli by si nechtěla zajít někam ven, třeba na skleničku vína. Chtěl bych tě trochu víc poznat.
El.kr_ova: Ahoj, možná asi jo. Akorát netuším kam a kdy, já mám čas pořád.
Yzomandias: co takhle zítra v 18:00 před tím obchodem jak jsme se dneska potkali?
El.kr_ova: Jo to by šlo, tak zítra, zatím ahoj.
Yzomandias: Ahoj, měj se hezky.

Ráda poznám Jakuba trochu víc. Jen doufám že mě nebude chtít seznámit s tím jeho labelem. Nejsem moc extrovert, pro mě je nejlepší sedět doma a nikam nechodit, nebo určitě né mezi moc lidí. Mám s tím problém od doby co umřela máma, taky jsme se dřív sem tam sebepožkozovala. Už to nedělám tak půl roku. Ani Andrea o tom neví, neví to nikdo. Těším se celkem na zítřek, sice nevím co Jakub vymyslí ale snad to bude něco kde není moc lidí. Koukala jsem do mobilu a zrovna mi psala Andrea.

Chat:
Andrejka_dal_nic: Ahoj El, nechceš zítra někam zajít? Třeba pokecat nebo něco?
El.kr_ova: Ahoj, zítra nemám čas už mám něco domluvený.
Andrejka_dal_nic: Aha, a kam jdeš? Nejdeš třeba náhodou na rande?
El.kr_ova: Ne, nejdu na rande, jen s jedním klukem ven.
Andrejka_dal_nic: Takže takový rande, a s kým jdeš?
El.kr_ova: to neřeš, a přestaň se ptát na takovýhle otázky když víš že ti to stejně neřeknu.
Andrejka_dal_nic: No tak jsem to alespoň zkusila. Ale fakt by mě zajímalo kdo je ten šťastlivec.
El.kr_ova: Jakub, stačí?
Andrejka_dal_nic: Stačí, potom mi ho ukážeš! Tak zatím zdar.
El.kr_ova: Nazdar.

Je hrozný kolik má vždy na všechno otázek, ale i tak jí mám strašně ráda. Akorát nevím jestli když jí ho potom ukážu nebude vědět o koho jde. Při téhle myšlence jsem nakonec usnula na gauči. Další den jsem se probudila až v 11 dopoledne. Uvařila jsem si jen jednoduché těstoviny s kuřecím masem a omáčkou. Ve dvanáct už jsem měla uvařeno a dokonce jsem nebyla v pyžamu což je úspěch. Naobědvala jsem se a začala koukat na nějaký seriál na Netflixu. Tak moc mě to bavilo že jsem si ani neuvědomila že mám jít ven. Když jsem se koukla na hodiny tak byly čtyři. Trochu jsem se zděsila ale tak mám na nachystání skoro dvě hodiny. Začala jsem outfitem, stála jsem u skříně tak 15 minut a pořád se nemohla rozhodnout co si vezmu. Nakonec jsem zvolila červené uplé šaty které mi byly tak po stehna. K tomu obyčejné AF1. Další hodinu jsem strávila u zrcadla kde jsem si dělala make-up. Udělala jsem si kratší linky, kontury a kouřové stíny. Když jsem byla hotová tak bylo 17:45 takže tak akorát. Obula jsem si moje vybrané boty, vzala kabelu do které jsem si dala peněženku, voňavku, rtěnku, klíče a mobil. Možná se mohlo z mého popisu zdát že bych tam nejradši přišla v teplácích a velké mikině, což je pravda ale když jdu někam na čem mi záleží tak se nachystám trochu líp. Je vlastně divný že mi záleží na tom abych před Jakubem vypadala dobře. Vyšla jsem z domu a mířila si to rovnou k tomu obchodu. Už z dálky byl vidět Jakub v černé košili a černých riflích.

Druhá část příběhu je zde. (Omlouvám se za chyby.)