Jiná, ale krásná. // Yzomandias//

Den D

(o půl roku později)

(Pohled Elizabeth)
Dneska se koná moje a Jakubova svatba. Hrozně se těším, ale zároveň bojím. Rozhodli jsme se mít svatbu na pláži v Hawai. Je tady jen pár lidí z rodiny a skoro celý label. Ozvala se věta. „Přivítejte prosím nevěstu." a já se svým kamarádem Danem, protože nemám bratra a otce zde nechci. Dan mě doprovodil k oltáři a pán co nás oddával začal něco povídat, moc jsme ho nevnímala. Pro mě byla hlavní věta "Táži se vás, Elizabeth Králová, berete si zde přítomného Jakuba Vlčka?" a já odpověděla samozřejmě Ano. Potom už jsme si jen nasadili prstýnky a políbili se. Všichni tleskali a já zažívala svůj nejhezčí den v životě. Přemístili jsme se na hostinu do jedné restaurace na ostrově. Tam se všichni bavili a tancovali. Když jsem tancovala s Kubou tak jsem mu nějak šlápla na nohu a stáhla ho sebou na zem. Smáli jsme se tam jak dva dementi. Asi do dvou do rána se všichni bavili, na hotelu jsme měli rezervované pokoje. Kolem půl třetí jsem odešla já s Kubou a Nikem, zůstali jsme tam jako poslední. Nik odešel a Kuba mě hned zatáhl do pokoje. Shodil mě na postel a začal líbat můj krk. Poté mě dostal z šatů a později i že spodního prádla. Já ho také vyslékla a pomalu začala sundávat jeho boxerky. Vyhulila jsem mu a po té si mě on vzal pod sebe. Na nic nečekal a hned do mě pronikl a začal tvrdě přirážet. Musel nás slyšet i Tom, který byl o tři pokoje od nás. Po naší aktivitě jsme se vysprchovali a šli spát. Kéž bych tenkrát věděla že se mi po druhé změní život. Další den jsme všichni jeli zase zpět do Česka. Zapomněla jsme zmínit že jsme s sebou měli i Elen, kterou celou dobu hlídal Tomáš. Je to úžasný strejda. Elenka už občas ají něco nesrozumitelně řekne. Doma jsem se zase vrátila k dělání coveru pro kluky na album. To jsme vám vlastně taky neřekla, s klukama jsme se tak nějak domluvila a začala dělat covery na alba, je to teď vlastně moje práce. Jinak se nic moc nezměnilo, s Kubou se moc nehádáme a když, tak kvůli blbostem a do hodiny se usmíříme. Tak a teď už zase zpět do součastnosti. Právě sedím u počítače a dodělávám cover. Elen si hraje s Kubou a já na ně občas kouknu. „Půjdu s Elen ven, nechceš jít taky?" Zeptal se mě. Já kývla, protože už tady u toho sedím tři hodiny. Jakub vzal kočárek a šli jsme se projít po Pardubicích. Po procházce jsme uspala Elen a taky usnula, byla jsme nějaká unavená.

Nerada to říkám ale už nás čeká jen epilog. Tohle je sice krátká kapitola ale už trochu dochází nápdy. Snad se líbí. (Omlouvám se za chyby.)