Jiná, ale krásná. // Yzomandias//

Nenávidím tě

(Pohled Elizabeth)
Když jsme se probudila Nik vedle mě už nebyl. Šla jsem se tady kouknout to kuchyně, ale tam také nebyl. Prošla jsem celý byt ale on nikde.

(Pohled Dominika)
Volal mi Radek že mám přijít do studia, doufám že tam není Jakub, asi by mě zabil, snad neví o tom že jsem jí to nakecal já. Až teď mi došlo jakej jsme debil. Včera mi to prostě nepřemýšlelo, posral jsem vztah svýmu nejlepšímu kámošovi a mojí kamarádce jen kvůli tomu aby byla se mnou. Když jsem uviděl v chodbě studia Jakubovi boty tak jsme věděl že to není moc dobrý. Na gauči byl Js, Toky a Radek. Hned jak mě uviděli tak mě přišli přivítat. „Potřebuju s tebou doladit ještě jeden beat." Řekl Radek a odešel se mnou do nahrávací místnosti. „Kde je Jakub?" Zeptal jsem se. „Sedí zavřenej v pokoji a nechce vylézt, vždycky jen proběhne do koupelny nebo pro chlast, ty víš co s ním je?" Nechci mu lhát ale v tomhle případě se pravda nehodí. „Ne nevím." Vyslovil jsem, teď jestli se zjistí že jsem to byl já příjdu o všechny kdo mi věřili. S Radkem jsme to tam dodělávali tak dvě hodiny, potom se rozhodlo že půjdeme na jídlo. „Niku jdi se zeptat Jakuba jestli nejde taky." Řekl Js a já šel k tomu pokoji. Zaklepal jsem, ale nic se neozvalo. „Haló Jakube, nejdeš s náma na jídlo." Zařval jsem přes dveře. „Nech mě bejt, nikam nejdu." Řekl a já tedy odešel. „Tak co, jde?" Koukl na mě s trochou naděje v očích Toky. „Ne." Odpověděl jsme celkem naštvaně, začíná mi pomalu docházet co jsem za kreténa, takhle zradit kámoše a ještě všem lhát. Měl by mi za to někod rozbít hubu. Najedli jsem se v jedné z mích oblíbených restaurací a to je Caffetteria.
Po jídle jsme šli zpět do studia. Jakub jen tak rychle proběhl s flaškou Becherovky. Já běžel za ním. „Jakube počkej, potřebuju ti něco vysvětlit." „Nic nechci vysvětlovat." Odsekl a šel dál do pokoje. „Je to něco s Elizabeth!" Vykřikl jsme rychle než stihl zavřít dveře. On zbystřil a kývl hlavou ať pokračuji. „Můžeme jít do toho pokoje?" Zeptal jsem se, nechci aby nás slyšel zbytek kluků co tady je. Když Jakub zabouchl dveře tak já začal. „Hele, já vím že si to neudělal, nepodvedl si El. To já jí to řekl, chtěl jsem jí mít pro sebe, dal jsem si molly a chlast. Neuvědomoval jsme si co říkám, mrzí mě to." Byl vydět ten vztek v jeho očích. „To je jako všechno? Ty mi tady řekneš jen to že tě to mrzí, kurva vzpamatuj se. Chápeš že já ji miluju a ty mi děláš tohle, ty seš fakt idiot Dominiku!" Zařval a přitiskl mě ke zdi. Nemělo ani cenu se bránit. Dal mi pěstí, potom znovu a znovu. Tekla mi krev z nosu a já tam jen stál a čekal než ho to přestane bavit. Potom mě shodil na zem a s krvavými klouby odešel z pokoje. Já tam ležel a všechno si vyčítal, neměl jsem ani sílu na to se postavit. Po chvilce přiběhl Robin a ptal se co se stalo. „Nic, jen jsme se pohádali a takhle to dopadlo." Řekl jsme skoro bez energie. On mě dotáhl do koupelny kde mi začal stírat krev z obličeje. „Kolikrát jsem ti říkal že se nemá cenu s Jakubem hádat, vždycky když se s ním pohádáš dopadneš takhle, co jste si udělali?" „Jen jsem prostě kokot, nic víc." Řekl jsme zoufale. „Chceš si o tom promluvit?" Koukl na mě a já kývl, vždycky je lepší se někomu vypovídat. Já mu vše řekl ještě v koupeleně, on na mě jen nevěřícně koukal. „Seš debil Dominiku, komu všemu si lhal?" Tohle byla otázka na kterou se mi už vůbec nechtělo odpovídat. „El, Jakubovi, Radkovi a možná ještě někomu." Sklopil jsme zrak na podlahu, Robin odešel a já tam zůstal sám. Tohle byl přesně ten moment kdy jsem si řekl že už život nemá smysl. Ztratil jsme mýho parťáka, slvělou kámošku a možná i někoho dalšího. Tohle už nezachrání jen blbá omluva nebo "Mrzí mě to." Co jsem si udělal to mám, teď jen doufat že mi to odpustí.

(Pohled Jakuba)
Hned po tom co jsem vypadl ze studia jsem mířil k mému a El bytu. Doufám že tam bude. Přišel jsem tam a nikde nikdo, na stole ležel jenom dopis.

"Kubo chci aby si věděl že tě pořád strašně moc miluju, budeš mi chybět, plánovala jsem s tebou budoucnost ale nějak to asi nevyjde. Mrzí mě to, snad si najdeš někoho lepšího, budu na tebe vzpomínat jen v dobrém. Jsem ráda že jsme tě poznala, jsi strašně fajn ale v tomhle si mě zklamal Jakube. Ani nevíš co bych dala za to abych tě mohla zase obejmout nebo tě políbit. Miluju tě, tvá Elizabeth.❤️"

Vzal jsem ten dopis do ruky a vytáhl z kapsy zapalovač, ani nevím proč ale prostě jsme ho celý spálil. Došlo mi že bude asi u Dominika. Vyrazil jsme tam, po cestě jsem jí koupil kytici růží a bonboniéru. Zazvonil jsem a čekla než otevře. Po dlouhých minutách bylo přes sklo ve dveřích vidět jak se blíží ke mně. Otevřela dveře a zase je chtěla zavřít, já tam dal ale nohu. „El nech mě to prosím vysvětlit." Řekl jsme jí. „Na tom není co vysvětlovat Jakube, prostě si mě podvedl nic víc, nic míň." Řekla a chtěla odejít. „Ale já tě nepodvedl Elizabeth, Dominik si to vymyslel aby tě měl pro sebe. Dneska mi to řekl, chápeš? Chtěl nás rozdělit." Ona se trochu zarazila a já pokračoval. „Víš jak jsem byl kvůli tomu v prdeli? Nikdy bych tě nepodvedl, miluju tě." Místo odpovědi mě obejmula a dala mi pusu, tak moc mi to chybělo. „Promiň Kubo, byla jsem naivní že jsem mu věřila." Řekla a u toho měla ruce na mých tvářích. „Neomlouvej se, není to tvoje chyba." Usmál jsme se na ní, stejně jako ona na mě. „Tohle jsem ti donesl." Dal jsme jí kytici i s bonboniérou. Ona mě znovu obejmula a řekla. „Miluju tě Jakube, moc." Potom jsme odešli do bytu Dominika, kde si vzala svoje věci a odjela se mnou zpět domů.

Nemám moc ráda dlouhé drama a tak jsem to sepsala takhle. (Omlouvám se za chyby.)