Epilog

426 15 3
                                    

(O deset let později)

(Pohled Jakuba)
Už je to deset let co jsme s Elizabeth. Naše manželství funguje skvěle. Menší hádky sice občas sou ale né moc. Elence už je jedenáct, je šikovná po mamince a krásná po mě. Po naší svatební noci El zjistila že čeká druhé dítě a tím byl Nikolas kterému je za pár měsíců deset. Jsem nejšťastnější člověk na světě, mám super manželku, dvě krásný děti a pořád tu super partu jako před lety. Rapu se věnuji ale né už tak často, přece jen mi je čtyřicet jedna. Děti mají nejvíc rádi Nika a to taky z tohu důvodu že se baví s jeho dětmi, jsou sice starší ale skvěle si rozumí. Nikolas má taky sklony k hudbě, za což jsme rád. Právě je Niki s Elen u Nika a já si s Elizabeth na náš kopec, kam jsme chodili před lety. „Je to tady pořád stejně hezké." Řeknu když se doplazíme na vrchol. „Jo to je." žasne El. „Miluju tě, doufám že spolu budeme na pořád, nechci tě nikdy ztratit El, jsi pro mě s dětmi všechno." „Taky tě miluju Kubo, nikdy tě neopustím, neboj." Začala mě líbat. Muselo to vypadat jak z nějakého filmu, stáli jsme tam, u západu slunce a líbali se. Doufám že nám to vydrží na pořád. Miluju tě Elizabeth, jsi jediná holka které jsem byl kdy věrný. Jsi tak jiná, ale krásná...

Je tady konec příběhu, doufám že se vám líbil. Můžete si přečíst i můj další příběh na mém profilu. Děkuju za všechny komentáře a hlasy.❤️

Jiná, ale krásná. // Yzomandias//Kde žijí příběhy. Začni objevovat