Jiná, ale krásná. // Yzomandias//

Tohle je tvůj tatínek

(Pohled Elizabeth)
Ráno jsme se probudila v objetí Kuby. Moc mi chybělo se takhle probouzet. Dneska jedeme pro Elenku a já si jdu vzít všechny svoje věci co jsem měla u Lukáše. „Dobré ránko princezno." Řekl Kuba a kouknul se mi do očí. „Dobré zlato, nachystáme se a pojedeme pro Elen do Prahy, jo?" Kuba jen kývl a šel se nachystat, stejně jako já. Po cestě z našeho pokoje jsme se zastavili na pokoji u kluků a vysvětlili jim situaci. „Nemůžu jet s vámi? Jen že se mi nechce jet s klukama." řekl Nik a my ho nakonec vzali taky s sebou. Dominik nasedl na místo řidiče, Jakub byl jako spolujezdec a já na zadních sedačkách. Celou cestu jsme si pořád o něčem povídali, ať už to byla kariéra kluků nebo nějaké jejich zážitky z koncertů. Dominik zastavil na adrese kterou jsem mu dala a já vystoupila s tím že jsme za pět minut zpět. Zazvonila jsme na zvonek Lukášovi mamky a ta mi ihned otevřela. „Dobrý den paní Pokorná, já si jdu vyzvednout Elen." „Ahoj Elizabeth, je v jídelně, tak si jí tam vezmi." já kývla a vydala se ke stolu kde v židličce seděla Elenka. „Ahoj broučku, pojď půjdeme za tatínkem." Vzala jsme si jí do náručí a ona se na mě roztomilé usmála. „Děkuju že jste mi ji pohlídala, jen vám chci říct že už s Lukášem nejsme, včera večer mi ublížil a tak jsem to s ním ukončila. Elen bude bydlet se svým pravým tátou." ona na mě jen udiveně koukala a po chvilce mi zabouchla dveře před nosem. Já se vydala zpět do auta za klukama. Jak mile Kuba uviděl Elenku hned si ji vzal k sobě. „No ahoj, krásná po mamince bude." Řekl s širokým úsměvem. „Tak ale Vlčku, já jí chci taky." Řekl Dominik a Jakuba mu ji i když nerad dal. Kluci jí pořád něco říkali i když ona z toho nic nevnímala ale to jim bylo jedno, já si s ní taky povídám. „Tak mi jí dejte, potřebovala bych na tuhle adresu: ** ***, vzít si všechny svoje věci a jet už potom konečně domů." Nik se rozjel na tu adresu, vzala jsme si tam jen rychle všechny svoje věci a na stole nechala jednoduchý vzkaz.

Je konec Lukáši, jsi hajzl, nic víc...

Vzala jsem si kufry a táhla je do kufru auta. Nasedla jsem a my konečně vyjeli směr Pardubice, město kde to všechno začalo. Zase jsme tam kde před půl rokem, doma u Jakuba. Tak moc mi tenhle byt chyběl. „Kubí, kde bude mít Elen pokoj?" Zeptala jsme se ho protože mi po cestě kluci řekli že nakonec bydlí spolu oba. „No je ještě jeden volný pokoj tak zatím bude s náma v posteli a zítra zajedeme koupit vybavení a vše potřebné." kývla jsme a šla udělat večeři, palačinky s ovocem a šlehačkou. „Kluci, kdo si dá kolik palačinek?" „Já pět." zařval na zpátek Jakub. „Já taky." Ozval se Nik a já začala chystat těsto. Po večeři kterou si kluci pochvalovali jsme šla nakojit Elen, kterou jsme následně vzala do obýváku, protože ji Jakub chtěl vidět. Ihned když jí kluci uviděli si ji vzali a začali jí vyprávět o tom jak určitě taky jednou bude rapovat a že jí musí ukázat všechny strejdy a takovéhle různé věci. Samozřejmě by to nebyl Nik kdyby neměl i nějakou poznámku co se týče vztahů. „No, určitě budeš chytřejší než já a najdeš si nějakýho pořádnýho kluka co tě bude milovat." myslím si že tohle teď vážně Elen potřebuje ale tak když si to Nik myslí tak proč ne. Asi po hodině co si s ní kluci různě hráli se začala upřeně koukat na Kubu. „Vidíš kámo, líbíš se jí. Elenko, tohle je tvůj tatínek." Usmál se Dominik na Jakuba s Elen. Já tam jen stála a usmívala se, konečně jsme zase opravdu šťastná.

Právě je půl jedenácté večer a já se rozhodla vydat alespoň tuhle krátkou kapitolu. Plánuju ještě nějak ten příběh trošku natáhnout ale pomalu se blížíme ke konci. Určitě tohle není můj poslední příběh. Snad se líbí. (Omlouvám se za chyby.)