Jiná, ale krásná. // Yzomandias//

Já...

(Pohled Jakuba)
Když jsem se ráno probudil tak už vedle mě El nebyla. Šel jsem do koupelny, ona zrovna vstávala od záchodu. „El, co se děje?" Ptal jsme se se strachem. „Nic, jen se mi udělalo trošku špatně." Pohladil jsme jí po zádech a stáhl si jí do objetí. „Kubí, mám jednu otázku." Řekla a já se trochu bál. „Povídej, můžeš se ptát na co chceš." Ona se nadechla a začala. „Jak by se reagoval kdybych byla těhotná?" Zaskočilo mě to, a to dost. „No nevím, ale dítě zatím nechci, ale asi bych tě kvůli tomu neopustil, mohl bych za to taky. Takže bych to s tebou vychoval." Nenechal bych jí, ale dítě nechci, zatím. „Dobře, byla to jen otázka nejsem těhotná neboj." Řekla a dala mi pusu. „Dneska musím do studia, půjdeš taky? Bude tam asi ají Niko a Tom." Ona se usmála a kývla. Na snídali jsme se a vyrazili. Já šel nahrávat a El si povídala s Cittou.

(O DVA TÝDNY POZDĚJI VE STUDIU)

(Pohled Elizabeth)
Chci se Nikovi svěřit že jsem možná v tom, ale není to jistý. „Domi, já ti musím něco říct." „No povídej." Řekl a usmál se. „Já jsem možná těhotná, ale nevím to jistě ani jsem si nedělala test." „No to by bylo skvělí, tak pojedeme k tobě a cestou koupíme test, jo? Ví to Jakub?" „To není super, chápeš že on dítě nechce! Dobře, tak já řeknu Kubovi a jedeme." Šla jsem za ním a řekla mu že Nik odjel domů a já půjdu taky, protože mi není dobře. Rozloučil se se mnou a řekl že je do osmi doma. Já jela tedy s Nikem do lékárny a pak ke mně. „Tak jdu na to, počkej tady, potom tě zavolám." Kývl a já odešla s testem do koupelny. Po jeho udělání jsem zavolala Domču. Je jako můj brácha. „Počkáme pět minut a pak to společně otočíme." Řekla jsem a on mě obejmul. Po pěti minutách vzal tyčinku do ruky a já zavřela oči. „Jak to vypadá?" Zeptala jsem se opatrně. „Tak otevři oči a koukni se." Já je otevřela a uviděla dvě čárky. Začala jsem ihned brečet. „Pšt, El nebreč, zvládneme to. Kdyby tě Jakub opustil tak by dostal přes držku a já bych tě nikdy neopustil, beru tě jako sestru." Řekl a stáhl si mě do objetí. „Dominiku, ty to nechápeš, já Kubu miluju, ale chci si to miminko nechat, jestli tam je. Já nevím co mám dělat." Řekla jsem mu a u toho brečela ještě víc. „Zajdeme k doktorovi aby ti to potvrdili, potom to řekneš Jakubovi a pak uvidíme. Takže oblíkat jedeme do nemocnice." Řekla a já hned vstala. Vzala jsem si nějaké tričko a tepláky, nechtělo se mi vůbec chystat. Jeli jsme v mém autě, před nemocnicí jsem zaparkovala a začala pomalu vystupovat. Nik vystoupil taky a chytil mojí ruku. Na recepci jsme řekli že si chci nechat potvrdit těhotenství, naštěstí měli volno a tak mě vzali hned. „Tak gratuluji paní Králová, jste v třetím týdnu těhotenství." Řekl doktor po vyšetření a já začala brečet. Dal mi ještě fotku ultrazvuku a zeptal se. „Tohle je otec dítěte?" Ukázal na Nika a já řekla. „Ne, není." Potom jsem se s ním domluvila že tam Jakuba nechám zapsat jako otce a za dva týdny jdu na další prohlídku. Po cestě zpět řídil Nik, protože já jsem se celou dobu klepala a brečela. „Chceš mu to říct hned?" Zeptal se opatrně. „Bude to lepší, asi jo. Ale jeď ke mně domů, zavolám mu a vyřešíme to jen my dva, nechci aby u toho byl někdo jiný." Kývl a jel k nám. Hned jak jsem se rozloučila s Nikem jsme zavolala Kubovi.

Hovor:
E: Ahoj, potřebuju s tebou nutně mluvit, přijedeš prosím domů?
J: Ahoj, jasně ,jsem tam do deseti minut.

Řekl a položil hovor. Já se šla psychicky připravit. Když se začali otevírat dveře tak jsem ztuhla. „Tak copak potřebuješ kotě?" Zeptal se a šel ke mě. „Kubo, ají kdyby tohle byli moje poslední slova který ti řeknu tak chci aby sis pomaloval že za to můžeš i ty. Vždycky tě budu milovat, jestli mě teď opustíš tak to budu brát, ale prosím nedělej mi to. J-já jsem t-těhotná." Řekla jsem a čekala na jeho reakci. On se jen zvedl a odešel z bytu pryč. Začala jsem brečet a zavolala jsem Nikovi. On mi řekl že přijede, já tedy čekala než zazvoní. Po chvilce se ozval zvonek a já běžela otevřít. „Tak co se stalo?" „On mě tady prostě nechal, odešel." Dominik mě obejmul a já mu brečela do hrudi. „Neboj, jemu to dojde, snad. On tě nenechá, miluje tě." „Kdyby mě miloval tak neodejde." Nějak jsem se prostě nemohla smířit s tím že odešel. „Jakub takový je, vždycky dřív koná než přemýšlí." Pořád jsem byla schovaná u Nika v objetí. Po chvilce řekl že si něco pustíme, já souhlasila. Ani jsme ten film nevnímala, moje myšlenky se točili kolem Jakuba. „Přemýšlíš nad ním, co?" Jen jsem kývla a zase začala brečet. Na konec jsme z vyčerpání usnula u Dominika v objetí. Probudila jsem se až ráno když jsem slyšela dva hlasy jak se hádají.

Musela jsem tam dát to o dva týdny později, protože jsme zjistila že by mi to dál už datumově nesedělo. Je to tam trochu takový nesmyslný ale tak snad nevadí. (Omlouvám se za chyby.)