Láska je slepá [sevik99]

Kapitola první

„Severusi?" zeptal se Lupin překvapeně, když se jmenovaný nečekaně přemístil do pokoje.

„Potřebuju s tebou mluvit. V soukromí," zavrčel v odpověď a vysloužil si tak nepříjemné pohledy od Harryho a Tonksové.

„Stalo se něco?" zeptal se Lupin hned, jak za nimi zaklaply dveře od vedlejšího pokoje. „Když jsi se předevčírem neobjevil na schůzce Řádu, začal jsem mít obavy, zda tě Voldemort neodhalil."

Severus neodpověděl. Sedl si do jednoho z křesel. Vytáhl hůlku a zajistil dveře kouzlem silencio. Teprve teď si Lupin uvědomil, jak unaveně vypadá. „Našel jsem Grangerovou," promluvil konečně Snape.

Lupin se na něj nevěřícně podíval. Po chvíli šokovaného ticha se zeptal. „Je... Je...?"

„Živá?" pomohl mu Severus. „Ano žije, i když slečna Grangerová by pravděpodobně dalo přednost tomu, být po smrti."

„Jak to myslíš?" zeptal se opatrně Lupin. Něco nebylo v pořádku. Severusova obvyklá chladná maska byla ta tam.

„Našel jsem ji v jedné z cel na Malfoy Mannor. Lucius zřejmě usoudil, že pohrát si s ní bude zábavnější, než ji zabít spolu s jejími rodiči," odpověděl ponuře Snape.

„Jak je na tom?"

„Když jsem ji našel, byla skoro mrtvá. Trvalo mi čtyři dny, než jsem alespoň částečně napravil škody, které na ní Lucius napáchal. Měla zlámaná žebra, na dvakrát přeraženou ruku, většinu prstů vykloubených, vykloubené rameno a spoustu spálenin. Lucius si o ni nejspíš típal doutník." Lupino tvář se zkřivila šokem a odporem, ale Severus nemilosrdně pokračoval. „Tržné rány, modřiny a odřeniny se ani spočítat nedají. Pomalu na jejím těle nenajdeš místo, kde by její kůže měla normální barvu. O vnitřních zraněních se raději zmiňovat nebudu. Navíc tam byla skoro nahá ve studené kamenné kobce přikovaná ke zdi jako pes na řetězu. Má těžký zápal plic." Severus se tvářil znechuceně. Lupin se zdrceně sesul do nejbližšího křesla.

„Dostane se z toho?" zeptal se nakonec.

„Je v hlubokém bezvědomí hraničícím s komatem. Je podvyživená a skoro vykrvácela. Navíc má vysokou horečku. Celkově je strašně slabá. Nevím, jestli se probere. Pokud ano, přežije to. Po fyzické stránce bych měl být schopen dát ji zase dohromady, ale netroufám si hádat, jaké škody to věznění zanechalo na její psychice. Podle stavu jejích zápěstí se minimálně dvakrát pokusila podřezat si žíly." Po tomto prohlášení se v místnosti rozhostilo tíživé ticho, které po několika minutách přerušil Severus.

„Je naprosto nezbytné, aby to zůstalo mezi námi. Pokud Voldemort zjistí, že žije, uspořádá na ni hon. To je to poslední, co bysme potřebovali." Lupin přikývl.

„Kde teď vlastně je?" zeptal se najednou. Severus byl tou otázkou poněkud zmaten.

„Kdo kde je?"

„Hermiona," vysvětlil mu Lupin.

„U mě."

„U tebe?"

„Na rodinném sídle. Je chráněno těmi nejlepšími bezpečnostními kouzly. Voldemort nemá o jeho existenci tušení a pokud by to věděl, neměl by žádnou šanci ho najít, natož se tam dostat. Hermiona je v mém domě v naprostém bezpečí." Nastalo ticho. Lupin si s překvapením uvědomil, jak zničeně se Severus tváří. To co se stalo Grangerové se ho zcela evidentně hluboce dotklo.

„Nebudeš mít s Malfoyem problémy?" zeptal se.

„Ne, to rozhodně ne," odpověděl Severus tónem, který Lupinovi vzal chuť se dál vyptávat.