Láska je slepá [sevik99]

Kapitola druhá

Severus seděl v křesle u její postele. Ležela naprosto nehybně, v obličeji bledá jako smrt. Zdálo se mu, že dýchá silněji. Nutil se tomu věřit. Jeho svědomí se poprvé od Brumbálovy smrti ozvalo. Cítil se vinný. Mělo mu to dojít dřív, mnohem dřív.

Jeho myšlenky se vrátily k tři týdny starým událostem. Zrovna se vrátil ze schůzky s Lupinem. Přesvědčil ho, že Grangerová už bude mrtvá. Doufal, že má pravdu. Až příliš dobře si dovedl představit, jak s ní asi zacházeli. Malfoy se poslední dobou v mučení vyžíval víc než Voldemort. V ten okamžik mu vše začalo dávat smysl. Malfoy ji měl zabít. Ohlásil její smrt, ale tělo se nenašlo. V duchu si vynadal do pitomců, popadl svůj plášť a vyrazil ke dveřím.

„Severusi. To je ale milé překvapení," přivítal ho Lucius s falešným úsměvem na rtech.

„Nerad ruším, ale potřeboval bych s tebou mluvit," nutil se Snape být zdvořilý.

„Ale jistě. Pojď dál. Dáš si něco k pití?"

„Ne děkuji," odmítl.

„Já si něco dám, pokud ti to nebude vadit," řekl Lucius přehnaně laskavým tónem a vyrazil k domácímu baru, kde si nalil vydatnou sklenku burbonu. Když se se sklenkou v ruce otočil zpět, měl Severus v ruce hůlku.

„Expelliarmus! Legilimens!"

O pět minut poději už Severus sestupoval po úzkém schodišti do sklepení domu. Otevřel jedny z okovaných dveří. Chvíli trvalo, než si jeho oči zvykly na tmu. Do nosu ho udeřil pach krve a hniloby. Místnost byla tmavá kamenná kobka. Studená a vlhká. Po zdech hustě rostla plíseň a mech. Na podlaze byly louže hnilobou páchnoucí vody. V rohu místnosti rozeznal zhroucenou postavu.

„Lumos," zašeptal. Z toho co uviděl, se mu zvedl žaludek. „Pro Merlina," vyklouzlo mu bezděčně. Sklonil se k téměř nahému tělu na podlaze. Jednalo se o mladou ženu. Jen podle záplavy hnědých vlnitých vlasů dokázal identifikovat slečnu Grangerovou. Pokusil se nahmatat tep. Pro její dobro doufal, že žádný neucítí. Mýlil se. Byl skoro nehmatný, ale byl tam. Žila. Kouzlem odemkl zámek na řetězu, který se táhl od jejích zápěstí k masivnímu železnému kruhu ve zdi cely. Stáhl si z ramen plášť a opatrně ji do něj zabalil. Vzal ji do náruče. Překvapilo ho, jak málo dívka váží.

Vrátil se do pokoje, kde nechal Luciuse. Poprvé v životě necítil při použití kletby avada kedavra žádné výčitky. Kdo dokáže udělat něco takového bezbranné mladé ženě, si žádnou lítost nezaslouží. Pak se s Hermionou v náručí přemístil domů. Odnesl ji do první místnosti, v níž byla postel. Zabralo mu víc jak dvanáct hodin ošetřit všechna její zranění. Lucius se dobře bavil. To bylo na jejím těle víc než zjevné. Když skončil, zalitoval, že je Lucius po smrti. S chutí by ho zabil znovu. Pomaleji a bolestivěji. Mnohem pomaleji a mnohem bolestivěji.