Láska je slepá [sevik99]

Kapitola dvacátá pátá

 Několik dalších dní bylo překvapivě klidných. Neville se probral z bezvědomí, a ačkoli se necítil zrovna nejlíp, byl v pořádku. Jako mrtvý se nemohl vrátit domů, tak se přestěhoval na ústředí.

Čtvrtý den po získání viteálů si Snapea zavolal Voldemort. Hermiona to nahlas neřekla, ale nelíbilo se jí, že se tam má Severus vrátit. Měla o něj strach. Zbytek dne chodila jako tělo bez duše. Ginny se ji snažila rozptýlit, ale nebyla moc úspěšná. Kolem jedenácté večer si šla lehnout. Hermiona zůstala schoulená v jednom z křesel v hale. Odmítla jít spát. Bylo by to zbytečné. Neusnula by. Ne, dokud se nevrátí.

Hodiny pomalu ubíhaly a Hermiona byla čím dál tím víc nervózní. Co když Voldemort zjistil, že hada otrávil Severus, co když ho zabije, když se mu nepodaří hada zachránit, co když... Hlavou se jí míjel jeden katastrofický scénář za druhým. Dočkala se až v půl páté ráno.

Severus se s tichým prásknutím přemístil do haly. Stáhl si z ramen plášť a hodil ho přes nejbližší křeslo. Stejně tak masku. Ta se odrazila a s tichým klapnutím dopadla na podlahu. Bylo mu to jedno. Sám se unaveně sesul do dalšího křesla. Neobtěžoval se rozsvítit. V hale byla tma. Dopadalo sem jen tlumené světlo měsíce. Hermioniny přítomnosti si nevšiml. Nečekal, že by mohla být ještě vzhůru. Byl tak unavený, že neslyšel zavrzání křesla, ani několik kroků, jimiž se dostala až k jeho křeslu. Překvapeně sebou trhl, když mu položila ruku na rameno.

Chvíli mu trvalo, než se vyrovnal s přívalem emocí, na které vůbec nebyl zvyklý. Nevěděl proč, ale byl rád, že čekala. Poprvé, poprvé po všech těch strašlivých dnech, poprvé po všech těch děsivých nocích, poprvé po všech těch hrůzách, na to nebyl sám. Poprvé na něj někdo čekal. Někdo, komu na něm hluboce záleželo. I v té tmě byla úleva v její tváři jasně patrná.

Ano, samozřejmě když ještě učil v Bradavicích, po každém setkání šel za Brumbálem a ředitel vždy čekal. Čekal na informace, ne na informátora. Severuse nejednou napadlo, co by v případě jeho odhalení a smrti trápilo ředitele víc. Jeho smrt nebo ztráta informací? Byl si nepříjemně jist, že ztráta informací by ředitele mrzela víc než ztráta profesora lektvarů. Tohle bylo poprvé, co někdo čekal na něj. Ne na informace.

Jako by vycítila jeho myšlenky, obešla křeslo a klekla si k jeho nohám. Vzala jeho ruce do dlaní a pevně je sevřela.

„Bylo to zlé?" zeptala se tiše. Nezeptala se, co se stalo, jestli je Nagini mrtvý, ale zajímalo ji, jak dopadl on.

Jen krátce přikývl, nechtěl o tom mluvit. Neptala se. Jen tam s ním seděla.

„Měla by sis jít lehnout," poznamenal najednou.

„Ty taky," vrátila mu s lehkým úsměvem. Začal se namáhavě zvedat z křesla. Bylo víc než zřejmé, že má bolesti. Hermiona byla okamžitě na nohách a pomohla mu vstát. Beze slova ho objala a přemístila do jeho ložnice. Přemístění samo o sobě není zrovna příjemný zážitek. Jednou se to pokoušela popsat rodičům. Jediné vhodné přirovnání, které ji napadlo, byl bungee-jumping. Volný pád, zakončený nepříjemným trhnutím, kdy máte pocit, že bez ohledu na učebnice anatomie, se vaše vnitřnosti rozhodly trochu pozměnit zasedací pořádek. Pokusila se všechny tyto nepříjemné pocity vstřebat místo Severuse. Asi se jí to podařilo, protože se cítila, jako by se právě přemístila přes půl zeměkoule a ne jen nějakých dvacet metrů.

V pokoji byla tma. Zažehla alespoň oheň v krbu. V jeho světle si všimla, že má na rukách krev. Polekaně se otočila na Severuse. Ten se zrovna pokoušel dostat ze saka. Moc mu to nešlo. Svlékal se prakticky jen jednou rukou. Ve tváři se mu značila bolest pokaždé, když se pokusil pohnout levačkou. Opatrně sako rozstřihla kouzlem.

„Proboha," uklouzlo jí. Košile na levém rameni a paži byla nasáklá krví. Beze slova zamířila do koupelny pro lékárničku. Severus se snažil protestovat, ale jediný pohled jejích vyděšených očí stačil, aby se vzdal jakéhokoli odporu.

Rozstřihla košili a opatrně mu ji sundala. Kolem rány v rameni už krev začala zasychat. Musela košili odtrhnout. Nezraněnou rukou jí bolestivě sevřel předloktí.

Přivolala si umyvadlo s vodou a houbu. Omyla mu krev z hrudníku, ruky i ze zad. Ukázalo se, že mu cosi probodlo rameno skrz na skrz. I zbytek jeho těla nesl stopy po Voldemortově nelibosti. Na hrudníku mu naskakovala úctyhodná sbírka modřin a podlitin. Opatrným pohmatem zjistila minimálně čtyři naštípnutá žebra. Vrátila se k rozšklebené ráně na rameni. Kouzlem zastavila krvácení. Pak ránu vyčistila a dalším kouzlem nechala zatáhnout. Nebyla cvičený lékouzelník. Povedlo se jí spravit nalomenou lopatku a většinu cév a nervů, ale nedokázala kouzlo udržet dost dlouho, aby zacelila i svaly a kůži. Chtěla kouzlo zopakovat, ale Severus ji zastavil.

„To stačí."

Potřela ránu hojivou mastí a obvázala tlakovým obvazem, nechtěla, aby při nějakém neopatrném pohybu začala znovu krvácet. Uklidila lékárničku, konečně smyla z rukou krev a seběhla dolů do laboratoře. Ve skříni, mezi pečlivě vyrovnanými lahvičkami, rychle našla, co potřebovala. V kuchyni ještě vzala karafu vody a sklenku a vrátila se na horu. Severus se mezitím převlékl do boxerek, v kterých obvykle spával. I přes protesty ho donutila vypít lektvar proti bolesti, pro jistotu jeden z těch silnějších, dokrvovací lektvar, zacelovací lektvar na vnitřní zranění, lektvar proti účinkům kletby cruciatus a lektvar urychlující hojení naštípnutých nebo zlomených kostí. Uložila ho do postele. Chtěla odejít, ale chytil ji za ruku.

„Zůstaň," požádal tiše.

„Hned se vrátím," slíbila. Za pět minut byla zpátky, umytá a převlečená do noční košile. Čekal na ni. Vklouzla k němu do postele. Přisunul se k ní, položil si hlavu na její rameno a rukou ji objal kolem pasu. Téměř okamžitě usnul. Stihl jen zašeptat tiché: „Děkuji." Rameno jí zdřevěnělo během několika vteřin. Ruka jí začala nepříjemně brnět, ale ani se nepohnula. Jen ho zlehka políbila do vlasů.

„Rádo se stalo," odpověděla spícímu muži, a nebyla to jen obvyklá zdvořilostní fráze.