Láska je slepá [sevik99]

Kapitola dvacátá sedmá

Ten samý den odpoledne se opět sešla BA, nebo teď už možná SA (Severusova armáda). Bylo rozhodnuto nechat Voldemorta několik dní v klidu. Doufali, že když neví, co se děje s jeho viteály, mohl by znervóznět a začít dělat chyby. Nic by se jim nehodilo víc, než kdyby pár nedomyšlených akcí ztenčilo řady jeho přívrženců. Severus sice v takové štěstí nedoufal, ale po událostech z včerejšího večera a dnešních ranních hodin si byl nepříjemně jasně vědom jedné věci. Potřebuje volno.

Skoro se otřásl při pomyšlení, jak málo včera chybělo k tragédii. To kopí, na které se při jednom z nedobrovolných letů přes celou místnost nabodl, minulo srdce sotva o deset čísel. Jeho strážný anděl měl perný večer. Rameno bylo i přes Hermioninu obětavou péči ztuhlé a bolel ho sebemenší pohyb. Ale na druhou stranu mu to možná zachránilo život. Ještě pár vteřin mučení a nejspíš by mu ruply nervy. Nedělal si iluze, že by přežil přímý útok na Pána zla v přítomnosti minimálně tuctu dalších Smrtijedů, ačkoli i oni dost výrazně pocítili Voldemortovu mizernou náladu.

Po demokratickém hlasování byla SA na tři týdny dočasně rozpuštěna. Každý z členů měl minci, díky níž je mohl v naléhavém případě okamžitě svolat. Dvojčata Weasleyova a Kingsley s Remusem dostali za úkol nenápadně začít Harryho připravovat na nevyhnutelné. Pokud do šedesáti sedmi dní ten šílenec nezemře, budou opět na začátku a to nehodlali riskovat. On to nehodlal riskovat. Pokud to nepůjde jinak, odvleče Pottera za Voldemortem sám a donutí ho ho zabít, i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou v životě udělá.

Třítýdenní volno se mu sice zdálo zbytečně dlouhé, dva týdny by bohatě stačily, ale nemohl říct, že by nevěděl, jak s časem naložit...

„Ahoj Mio," pozdravila ji Ginny, když se druhý den ráno potkaly v kuchyni.

„Ahoj," odpověděla Mia nepřítomně. Zrovna si dělala něco k snídani. Skřítkové se na ni sice dívali divně, považovali kuchyni za svoje výsostné území, ale Mia byla zvyklá dělat si snídaně podle své aktuální chutě a hodlala v tom pokračovat bez ohledu na názory skřítků. Byla přesvědčená, že i tak je starost o takhle rozlehlý dům stojí dost práce. Obvykle měla snídani za pár minut hotovou, dnes ale byla myšlenkami jinde a tak nebylo divu, že...

„Au," sykla Mia. Nedávala pozor, co dělá a řízla se do ruky. Pustila si na ni studenou vodu a pak si pořezaný prst zabalila do ubrousku. Ginny ji mlčky pozorovala a všimla si přitom něčeho, co bylo u Hermiony naprosto nezvyklé.

„Netušila jsem, že nosíš šperky," poznamenala znenadání Ginny a kývla hlavou směrem k Hermionině ruce, na které se třpytil drobný prstýnek.

„Nenosila jsem, ale asi budu muset začít," odpověděla Mia.

„Muset začít?"

„Severus mě požádal o ruku a je nezdvořilé nenosit zásnubní prsten," vysvětlila jí Mia naprosto klidně a vychutnávala si Ginnyin nechápající výraz, který za okamžik přešel do překvapeného až šokovaného. Ona už si svůj šok prožila včera večer, když se všichni rozešli a ona měla konečně čas uvědomit si, s čím vlastně souhlasila.

„Gra – gratuluju," vypravila ze sebe Ginny.

„Děkuju," reagovala Mia zdvořile.

„Tedy, neřekla bych, že Snape bude ten typ, co se požene do manželství."

„Tak to jsme dvě, Ginny. To jsme dvě. Požádal mě o ruku ráno poté, co se vrátil od Voldemorta. Chvilku jsem se bála, že se praštil do hlavy a mluví z cesty," usmála se Mia.

Hermiona se přemístila na ústředí. Kluků sedících u stolu zavaleného knihami a pergameny si záměrně skoro ani nevšimla. Hledali viteály. Jejich problém, když Severusovi nevěřili, tak ať si klidně ztrácí čas zbytečnostmi. V duchu zadoufala, že se časem jejich vztahy urovnají a oni budou zase přáteli tak jako dřív, ale zároveň se bála, že propast mezi nimi už byla příliš široká, než aby se dala překonat.