Láska je slepá [sevik99]

Kapitola třicátá třetí

Nebylo to jednoduché, vlastně to bylo mnohem těžší, než čekala. Jakmile se objevila na ústředí, oba její přátelé jí vynadali, že o sobě nedala víc jak dva týdny vůbec vědět. Trvalo skoro čtvrt hodiny, než jí vůbec pustili ke slovu a ona to mohla vysvětlit.

„Nedala jsem vám o sobě vědět, protože jsem byla mimo Londýn a jak asi víte, nevlastním sovu." Kolem zrovna procházela Molly, a když zachytila Hermionin prosebný pohled, připojila se k nim.

„Než mě za to ukamenujete, tak bych vám chtěla něco říct," začala opatrně.

„Jestli jde o ten zítřejší útok na Ministerstvo a Příčnou, tak nás Lupin informoval a večer je porada, kde by měl bejt i ten tvůj oblíbenec," přerušil ji Harry a dal si záležet, aby při slově oblíbenec z jeho hlasu doslova kapalo opovržení.

„Právě o něm s vámi chci mluvit," řekla opatrně. Něco v jejím hlasu upoutalo jejich pozornost.

„Vyhodil tě?" zeptal se Ron a v jeho hlase zněla nefalšovaná naděje, kterou Hermiona zmařila rázným zakroucením hlavou.

„Já vážně nechápu, jak s tim sarkastickym zmetkem můžeš vydržet," zakroutil Harry nechápavě hlavou.

„Jednoduše. Stačilo mu párkrát vrátit ty kousavé poznámky. Není zlý, jen unavený."

„Z čeho prosim tě?" odfrkl si Ron.

„Ty to vážně vůbec nechápeš, viď," povzdechla si. „Zkus se vžít do jeho situace. Udělal chybu, kterou se dvacet let pokouší napravit. Od Voldemortova návratu balancuje na ostří nože. Pokaždé když poslechne jeho volání, ví, že to může být to poslední, co v životě udělá. Skoro pět let za nás nasazuje život a jediné, na co jsme se zmohli my ostatní, bylo, ho nenávidět a opovrhovat jím. Nemyslíš, že už se kaje dost dlouho?"

„Hermiono, nikdo mu nebere, že jako špeh nám hodně pomohl, ale zabil Brumbála, nepomohl Siriovi a on zemřel, kdyby před dvaceti lety odvedl jako špeh lepší práci, mohli mí rodiče žít. Kdyby se víc snažil, nemusela jsi tři měsíce pomalu umírat u Luciuse," ozval se Harry.

„A jak to měl zjistit? Draco spal dvě patra nade mnou a nevěděl o mě," pokusila se ho hájit.

„Jistě," ušklíbl se Ron.

„Co se stalo, zjistil až po otcově smrti a znechutilo ho to natolik, že odešel od Voldemorta, ačkoli věděl, že ho to nejspíš bude stát život," vysvětlila klidně. Fakt, že v Severusovi a Alexovi a taky v Dracovi našla přátele, na které se může spolehnout, způsobil, že ji myšlenka na to, jak snadno se tato debata může zvrhnout v hádku, která skončí definitivním koncem jejich vzájemného přátelství, děsila o poznání méně, než před pár týdny.

„Setkala ses s ním? Myslím potom co..."

„Ano. V té jeskyni pod hrobkou mi zachránil život."

„Cože!! Snape tě nechal jít s tou mizernou fretkou samotnou!" zhrozil se Harry.

„Ne. Ještě tam byl Fred, George a Pastorek," odpověděla klidně. „A než se zeptáte, co ti s tím mají společného, tak byste měli vědět, že jsme se Severusem do značné míry obnovili BA."

„BA?!?! Jak jsi mohla Brumbálovu vrahovi svěřit Brumbálovu armádu?!" zařval na ni Harry.

„Pokud ho chceš urážet, možná bys to mohl dělat jinde, než v jeho domě," poznamenala suše.

„Bůh ví, koho kvůli němu zabil," neodpustil si Harry potřebu vyjádřit své mínění.

„HARRY!" okřikla ho. Když se trochu uklidnila, pokračovala. „Severus ten dům zdědil. Neříkej mi, že sis nevšiml těch erbů, které jsou součástí štukové výzdoby na stropě ve všech reprezentativních místnostech domu. Kdyby ses někdy podíval do knihy významných kouzelnických rodů, zjistil bys, že Snapeové mohou své kořeny vystopovat pomalu až k Merlinovi, a že každý den usínáš pod jejich erbem." Ani jeden se neměl k odpovědi. Ron se dál věnoval mrkvím. Harry se jí vyhýbal pohledem. Hermiona ten čas využila k tomu, aby si urovnala myšlenky.