Láska je slepá [sevik99]

Kapitola devátá

Jakmile se objevila v hale, bylo mu jasné, že návštěva nedopadla dobře. V očích měla slzy. Zcela ignorovala jeho otázku, kterou se snažil zjistit, co se stalo, a utekla do svého pokoje. Posadil se zpět do křesla. Bylo zjevné, že nestála o společnost. Pokusil se znovu pokračovat v četbě, ale nemohl se na to soustředit. Stále se mu honily hlavou myšlenky na to, co ji mohlo tak rozhodit. Navíc měl divný pocit. Pocit, že se stane něco zlého. Tenhle svůj šestý smysl nesnášel, ačkoli mu několikrát zachránil život. Když o pár minut později zahlédl na chodbě skřítka, který měl hlídat Miu, vyletěl z křesla, jako by ho zasáhl blesk. Doběhl do pokoje akorát včas, aby jí vyrval nůž z ruky dřív, než stihla dokončit řez na levém zápěstí. Přitáhl si ji do náruče. Ať už se na ústředí stalo cokoli, srazilo ji to zase zpátky na dno. V duchu si slíbil, že ty dva pacholky přerazí.

„Holka pitomá, co tě to napadlo?!" zamumlal, tisknouc k sobě plačící Hermionu. Všiml si, že rána na jejím zápěstí dost krvácí. Po ruce jí stékal pramínek krve, který na jeho košili zanechával rostoucí krvavou skvrnu. Opatrně vzal její ruku do své. Nestihla proříznout tepnu, ale i tak to byla hluboká rána. Alespoň provizorně ji zavázal kapesníkem. Hermiona mu mezitím vzlykala do košile.

„Já...omlouvám se...nechtěla jsem vás zklamat..." Přitáhl ji k sobě pevněji.

„To je v pořádku." Trvalo dlouho, než se alespoň částečně uklidnila, přesto z ní nedokázal dostat, co se stalo na ústředí. Přiměl ji vypít uklidňující a uspávací lektvar. Počkal u ní, dokud si nebyl jist, že zabraly. Nechal u ní skřítka a odešel. V hale si vzal hábit, který částečně zakryl krvavé skvrny na jeho košili a vyrazil na ústředí. Že je skoro půlnoc, mu bylo úplně jedno.

Přemístil se do obývacího pokoje na ústředí a ošklivě vyděsil Lupina, Harryho a dva nejmladší Weasleyovi.

„Stalo se něco?" zeptal se Lupin, jakmile se vzpamatoval z leknutí.

„Teprve se stane," odpověděl Severus temně. Ginny vyjekla a znatelně zbledla, když si všimla krvavých skvrn na jeho košili. „Není moje," poznamenal, jako by četl její myšlenky.

„Co se tu odpoledne stalo?" zeptal se Snape a provrtával oba chlapce vražedným pohledem.

„Nic," odpověděli oba poněkud nervózně.

„Zeptám se ještě jednou, co – se – tu – sta – lo?" vysekával jednu slabiku po druhé. Lupin a Ginny o krok ustoupili. Lupin proto, že Severuse znal léta a Ginny instinktivně vytušila, že mají co dočinění s časovanou bombou, která každým okamžikem vybuchne.

„Povídali jsme si s Hermionou, asi jsme se jí nějak dotkli, protože odsud doslova utekla," odpověděl Ron neochotně.

„Povídali o čem?" zeptal se mrazivě.

„O tom, co se jí stalo, co plánuje dál..." vytáčel se.

„Chci slyšet všechno a chci slyšet pravdu," přerušil ho. Harry zmlkl, odpovídat se mu evidentně nechtělo.

„Pottere, buď mi to řeknete dobrovolně, nebo to z vás dostanu násilím, ale dozvím se to, i kdybych to z vás měl vymlátit," přerušil jeho úvahy Snape. Z jeho tónu bylo víc než jasné, že to myslí smrtelně vážně. Harry se nadechl a spustil.

„Nechtělasnámivůbecmluvit,aniotomcosestalo,aniovás,takjsmejídalidočajeveritasérum,kdyžpřestaloúčinkovat,utekla."

„COŽE JSTE UDĚLALI?!" zařval Snape až všichni polekaně nadskočili. Ginny si uvědomila, že když na ně křičel v učebně lektvarů, rozhodně své hlasivky dost šetřil.