Všechny cesty vedou vždy k sobě

Dohodnuto

Druhý den by škola v pohodě. Asi pet minut předtím, než jsem šla na trénink mi někdo napsal na instagram. Samozřejmě kdo jiný než Štěpán.

Štěpán 😏:
Ahoj, tak co už sis to rozmyslela.

Vaness <3:
No já nevím.

Štěpán 😏:
Moc prosím

Vaness <3:
Tak dobře 😩, ale holkám to vysvětluješ ty

Štěpán 😏:
Tak nakolik máme přijít?

Vaness <3:
Tak abyste stihli trénink, který začíná za hodinu.

Štěpán 😏:
Dobře Vaness, jsi zlatá ❤

Vaness <3:
To já vždycky

Štěpán 😏:
Aha, to jsem nevěděl

Vaness <3:
Tak tady jde vidět, že za těch osm let co spolu chodíme do třídy, si mě vůbec nepoznal a neznáš mě

Štěpán 😏:
Ale rad poznám 😏

Vaness <3:
Dobře? No tak uvidíme se na tréninku

Asi o hodinu později, když už jsem měla nachystanou síť, přišla kupa hokejistů společně s mými holkami.

V:,,Takže ještě než započne trénink, chci vám říct že ho teď asi dva měsíce budeme mít spojeny s hokejisty, více vám vysvětlí kapitán hokejistů."
Š,,Takže trenér chce abychom se teď na dva měsíce věnovali nějakému citlivějšímu sportu a vybrali jsme si volejbal."
V:,,Takže teď se pár tréninku budeme věnovat prstům a k bagru přejdeme až vám půjde právě ty prsty, tak bych poprosila aby si každá holka vzala jednoho kluka a zkusila ho vlastním způsobem naučit prsty."

Holky se rozutekly si vybrat kluka a slyšela jsem Klauďu jak se mi nenápadně snaží říct.

K:,,Vaness užij si to se Štěpánem já jdu rychle pro tamtoho hezkého klučinu."
Š:,,Ten klučina se jmenuje Marek "
K:,,Dík Stepane a prosím tě buď na Vaness hodný, ona je milá holka a nezaslouží si být zrovna s tebou."
Š:,,Tak běž, k Vaness budu co nejhodnější slibuji." V tu už Klauďa odběhla za Markem.
V:,,Kdo říkal, ze budu s tebou."
Š:,,Ja."
V:,,Ja musím kontrolovat holky, jestli vás to učí dobře."
Š:,,No tak, ale to by mě to nikdo nemohl naučit, došli vám hráčky, takže to tak i tak musis udělat."
V:,,No dobře, ale nemysli si, ze to dělám rada."
Š:,,Jasne, ze děláš."
V:,,Budu dělat jakože si to neřekl a běž si vybrat míč."

Štěpán přinesl úplně geniální míč, vůbec nevím jak věděl, že zrovna tenhle, No ale s tím si teď nebudu motat hlavu.

V:,,Takže často pomáhá se pomodlit a pak to rozevřít jakože směrem nahoru a já ti tam budu tlačit míč a nebo druhý způsob to stejné akorát dolů a budeš si driblovat."
Š:,,Bral bych ten první."
V:,,Dobře."

Štěpán v tom byl šikovný, ale místo toho aby se koukal na prsty, myslím, že mi očumoval prsa.

V:,,Jde ti to skvělé."
Š:,,Děkuji." Koukl se na mě a usmal se způsobem ze kterého jsem přečetla, že to myslí upřímně.
V:,,Tak teď to zkus sám s tím ze to nadhodis necháš spadnout do toho košíčků, chvilku to tam necháš skontrolujes jestli máš dobre postavení a prsty a pak zase z těch prstů nadhodis nad sebe."
Š:,,Chápu."
V:,,No tak to udělej."

Štěpán se zvedl a nějak se sekl, když byl na úrovni moji hlavy. Nějak ne a ne se dostat výš, ne že by nemohl on nechtěl. Položil mi na tváře ruku a chvilku jsme měli oční kontakt, možná mě lákalo ho políbit, ale je to Štěpán ten střídá holky jednou denně, to mi za to nestojí.

V:,,To si mi jasně nerozuměl?"
Š:,,Jo uz jdu na to, jsi drsná."
V:,,Kdybych nebyla, nikdo by mě neposlouchal."
Š:,,Aha, já jo."
V:,,Ty? Štěpán? Rozhodně ne."
Š:,,Ty si o mně myslíš hodně špatných věci, že?"
V:,,Ještě horších než si myslíš."
Š:,,Nech mi je vysvětlit."
V:,,Ne dekuji, nemam to zapotřebí."
Š:,,Tak mě alespoň vyslechni."
V:,,Tys nerozuměl co máš dělat?"
Š:,,Jo promiň, já chtěl jenom být milý, to se asi nepovedlo."
V:,,No moc ne, ale snad to můžeš po dobu dvou měsíců ještě změnit."
Š:,,Pokusím se o to."
V:,,Tak tedka mi ukaž ty prsty." Štěpán podle zadání, udělal vsechno dobře.
V:,,Nějaký talent ne? Teď to zkus bez toho aby sis to nechal v těch prstech rovnou to odpinkni."
Š:,,Dobře." Zase to delal, nebylo to tak dokonalý, ale na to, že to dělal poprvé, tak to bylo hodně dobre.
V:,,Tady máme ještě co zlepšovat, ale na první pokus to nebylo vůbec špatné."
Š:,,Takže jsem podle tebe talent."
V:,,No spíš ti jdou sporty, protože jestli jses kapitán hokejistů, tak ti hokej taky půjde a mnoho dalších sportů, Tohle je jenom další medaile do sbírky."
Š:,,Aha, co mám udělat teď?"
V:,,Teď už nic, protože konci trénink."
Š:,,Tak rychle? To jsem si ho teda užil."
V:,,Takže všichni končíme, jelikož dnes spěchám tak bych poprosila Klarku a Adama (to je jeden z hokejistů) abyste sundali síť mějte se ahoj."

Jelikož jsem spěchala domů, tak jsem se rychle prevlekla a šla na tramvaj. Nějakým způsobem mě zase odchytil Štěpán.

Š:,,Nechceš se zase projít?"
V:,,Promiň dneska spěchám, třeba příště."
Š:,,Tak a nemůžu aspoň jet s tebou?"
V:,,Vždyť bydlíš úplně na druhé straně města."
Š:,,To nevadí."
V:,,No dobře, když chceš ale nechci tě nutit."
Š:,,Dobře, tak já jedu s tebou."

Nasedli jsme do tramvaje a jeli jsme az na zastávku, která byla poblíž mého domu. Cestou jsme si povídali o škole hlavně maturitě a takové věci. Vysvětlila jsem mu princip prstů a on mi zase řekl něco o hokeji. Bylo to docela zajímavé. Když jsme byli z dveří od mého baráku, tak se stalo něco na co ani nechci pomyslet už nikdy.

V:,,Tak ahoj."

Otočila jsem se a chtěla odemcit dveře, Štěpán mě však chytl za ruku, způsobem, že jsem se otočila.

Š:,,Na tréninku jsem chtěl něco udělat?"
V:,,A co?"

Štěpán mě dlouze políbil, jakmile jsem se od něho odlepila, koukla jsem se mu do očí.

V:,,Ja uz vážně musím."

Objala jsem ho a s úsměvem šla do svého baráku. Šla do svého pokoje a učila se na maturitu.