Všechny cesty vedou vždy k sobě

Budoucnost

/poslední dva díly se budou psát o pár let později, než celkový příběh/
_________________________________________

/pohled Vaness/
/o čtyři roky později/

Dneska píšu já i Štěpán poslední zkoušku na vysoké škole, pravděpodobně celkove poslední. Za ty čtyři roky se toho hodně změnilo. Začneme hezky od začátku. Uděláme z toho menší seznam.

1, Začali jsme studovat na vysoké sportovní a kreativní škole.
-Se Štěpánem jsme se sem rozhodli jít, abychom si oba dva splnili svoje sny. Já kvůli sportu volejbalu a kvůli kreativní stránce, protože se budu věnovat interierovému designérů. Štěpán sem šel kvůli hokeji, taky v jeho životě je jen hokej a doufám já.

2, Hádka s rodiče.
-Pohádala jsem se nejdriv s tátou a jelikož kdyby na jeho straně nebyla aji máma asi by se rozešli. To jsem od mámi pochopila a nebrala ji to za zlé. S tátou však mám špatné vztahy i doteď. A jenom kvůli jedné blbosti. Táta nesouhlasil s tím, že bych měla bydlet Se Štěpánem v jednom bytě, že to nevede k ničemu dobrému. Já mu na to řekla, že je to můj život a že s ním chci bydlet a taky budu. Pak jsme s tátou už nepromluvili. Snad se naše vztahy brzy zlepší a budeme zase kamarádi.

3, Zranění.
-Na zápase jsme hodně prohrávali a já to nechtěla vzdát. Proto jsem šla do všech míčů. Pak jsme sklouzla a spadla. Měla jsem zlomenou nohu. Narozdíl od jiných zlomenin, který jsou třeba na 6 týdnu, já mela na 8 týdnů. Štěpán se o mě hezky staral celou dobu. Prostě další důkaz, že je to ten pravý a že otec neměl pravdu.

4, Konec kariéry.
-Kvůli zlomené noze jsem už nemohla nastoupit znovu hrát. Doktor mi to dokonce zakázal. Měla jsem dobře našlápnutou kariéru a kvůli tomu, že jsem tvrdohlava jsem musela skončit. Další dva měsíce jsem to brala špatně a Štěpán to na mě viděl a snažil se mě co nejvíc rozveselit.

5, Další hádka.
-Mám pro vás špatnou a dobrou zprávu. Špatná, že ty čtyři roky byli dost negativní. Dobrá, že tohle je ta poslední negativní věc. Měli jsem Další spor s otcem. Tedka kvůli tomu, že jsem skočila s volejbalem. Zase to dával za vinu Štěpánovi. Chudáček Štěpán, ten za nic nemohl.

6, Ples.
-Na konci třetího ročníku jsme měli ples, který byl asi nejlepší ze všech, které jsem kdy zažila. Po všem tom špatném mi tohle hodně zlepšilo náladu. Se Štěpánem jsme si to moc užili. Pak jsme měli nezapomenutelný večer.

7, Výročí.
-Měli jsme pětileté výročí. Štěpán naplánoval celý den. Ráno udelal snídani. Poté jsme byli na mém nejoblíbenějším místě. Na kraji lese kam nikdo nechodil, jsem vytvořila houpačku. Se Štěpánem jsem zde trávili předtím hodně času, ale poslední čtyři měsíce jsme tam nebyli kvůli studiu. Trochu jsme si to tam užili. A pak mi dal nový náhrdelník, protože ten starý se utrhl a nevydržel to těch pět let.

8, Domeček.
-Se Štěpánem jsme se rozhodli si koupit domek. Protože nám poslední rok už za dva měsíce končí. O měsíc později co už jsme měli všechny papíru podepsané. Jsme se se Štěpánem rozhodli, že ho sama navrhnu abych mohla zkusit ten interiérový design.

9, Dnešek.
Uz jsme zase zpátky se mnou. Jdeme se Štěpánem napsat posleni zkoušku. Mu to však začíná a konci o hodinu dříve. Šla jsem ho doprovodit, protože už jsem stejně neměla nic na práci. Když jsme byli před třídou, kde měl psát tu zkoušku. Stoupla jsem si naproti němu a chytla ho za obě ruce.
V:,,Tak hodně štěstí."
Š:,,Proč jsi tak smutná?"
V:,,No tak je to úplně naposled, prostě to končí a to to bylo nekonečné."
Š:,,Ale zase začíná nová kapitola."
V:,,Prostě to napiš na sto deset procent."
Š:,,Však ty taky, ale jak tě znám, tak to bude na dvě stě procent, budu ti držet palce."
V:,,Ty se hlavně soustřeď na tu zkoušku."  Pak jsme se políbili a dlouho se objímali. Pak už, ale Štěpán musel jít psát tu zkoušku a já zatím šla to jiné budovy ke třídě. Ta zkouška byla hodně těžká, ale jelikož jsem se na to hodně učila, věřila jsem, že to dobře dopadlo. Šla jsem sama zpátky do našeho bytu a hlavně za Štěpánem.

Odemykala jsem dveře a vešla dovnitř. Všude kolem byly svíčky a okvětní listy růží, mých nejoblíbenějších kvetin. Byla jsem ohromena tím, co jsem právě viděla. Trochu jsem si i však bála co z toho vyplyne nakonec. Pomalu jsem šla po cestičce z ruzi a to mě dovedlo až ke Štěpánovi, který měl na sobě oblečenou košili a tak.
Š:,,Ahoj Vany."
V:,,Ahoj Štěpáne, co to je tady?"
Š:,,To je pro tebe."
V:,,Pro mě, jakože to tu budu uklízet, nebo??"
Š:,,To se nemusíš bát."
V:,,No tak co to bude?"
Š:,,Takže Vaness, jsi jedina holka, která má místo v mém srdci a vím, že tě miluji tak, že se tě nikdy nevzdam." Štěpán si poklekl a vytáhl malinkou krabičku.
Š:,,Vezmeš si mě?" Otevřel krabičku, ve které byl nádherný prstýnek. Neměla jsem slov, ale také mě to hodně vzalo. Vím, že je Štěpán pro mě ten pravý, ale zase není to nějak moc brzo, když teď řeknu ne tak o něj navždy přijdu.
V:,,Já-Já."
Š:,,No?"
V:,,No co jiného mi zbývá, samozřejmě, že vezmu." Štěpán mi nasadíme prstýnek, dal mi nádhernou pusu a pak mě protocil v náruči.