Všechny cesty vedou vždy k sobě

Cesta zpátky

Nikdo by to neřekl, ale už utekly dva měsíce. Tím pádem dneska měli hokejisté u nás poslední trénink. To se mi ulevilo, protože už nechci potkávat Štěpána a po maturitě už ani nebudu.

Vydala jsem se tedy na halu. Nachystala síť, prevlikla jsem se. Přišli všichni ostatní a mohli jsme začít. Štěpán si stoupl vedle mě, bohužel a uvedli jsme trénink.

V:,,Ahojte, tak jelikož je dneska poslední trénink tady s hokejisty, chtěla jsem říct, že jste byli úžasní a že mi budete chybět." Poté jsem se koukla na Štěpána.
V:,,No ty zrovna ne." Pak jsem se zase otočila k ostatním.
V:,,Uděláme dnešní trénink zajímavější a zkusíme si zahrát turnaj, rozdělíme se na čtyři týmy a ty postupně budou proti sobě hrát."
Š:,,Jak budou týmy vybraný?"
V:,,Losem, každý si vylosuje číslo a za ten tým bude hrát, jako první bude hrát jednička a ctverka, dvojka a trojka se posadí."

Vylosovala jsem si číslo čtyři. Takže jsem byla v týmu čtyři. Šla jsem si stoupnout do hřiště. Mela jsem v celku dobré hrace a hračky, No a pak přišel Štěpán. I když mu to docela šlo nechtěla jsem ho mít v týmu. Teď s tím už nic neudělám.

Začali jsme hrát. V první set jsme vyhráli 25:16 a druhý set jsme taky vyhráli, ale 25:23, bylo to těsné. Pak nastoupili trojky a dvojky. Nakonec vyhráli dvojky a nás tým se s nimi měl utkat a první místo. Nejdřív se však hrálo o třetí místo. Třetí místo vyhráli trojky.

Byli jsme na řadě, nebyla to úplně důležitá výhra, ale i tak jsem měla potřebu to vyhrát. První set jsme vyhráli. U druhého šlo o všechno bylo to 24:23, stačil jeden bod a vyhráli bychom to, podporovala jsem nás tým při pauze. Domluvili jsme se na hře. Kaja podávala, dala čistý podání. Jakmile se k nám míč dostal. Prijmul to Marek a mě to nahrál Štěpán, nemám ho ráda ale já jsem z toho udělala hezky smec, který oni nebyly schopni přijmout a vyhráli jsme.

Po ukončení tréninku jsme s holkami koupili malé medaile a každému z kluků jednu dali. Bylo to strašně hezké rozloučení. Nerada to říkám, ale budou mi vážně moc chybět. Abych je už netrapila, Řekla jsem jim že síť sundam já a ať už letí domů. Všichni odešli z tělocvičny a já začala pomalu uklízet síť, uklidnovalo mě to. Uslyšela jsem kroky a otočila se. Viděla jsem Štěpána.

V:,,Co ty tu děláš?"
Š:,,Chtěl jsem to něco říct."
V:,,No delej mluv."
Š:,,Omlouvam se, moc tě miluji."
V:,,Ja ti to, ale nemůžu odpustit."
Š:,,Víš co tuhle řeč jsem si chystal hodně dlouho, tak si ji poslechni."
V:,,Cože?"
Š:,,Hledal jsem slovo, který znamená, že mi na někom záleží."
V:,,No?"
Š:,,Tak, ze chci aby měl všechno na co si vzpomene." V tu chvíli jsem si vzpomněla, jak jsem mu říkala o jedné věci, které je drahá, ale já po ní už delší dobu toužím.
Š:,,Ať me to bolí sebevíc.....je to láska."
V:,,Em."
Š:,,A když někoho miluješ tak.."
V:,,Tak?"
Š:,,Tak nepřestaneš.... NIKDY! "
V:,,Někdy možná jo."
Š:,,Ani když mi Aga a Filip tvrdí, že jsem blázen."
V:,,Počkat co?"
Š:,,Jo obzvlášť tehdy ne!"
V:,,OK?"
Š:,,Prostě to nevzdám, chápeš?"
V:,,Em?"
Š:,,Protože kdybych to mohl vzdát, kdybych prostě mohl udělat to co mi všichni vždy radili."
V:,,Štepane!?"
Š:,,A našel si někoho jiného!"
V:,,Stepane mohu teď mluvit ja, pls?"
Š:,,Nebylo by to láska, to by byla."
V:,,Štepane!!!!"
Š:,,,To by byla, to by byla další JEDNORÁZOVKA!!"
V:,,Štěpáne???"
Š:,,Pro, kterou nemá ani cenu bojovat!"
V:,,Prosim te Stepane."
Š:,,Em no?" Přiblížila jsem se blíž.
V:,,Mlč už prosim tě!" Políbila jsem ho.
V:,,Ja te měla vždycky moc ráda a nikdy jsem nepřestala, ale proč si mi to udělal?"
Š:,,Ja jsem nechtěla, ona se na mě nasapala, fakt promiň, Ty růže měli být pro tebe."
V:,,Budu ti věřit, nic jiného mi také nezbývá." Začali jsme se líbat, byl to hezky pocit ho mít zase u sebe."
Š:,,Nerad přerušuji, ale ještě něco pro tebe mám."
V:,,Co?"
Š:,,Tohle." Štěpán vytáhl z kapsy malou krabičku a dal mi ji. Já ji otevřela a byla v ní ta věc po které jsem už strašně dlouho toužila. Byl v ní zlatý přívěsek, kde bylo malé nekonečno.
V:,,To je nadherne, děkuji, já pro tebe nic nemam."
Š:,,Stačí jenom když, řekneš ano."
V,,Proč ano?" Štěpán vzal velkou kytici růží a chytl mě za ruku.
Š:,,Půjdeš se mnou na maturiťák?"
V:,,Štěpáne.."
Š:,,No?"
V:,,Velice ráda." Pevně jsem ho objala. Málem jsem se i rozbrecela štěstím. Nejlepsi den mého života.