Všechny cesty vedou vždy k sobě

Ples

Pohled Štěpána

Byl den M, neboli den Maturiťák. Zvonil jsem zrovna na zvonek, když mi otevřela máma od Vanessky. Držel jsem v ruce v plastovém obalu kytičku, kterou jsem měl pro Vaness.

M:,,Ahoj Štěpáne, pojď dal."
Š:,,Děkuji paní Kopecna."
M:,,Ale, dlouho jsem tě neviděla, proč pak?"
Š:,,Vy to nevíte?"
M:,,Co bych měla vědět?"
Š:,,Ale nic."
M:,,Dobře, Vaness pohni si, nebo nestihnes odvoz!!!" Zařvala tak že ji museli slyšet do vedlejšího města.
V:,,Už skoro jsem mami!!!"
M:,,Ale delej! Chci si vas ještě vyfotit!"
V:,,Však jo minutku!"
M:,,Dobře!, Jo a Stepane promiň, Chceš něco k pití."
Š:,,Ne to nemusíte, ale děkuji."
M:,,Vybrala si dobře."
Š:,,Prosím?"
M:,,Že jsi ten pravý, pro ni, nejdřív jsem tomu nechtěla věřit, ale bylo to její nejlepší rozhodnutí."
Š:,,Tak asi děkuji." Najednou jsme slyšeli z vedlejšího pokoje.
V:,,Jonasi nehazej na mě ten míč! Raději buď užitečný a vypadni!"
M:,,Jonasi nech ji!"
V:,,Nech to být, stejně už jsem hotová."
M:,,Tak pojď už tě chci vidět!"
V:,,Dobře."

Vaness otevřela dveře, z nichž se vynořila nádherná osoba. Vlasy, které měla navlněné a v nich měla stříbrné spony, ktery připomínaly kapky rosy. Make-up, který byl určitě inspirován Popelkou, byl nádherný. A pak šaty. Šaty které měli kolem hrudi flitry a pak modrá látka, která se rozšířila. Vypadalo to fakt jako Popelkovske šaty. Byla nádherná. Stuhl jsem. Přemýšlel jsme nad tím zda jsem pro ni ten pravý. Tak hezkou dívku si nezasloužím. Doufal jsem, že to není jenom sen, že se to vážně děje. Najednou jsem slyšel hlasy.

V:,,Stepane??"
V:,,Haloooo!?!"
Š:,,Em cože? Promiň."
V:,,Ne však v pohodě."
Š:,,Jsi nádherná."
V:,,Awww, děkuji moc."
Š:,,Můžeme jít Milady?"
M:,,Počkat, Počkat ještě fotecka."
V:,,Jo však jo mami."

Pohled Vaness

Mamka nás vyfotila a já se Štěpánem jsme byli na odchodu. Samozřejmě máma taky byla na tom maturáku, ale odvázel mě tam Štěpán. Moje komfortní místo. Nikdo ze třídy nevěděl, že jsme spolu, zase. Dokonce to netušila ani Aga. Když jsme vešli do sálu, všichni na nás udiveně koukali. Ale po minutě všechno zase normálně klapalo. Byli jsme připraveni na naše velké taneční číslo, které proběhlo úplně bez chyby.

Měla jsem velkou čest, promluvit před všemi lidmi. Řeč už jsem měla připravenou dávno, ale najednou jsme spanikarila. Utekla jsem někam do zadu. Kde jsme se připravovali na vystoupení. Štěpán běžel hned za mnou.

Š:,,Co se děje, na tohle ses připravovala strašně dlouho, doufám, že to teď nezahodiš."
V:,,No to ne, ale já nemůžu, něco ve mně, mi to zakazuje, proste to nezvládnu."
Š:,,Poslouchej mě. Vany ty jsi strašně výjimečná holka, ničeho se nebojíš, máš dokonale známky, jsi překrásná, neexistuje něco co bys nezvládla, Ty ses nikdy nevzdala a teď s tim nezačneš!"
V:,,Ale."
Š:,,Žádný ale, Běž tam a ukaž co v sobě máš."
V:,,Děkuji zlato."
Š:,,Vždyť tu budu pro tebe."

Dala jsem mu pusu a vrátili se zpátky k ostatním. Právě včas, protože jsem byla oslovená a i když jsem se hodně bála, věděla jsem, že někdo stojí při mně a zapaluje tu pochodeň co zrovna zhasla. Byl to můj Štěpa, který mu věřil a vždy bude.

V:,,Děkuji za možnost k vám všem promluvit. Tahle třída se zná osm let, ano osm a nikdy jsem neviděla, že by nás něco zastavilo. Vždy jsme se dokázali podpořit. Někdy jsme i ranili, ale nebylo to úmyslně. I když jsme někteří úplně odlišný, vždy nás naše třída spojovala dohromady. Vždy nás naučila něco nového. Třeba Aga mě naučila důvěřovat. Filip zase podporovat i když to bolelo. Tomáš mě zas naučil zasmát se jakékoliv věci. Překvapivě Hanka mě naucila odpouštět. Je tu třeba Štěpán, který mě naučil milovat, nevzdávat se i v nejhorší situaci, naučil mě bojovat. Všechny vás moc miluji a prostě bezte do toho, ať už je to cokoliv, protože žijeme jenom jednou, tak si to musíme pořádně užít. Děkuji moc za ty krásné zážitky a možná ještě nějaké vytvoříme. Těším se do budoucna."
Učitel:,,Děkujeme za tak nádherný proslov, prosím o potlesk."

Vrátila jsem se zpátky ke Štěpánovi. Všichni tleskali. Štěpán mě hned chytl za ruku a poseptal mi do ucha.

Š:,,Ja věděl, že to zvládneš."
V:,,To jenom díky tobě."

Následovalo předání maturitních listin. Pak už jenom tamcovacka, fotky a odchod. Rodiče ke mně hnedka přiběhli s miliony věcmi.

M:,,Takže od začátku, ten proslov byl nádherný, ale tedka musíme rychle udělat fotky a pak tě už nebudeme otravovat."

Odtáhli me sebou a Štěpán mu ještě předtím stihl říct, že na mě bude čekat v šatně.

Fotky byli do pěti minut hotový, protože mamka se tam narvala jako zuřivá lvice. Byli jsme druzí ve frontě, docela mě děsilo co byli rodiče schopni udělat pro fotku. Tak, ale aspoň jsem mohla být dřív se Štěpánem. Když jsem za ním přišla byla zhasla všechna světla až na pár menších aby bylo aspoň trochu vidět. Štěpánek mě chytl za ruce a promluvil.

Š:,,Víš v čem měli tvý rodiče pravdu?"
V:,,Třeba v tom, že si musíme udělat fotku."
Š:,,To jsem zrovna nemyslel."
V:,,A co teda?"
Š:,,Že ten proslov byl nádherný, ale."
V:,,Ale?"
Š:,,Ale na tebe samozřejmě neměl."
V:,,Vážně se o to snažil na maturiťáku?"
Š:,,Možná."
V:,,Tak možná ti to vychází."
Š:,,Ja bych, ale chtěl, aby mi to určitě vycházelo."
V:,,Tak to už ti stačí dvě slovíčka."
Š:,,Jaka?"
V:,,Překrásná."
Š:,,Miluji tě."
V:,,Ja tebe taky."

Nejdřív jsem mu dala dlouhou pusu, pak jsme se začali líbat. Normálně bych mu skočila do náruče, jak to dělávám, ale měla jsem strašně těžké šaty, takže by to neklaplo. On to však přešel, chytl mě za nohy a stejně jsem skočila v jeho náruči i když jsem kvůli tem šatům byla těžší. Poté jsme se vrátili ke všem ostatním a slavila velkou noc. Brzy ráno asi ve tři jsme odcházeli k němu domů. Nebyli jsme první ani poslední kdo odešel, takový nádherný střed. Šli jsme k němu protože bydlel od haly blíž, asi deset minut chůze. Navíc auto jsme tam museli nechat, kvůli tomu, že jsme v sobě měli trošinku alkoholu.

Dostali jsme se do jeho pokoje. Pomáhala jsem mu odepnout košili. Zbývalo mi ještě pár knoflíčků a bylo by to hotové, jenže se na mě vyvalili jeho nádherné svaly a brisaky. Především brisaky. Ukazovackem mi zvedl hlavu, Pohlédla jsem mu do očí a pak jsem neodolala a začali jsme se líbat. Štěpán seděl na posteli a já zas na něm. Cítila jsem malinké šimrání. Malé pohyby ze spoda. Věděla jsem co to je za pohyby. Dala jsem ruku na jeho stehno a jemně ho pohladila. Najednou jsem se protocila a ležela na posteli.

V:,,Jsem se lekla!."
Š:,,Promiň.:
V:,,Však v pohodě." Zase jsme se začali líbat a přitom se mi snažil něco říct.
Š:,,Přijdeš zítra na náš zápas?"
V:,,Záleží na tom jestli vyhrajete."
Š:,,Když nevyhrajeme, neprijdes?"
V:,,Asi nějak tak."
Š:,,Co mám dělat tedka abys přišla?"
V:,,Slib mi, že to vyhrajete."
Š:,,Slibuji na malicek."
V:,,Dobře, tak přijdu."
Š:,,To jsem rád." Dal mi moje vlásky za ucho a jemně mě pohladil po tváři.
Š:,,A ještě jedna otázka."
V:,,Jaka?"
Š:,,Kde mají tyhle šaty zip."
V:,,Kvalitní otázka."
Š:,,Ano to je, protože bych to rad věděl."
V:,,Z boku."
Š:,,Děkuji moc." Štěpán si odepnul poslední dva knoflíčky z košile a odhodil ji. Poté se přiblížil ke mně a začal mi pomalu, ale jistě rozepínat šaty. Které nakonec skončili položené na židli. Byl to nádherný večer. Nezapomenutelný.