Všechny cesty vedou vždy k sobě

Beránek

Jakmile jsem byli u Štěpána doma, šla jsem do jeho postýlky a zalehla. O pár minut později přišel Štěpán a přitulil se ke mně. Pomalu jsem usinala a najednou promluvil.

Š:,,Ty chceš jako spát?"
V:,,Ještě mi pořád není nejlíp, takže jo?"
Š:,,No tak jen spinkej, ale mám otázku."
V:,,Jakou zlati?"
Š:,,Pořád platí to, že jdeme na stejnou vysokou?"
V:,,Jop."
Š:,,Tak mě napadlo, co kdybychom nebyli v kampusu nebo prostě na pokojích školy, ale mají tady levné byty, že bych jeden pronajmul."
V:,,Hezký nápad, ale kdo by to platil?"

Štěpánovi začal zvonit telefon.
Š:,,Dej mi pls minutku, to bude urgentní."
V:,,Jo jasne." Štěpán si na dvě minuty odskočil a pak se zase vrátil.
Š:,,Tak problém vyřešen."
V:,,Jaký problém?"
Š:,,No strejda tam má být a tedka se stěhují a řekl mi že si ho můžeme nechat."
V:,,Cože? To jako vážně?"
Š:,,Jj."
V:,,Tohle by chtělo oslavu."
Š:,,Mně stačí, když tu budeš se mnou."
V:,,Aww."
Š:,,Nechceš si ho jet prohlédnout."
V:,,Raději bych spala, ale proč ne."
Š:,,Tak jedeme."

Nasedli jsme do auta. Cesta trvala asi pul hodiny. Celkově pohled na ten obri barák už byl nádherný, ale co teprve ve vnitr. Čekal tam na nás Stepanuv strýc. Prohlédli jsem si ten byt. Byl nádherný. Velký kuchyň i obývák dva pokoje a samozřejmě záchod a koupelna.

V:,,Je to tu nádherné!"
Š:,,Taky si myslím."
(S=Strýc)
S:,,Dobře, tak já vám dám klíče a je to vaše."
Š:,,Děkujeme."
S:,,Jinak žádný pronájem nemusíte platit, jenom plyn, elektřinu, vodu atd."
Š:,,Jo jasne."
S:,,A ještě bys nás mohl představit s touhle krásnou slečnou Štěpáne."
Š:,,Jo jasne, Tohle je Vaness, Vanesy tohle je můj strýc Petr."
V:,,Těší mě."
S:,,Nápodobně."
S:,,Promiňte, že se tak vyptávam, ale Štěpán mi není schopný nic říct."
Š:,,Promiň, No co?"
S:,,Je tahle krásná slečna volná?" To mě trochu potěšilo, že jsem krásná podle něho, ale je na mě moc starý, navíc mám svého Štěpu. Jenže, právě že Štěpána to hodně zarazilo.
Š:,,Em ne ona není volná strejdo."
S:,,A koho pak máš?"
V:,,No já chodím se Štěpou."
S:,,Je to já vás nechám, já teď půjdu, tak ahoj." Ten jeho strýc odešel, ale Štěpán byl stále zaskočený.
V:,,Co se děje."
Š:,,Ale nic."
V:,,To mi chceš tvrdit, že nic, Však jsem to viděla, uchyl jeden."
Š:,,Jo to je." Řekl nejistym hlasem.
V:,,Co je?"
Š:,,Zkontroluj, jestli tu nejsou nějaké kamery."
V:,,Cože?"
Š:,,A potichu."

Šli jsme se tedy porozhlédnout po bytě, jestli tady nejsou kamery, porad jsem nechápala proč, ale asi to brzy zjistím. Hledali jsme všude, ale nic jsme nenašli. Únavou jsme si sedli na postel a poté lehli. Najednou jsem meči uvidela, schovaného u skříně, byla to mala kamerka. Poseptala jsem tedy Štěpánovi.

V:,,U skříně je mala kamera, měřená primo na postel." Štěpán se tam koukl a pak ji z boku odšrouboval.
Š:,,Tak a je to." Řekl že normálně.
V:,,No a teď by si mi to mohl vysvětlit."
Š:,,No já bych to raději neprobiral."
V:,,Dělej vyklop to!"
Š:,,No tohle se děje, když máš v rodině uchyla, není to poprvé ani naposled."
V:,,Budu dělat, že je to normální stav."
Š:,,Jj raději."
V:,,Takže a uvědomuješ si, že si byl..."
Š:,,Ja vim, změnil jsem se, už se o tom nehodlám znovu bavit "
V:,,To je dobře, beránku."
Š:,,O co se to snažíš?"
V:,,O nic."
Š:,,Spíš o něco."
V:,,Jenom spát možná."
Š:,,Tak zkus tyhle postele."
V:,,OK."