Všechny cesty vedou vždy k sobě

Rozhledna

Pohled Štěpána

Ráno mě probudí zpěv ptáčků, je sobota ráno. Obleknu se. Asi o půl hodiny později zazvoní někdo. Jdu otevřít. Ve dveřích stojí Vaness. Má na sobě uplé legíny, přes který je hezky pohled na její zadek. Potom má na sobě sportovní mikinu, kde ji zase vynikají prsa. Batoh, neco přes čelo a samozřejmě tenisky. Pohled na ni byl nádherný, kdybych mohl hned bych ji zatáhl k sobě do postele.

V:,,Snad si nezapomněl?"
Š:,,Nene nezapomněl, výlet."
V:,,Ano budu tě čekat v autě."
Š:,,Nechceš dal."
V:,,Za pět minut vyjíždíme tak ať jsi u auta."
Š:,,Stačilo říct ne."
V:,,Ne."
Š:,,Děkuji."

Zalezu dovnitř a hodím něco přes sebe. Vezmu si batoh dám do něho vodu a nějaké tyčinky. Vezmu si boty na túru. A jdu k autu. Auto patřilo tátovi od Vaness. Jelikož i když Vaness měla řidičák, No tak neměla vlastní auto, ale na to nezáleží. Vlezl jsem do vnitr a Vaness mě hned sprdla.

V:,,Řekla jsem pět minut ne osm."
Š:,,Promiňte pane." Vaness se začala smát, vypadala jako bohyně.
V:,,Ten pohled."
Š:,,No jo, kam na výlet jedeme?"
V:,,Kdybych ti to neřekla, tak by to nebylo překvapení."
Š:,,Tak aspoň malinkatou radu."
V:,,Proč se se mnou vůbec bavis?"
Š:,,Cože?"
V:,,Em nic, co si říkal?"
Š:,,Že bych chtěl aspoň malinkou radu."
V:,,Jo jedeme k jedné rozhledně."
Š:,,Rozhledna, tak to ne, zapomeň."
V:,,Máš smůlu už jsme tu." Porozhledl jsem se a videl jsem před sebou výšlap na Košíř.
Š:,,Tak nahoru s tebou polezu, ale potom na rozhlednu to teda ne."
V:,,Ale jo, já tě donutím."
Š:,,A jak?"
V:,,Co budeš požadovat."
Š:,,Em dobře, tak já to nějak rozmyslím."
V:,,Tak jdeme, jdeme."

Vaness mě chytla za ruce a popotáhla abych šel za ní. Nejdřív jsme šli vedle sebe a povídali si o škole. Prostě nějaké nudné drby. Potom se mi rozvázála tkanička tak jsem si ji zavázal a videl jsem Vaness jak mi zdrhla. Byla fakt daleko a ne že bych byl unavený a nemohl jsem ji dohnat. Já ji nechtěl dohnat, protože jsem měl hezky výhled na její zadek. Když jsem dosel nahoru Vaness už seděla na lavičce a prohlížela si něco na mobilu. Bafl jsem na ni ze zadu a videl jsem fotku Marka a Klauďi.

Š:,,Proč je tam Klauďa s Markem?"
V:,,Ty to nevis? Marek se nepochlubil?"
Š:,,S čím by se měl pochlubit?"
V:,,No oni spolu jakože chodí."
Š:,,Cože?"
V:,,No jo."
Š:,,Mu jdu zavolat."
V:,,Později, teďka jdeme na rozhlednu."
Š:,,Ne já tam nejdu."
V:,,Tak co bys chtěl?"
Š:,,Tolik pusinek kolik tu je schodů."
V:,,158 schodů, tak to ne."
Š:,,Tak aspoň jednu."
V:,,Tak jo, jednu."
Š:,,Ale na pusu."
V:,,Dobře, ale až nahoře."
Š:,,Tak to ještě s tím, že mě budeš držet za ruku."
V:,,To už trochu přeháníš ne?"
Š:,,Ne."
V:,,No tak dobře."

  

Vaness mi dala vstupenku a chytla mě za ruku. Pomalu jsme vystoupali na rozhlednu. Když jsme byli nahoře tak jsem se hned pritiskl k sloupu který byl uprostřed a co nejdál od kraje. Vaness hned šla ke mně a chytla mě za ruku a řekla:,,Neboj " Šli jsme ke kraji a videl jsem hezkou krajinu kolem. Strach už mě přecházel, ale jakmile jsem se koukl dolů hned jsem zase spanikaril.

V:,,No tak už dobry?"
Š:,,Jo jako je to hezky výhled, ale když se kouknu dolů."
V:,,No a proto se nemáš koukat dolu."
Š:,,Prostě někdy tomu nejde zabránit."
V:,,No třeba jako tomuhle."
Š:,,Čemu?"

Vaness mi položila ruku na lícní kosti a hladila mě po nich, potom zajela do vlasů. Nakonec mě objala kolem krku a když byla blízko mých rtů řekla:,,Dělám to jenom abych dodržena slovo." Poté se naše rty spojili. Nemohl jsem se odlepit a také bych se neodlepili kdyby nás někdo neprerusil, nějaký známý hlas. Ten známý hlas byl Marek a vedle něj byla Klauďa.

M:,,Takže ty už sis taky našel holku?!"
Š:,,No jak to říct, Ne jsme jenom kamarádi."
K:,,Tohleto rozhodně nebylo jenom kamaradske."
V:,,Musím te zklamat."

Pohled Vaness

Šli jsme společně s Klauďo dolů z rozhledny si popovídat.

K:,,Tak co?"
V:,,No dobře, možná je trochu hezky."
K:,,Trochu?"
V:,,Dobře, líbí se mi a to moc."
K:,,A jak to teď mezi vámi je?"
V:,,Přátelé."
K:,,A co měla znamenat ta pusa?"
V:,,On se boji výšek a to byla jediná možnost jak ho tam dostat."
K:,,Holka ty máš, ale kliku."
V:,,Proč?"
K:,,Kluk jako Štěpán by nechtěl pusu jentak, on po tobě vážně jede."
V:,,Jede bych neřekla."
K:,,Tak dobře, má te rád víc než kamarádku, doslova miluje."
V:,,No jak myslíš."

Poté přišel Štěpán za mnou a domluvili jsme se, že už je pozdě a že už pojedeme domu. Sešli jsem dolů ten kopec a nasedli do auta. Když jsem byli u Štěpánova domu, Štěpán vylézal ven, ale já ho zastavila.

V:,,,Stepane počkej."
Š:,,Ano?"
V:,,Ja tě fakt m-"
Š:,,Máš ráda jako kamaráda, vím já tebe taky."
V:,,Jo, Ano přesně to jsem chtěla říct."

Štěpán odešel a já se v autě rozcilila proč jsem mu neřekla pravdu. Asi na to není správný čas. Jela jsem domů, tam jsem se věnovala chvilku škole a pak už zalezla a usnula.