my partner is an idiot | j.jk

20. Kapitola

Saeyan's pov

Vyrazili jsme s Jungkookem do Won-shikova zaměstnání, abychom se ho konečně mohli zeptat na Hei-ran.
Sice jsme si nebyli jistí, jestli po jeho návratu z dovolené zamířil ihned do práce, ale nevěděli jsme, kde jinde ho hledat.

Naštěstí jsme si hned po otevření dveří všimli, že u jednoho ze stolů v operátorské firmě sedí ten, po kterém se sháníme.

Došli jsme až k němu a on k nám vzhlédl, načež se zeptal, co potřebujeme. Ukázali jsme naše policejní odznaky a on se lehce zamračil.

Zvedl se a odešel s námi do soukromí, aby nás nemohli slyšet ostatní zaměstnanci a zákazníci.

„Kde jste byl šestnáctého března?" zeptala jsem se.

„Na dovolené. Proč se ptáte?" nadzedl obočí.

„Vyšetřujeme vraždu slečny Wang Hei-ran, která se stala právě šestnáctého března a vy jste byl údajně viděn u ní v zaměstnání, kde jste se na ni až moc koukal. Navíc byl v jejím těle nalezen metamfetamin a mladý muž, který žije ve stejném paneláku, ve kterém žila ona, nám řekl, že se u něj stavil nějaký muž pro drogy. Trestní identikit, který s námi sestavil, odpovídá vám." řekla jsem.

On se ale jen lehce zamračil a zavrtěl hlavou.

„Omlouvám se, ale žádnou Hei-ran neznám a nevím, o kom mluvíte. Přiznávám, že jsem si byl u nějakých chlapů pro drogy, ale nedělám to běžně. Chtěl jsem se ten večer jen pobavit s kamarády, protože jsem následující den odlétal na dovolenou do Dubaje, kde jsem byl až doteď," řekl, „můžu vám ukázat fotky."

„To by bylo fajn." zamručel Jungkook.

Won-shik vytáhl ze zadní kapsy mobil a začal v něm něco hledat, načež nám ho podal. Vzala jsem ho do ruky a s Jungkookem jsme se zadívali na fotografii.

Vážně tam byl Won-shik v Dubaji, datum u fotografie bylo patnáctého března. Povzdechla jsem si a mobil mu vrátila.

„Děkujeme, pane." řekla jsem.

Rozloučili jsme se a vydali se do auta, kde jsme oba jen chvíli seděli.

„A já už se radovala, že máme podezřelého. Ale asi si fakt jen koupil ty drogy a ta žena, co mi volala s tím, že ho poznala na identikitu, si ho mohla s někým splést." povzdechla jsem si.

„Taky jsem trochu doufal, že ho máme. Ale pracujeme na tom případu teprve přes týden. Určitě dřív nebo později vyplave nějaká informace. Neboj." řekl.

„Já vím. Mimochodem... Chtěla jsem jen... Ještě jsem ti nepoděkovala a myslím si, že ti to dlužím. Děkuji za to, jak jsi mě předtím... Uklidnil. Bylo to od tebe milý a vážně jsi mi pomohl cítit se líp." řekla jsem.

Nechápala jsem, proč jsem tak nervózní a tolik koktám. Vždyť je to jen Jungkook, nemám důvod být před ním nervózní. Ale asi jsem úplně neuměla lidem děkovat. Nikdy jsem nevěděla, co říct a přišlo mi to trapné.

„Není zač. Kdyby sis o tom někdy chtěla promluvit, tak ti jsem k dispozici." řekl. Otočila jsem hlavu směrem k němu a usmála se.

„Ty fakt nejsi tak špatný. Asi jsem se v tobě zmýlila." řekla jsem.

„Ty taky umíš být jiná, když chceš." ušklíbl se.

Byla jsem ráda, že jsme konečně v rámci možností v pohodě a učíme se spolu vycházet.

<><><>

K večeru jsem se vydala na procházku. Celý den jsme v práci v podstatě lelkovali, protože jsme neměli žádnou stopu.

Hana a Chong-woo, kteří řešili vraždu té mladé ženy v lese, na tom byli podobně jako my, a tak jsem chvíli jen všichni čtyři dřepěli v zasedačce a na vše si stěžovali. Snažili jsme se i najít spojitost mezi našimi případy, ale došli jsme k tomu, že zde vážně žádná není.

Bylo sice už šest, ale i tak bylo ještě světlo. Přeci jen konec března, tudíž už se konečně stmívalo později a já se mohla chodit projít ještě za světla.

Zamířila jsem do parku a snažila se také přemýšlet o tom, co dál bychom s Jungkookem měli pro vyřešení našeho případů udělat, ale nemohla jsem přijít na nic kloudného.

Z myšlenek mě vyrušil až velký černý pes, který běžel naproti mně. Chtěla jsem se mu vyhnout, ale začal po mně skákat a vrtět ocasem.

Se smíchem jsem k tomu černému roztomilému zvířeti poklekla a začala ho drbat za ušima. Byl to nádherný dobrman a já psy milovala.

„No ahoj, chlapče," řekla jsem s úsměvem, „kdepak máš pána, hm?" zeptala jsem se. Pes mi olízl obličej a já si ho otřela hřbetem ruky, ale nepřestávala jsem se usmívat.

„Asi se mu líbíš." ozval se známý hlas. Vzhlédla jsem a překvapeně se zadívala na Jungkooka.

„To je tvůj pes?" zeptala jsem se udiveně.

„Jo. To je Bam. Pojď sem, ty otrapo. Nech ji být." řekl Jungkook a jeho pes se k němu poslušně vydal, načež se posadil po jeho pravici a olízl mu ruku.

„Ale... Jak jsem tehdy usnula v autě a přespala u tebe, tak tam žádný pes nebyl." řekla jsem nechápavě.

Jungkook zavrtěl hlavou. „Ne, nebyl. Byl tehdy trochu nemocný a já neměl kvůli práci čas jezdit s ním pravidelně k veterináři a nemohl jsem mu poskytnout tu správnou péči, tak byl chvíli u rodičů."

„Je sladký." rozplývala jsem se. Vážně to byl kouzelný pes.

„Očividně si o tobě myslí to samé," uchechtl se Jungkook, „můžeš jít s námi, jestli chceš. Nevypadá to, že by se od tebe chtěl hnout."

Souhlasila jsem a vydali jsme se bok po boku parkem.

„Kolik mu je? Je krásný." zeptala jsem se.

„Rok a půl. Je sice už velký, ale pořád je to moje dítě." zasmál se. Bylo zvláštní ho vidět, jak o nějaké živé bytosti mluví s takovou láskou. Ale bylo to vlastně moc hezké.

Kráčeli jsme vedle sebe, většinu času jsme mlčeli, ale občas jsme se zastavili, abychom mohli pohladit Bama a hodit mu klacek, za kterým běhal jako šílený.

Najednou nás do nosu udeřila lákavá vůně.
„Hmm. Corn dog." řekla jsem zasněně a nasála vůni.

„Dala by sis?" zeptal se Jungkook.

Já přikývla hlavou.
„Jo. Večeřela jsem, ale tomuhle nikdy neodolám."

„Taky jsem na to dostal chuť," řekl můj společník, „dáme si?"

Já jen radostně přikývla a vydali jsme se za tou lákavou vůní. Už jsem se moc těšila, až si to své oblíbené jídlo dám.

<><><>

Ahojky,
přicházím s novou kapitolou a zároveň se dvěma otázkami a moc vás prosím, abyste mi na ně odpověděli, protože mám vážně dilema 😅

První věc je - začala jsem pracovat na další fanfikci (tentokrát se kolem hlavní hrdinky nebude motat pouze jeden člen BTS, ale rovnou dva - Tae a Jimin🤭), mám teprve jednu kapitolu a kousek, ale napadlo mě, zda bych ji měla začít také vydávat zároveň s touto. Mám trochu strach, aby pak jedna z těch knih nebyla zanedbaná, ale myslím si, že bych teoreticky mohla zvládnout vydávat dvě knihy naráz 🤷🏻‍♀️ jen se nemohu rozhodnout a mám z toho trochu obavy.

Druhá věc, na kterou bych asi chtěla odpověď ještě víc, je tato - mám v hlavě spoustu nápadů na fanfikce a opět se mi zrodila myšlenka na další o Jungkookovi, nicméně bych to chtěla trošičku pozměnit - chtěla bych psát v angličtině. Já vím, že je to risk, když není angličtina můj první jazyk, navíc ani nevím, jestli by o to byl zájem. Je to jen něco, co bych chtěla vyzkoušet a láká mě to už dlouho, a tak se ptám - Četli byste i knihu v angličtině?
Vážně budu moc ráda za odpověď, protože stále nevím.

Předem děkuji za odpovědi a přeji hezký večer ❤️

Vaše
LittleePotterheaad