my partner is an idiot | j.jk

26. Kapitola

Saeyan's pov

„Jeone?" řekla jsem šokovaně.

„Taky tě rád vidím." řekl a poté sám sebe pustil dovnitř, načež odkopl své boty do mého botníku. Poté si sundal i bundu a pověsil ji na věšák přímo k mému kabátu, přičemž jsem se zamračila, protože jeho bunda byla úplně mokrá od deště. I on byl komplet promočený, z mokrých vlasů mu kapala voda, ale musím říct, že to bylo přitažlivé.

„Co tu děláš? A jak ses sem dostal?" zeptala jsem se.

„Chci si promluvit. A když jsem přicházel, tak zrovna někdo vyšel z paneláku, tak jsem se sem prostě vetřel. A vím, kde máš byt, jednou jsem tu přece byl." řekl. Pokynula jsem mu směrem do obýváku a posadili jsme se vedle sebe na sedačku.

Vybídla jsem ho, aby mluvil a upřímně jsem z toho měla trochu strach.

„Asi jsem tě neměl líbat, promiň." řekl.

„Ne, já-"

„Počkej, já ještě neskončil," ušklíbl se, „neměl jsem to dělat, když jsem nebyl přesvědčený o tom, že o to stojíš. Upřímně jsem ale měl dojem, že je mezi námi jisté napětí. Měl jsem pocit, že máš zájem a přitahuju tě, ale... asi ne, takže promiň a dělej, že se nic nestalo." řekl.

Zdálo se mi to, nebo byl v rozpacích? Jeon Jungkook a nervózní před holkou? Co se mu stalo?

„Já... já nevím, co ti na to mám říct. Netvrdím, že mě nepřitahuješ a kdybych to říkala, tak bych lhala sama sobě. I ta pusa se mi líbila. Ale jde o to, že jsme kolegové, pracujeme spolu a nechci, aby... aby se něco měnilo. Když mezi námi něco bude a pak se to pokazí, tak to bude těžký pro nás oba." řekla jsem a začala si nervózně hrát s cípem od mé deky, která ležela na gauči.

„Vždyť spolu nemusíme hned chodit, o to nejde, já se ani do žádného seriózního vztahu hrnout nechci. Ale... něco mě k tobě táhne a mám pocit, že se ve tvé přítomnosti neudržím." řekl. S pootevřenými ústy jsem na něj hleděla.

Ještě před necelými třema měsíci, kdy jsem se vrátila do práce a zjistila, že budeme pracovat spolu, bych se ho nedotkla ani klackem. A teď mě to k němu podezřele táhne a já se toho pocitu nemůžu zbavit.

Posunula jsem se na sedačce blíž k němu a za tkaničky od jeho mikiny si ho přitáhla k sobě. Přitiskla jsem své rty na ty jeho a on neotálel, okamžitě se mnou začal spolupracovat.

„Takže... to znamená co?" vydechl do mých rtů.

„Že mi nestačí být kolegyně a kamarádka. Chci víc." zašeptala jsem.

On se usmál do mých rtů a ještě jednou mě krátce políbil. Opřela jsem se hlavou o jeho rameno a spokojeně vydechla.

Nevím proč, ale cítila jsem se s ním příjemně. Bylo mi po jeho boku hezky, i když se mi v jeho přítomnosti dřív otevírala kudla v kapse.

Znovu jsem se od něj odtáhla a zadívala se na něj.

„Nechceš čaj? Jsi úplně promočený." řekla jsem a dotkla se rukou jeho mokrých vlasů.

„Dal bych si." přikývl. Pokynula jsem mu, ať jde se mnou do kuchyně. Posadil se na židli a já začala vařit čaj. Poté jsem k němu přistoupila.

„Máš mokrou i mikinu," zamračila jsem se, „ještě nastydneš. Sundej to." řekla jsem.

„Jo tak ty takhle? Já netušil, že budeš hned myslet na to jedno." řekl s úšklebkem.

„Já jen nechci, abys nastydnul, ty pitomče," zakoulela jsem očima, „tak dělej a sundej si to." uchechtl se nad mou reakcí a přetáhl si přes hlavu mikinu i s tričkem.

Snažila jsem se nepanikařit při pohledu na jeho hezké tělo a vzala jsem jeho oblečení, načež jsem se vydala do ložnice a hodila ho přes topení. Poté jsem zamířila do obýváku, kde jsem popadla deku, pod kterou jsem předtím ležela. Vzala jsem ji a došla do kuchyně, načež jsem mu ji dala kolem ramen a on se do ní zabalil.

„Nějak se o mě staráš. Bojíš se o mě?" zeptal se pobaveně.

„Dochází ti, že když budeš nemocný, tak na to velké množství práce zůstanu úplně sama? To úplně nechci. Už tak toho máme nad hlavu." řekla jsem a postavila před něj čaj.

„Mohla bys o mě pečovat." řekl s provokativním úšklebkem a napil se.

Jen jsem nad tím pobaveně zavrtěla hlavou a také se napila. Bylo fajn, že tu je. Ani ty jeho poznámky a úšklebky mi nevadily. Byla jsem vděčná za jeho přítomnost.

„Kdy se to stalo, že jsme k sobě začali přistupovat jinak?" řekla jsem. Byla to spíš řečnická otázka, nečekala jsem na ni odpověď. Proto mě překvapilo, když mi na ni Jungkook odpověděl.

„Nevím. Asi to někde uvnitř bylo vždycky." pokrčil rameny.

Já zavrtěla hlavou.
„To si nemyslím. Byly časy, kdy jsem tě fakt ze srdce nenáviděla."

„Au, to bolí," zasmál se a dramaticky se chytil za srdce, „mně ses líbila odjakživa. Jen jsi byla tak nesnesitelná, že jsem to dlouhé roky přehlížel. Ale když jsi ukázala svou druhou tvář, tak tvá přitažlivost vyplula na povrch." řekl.

Malinko jsem se začervenala a sklopila hlavu, ale slyšet od něj tato slova zapříčinilo hřejivý pocit, který se rozléhal po celém mém těle.

„Ty si myslíš, že jsem hezká?" řekla jsem tiše. Dlouho mi to nikdo neřekl a já cítila potřebu slyšet od někoho nějakou pochvalu.

„Myslím, že jsi sexy," řekl a mně zašimraly motýlci, kteří se mi okamžitě objevily v břiše, „a taky krásná."

Upřímně jsem mu poděkovala a usmála se, poté jsem se zvedla za účelem jít do ložnice a podívat se, zda na topení už uschlo alespoň jeho tričko.

Když jsem ale šla kolem Jungkooka, tak mě vzal za zápěstí. Nechápavě jsem se na něj zadívala a on se ušklíbl, načež mě vzal i za druhou ruku a přitáhl si mě k sobě.

Seděla mu teď na klíně a šokovaně na něj koukala. Dal mi ruce kolem pasu a při tom drobném pohybu mu z ramen spadla deka, kterou jsem mu předtím dala, aby se do ní zabalil než mu uschne oblečení promočené deštěm.

Nervózně jsem polkla, když se mi naskytl pohled na jeho obnažená široká ramena a hruď. Snažila jsem se moc nezírat a místo toho jsem se mu zadívala do očí.

„A ty? Co si o mně myslíš ty?" zašeptal svůdným hlasem. Byla jsem z něj neskutečně nervózní a nesvá, ale v dobrém slova smyslu.

Místo odpovědi jsem vzala jeho hlavu do dlaní a políbila ho.

Nechtěla jsem si to připustit, ale pravdou bylo, že po tomhle jsem toužila už sakra dlouho.