my partner is an idiot | j.jk

31. Kapitola

Saeyan's pov

Baek-hyun začal všem dojatě děkovat, usmívat se a objímat.

„Všechno nejlepší, Baek-hyune." řekla jsem s úsměvem, když si mě také přitáhl do pevného objetí.

„Děkuji, Saeyan. Prý jsi přijela s Jungkookem. Jsem rád, že spolu už vycházíte a nezabijete se při společné cestě autem." řekl pobaveně.

Já se jen zasmála a zamumlala něco na znamení souhlasu, ale nedala jsem na sobě znát, že by mezi námi mělo být něco víc. Jsme spolu teprve týden a já to ještě nechci nikomu říkat. Sakra, vždyť já pořád ještě nevím, jestli spolu vážně jsme a nevím, jak to spojení mezi námi nazvat, pomyslela jsem si.

Poté jsme se všichni šli posadit do kuchyně, která byla spojená s obývacím pokojem, což se nám hodilo, protože nás bylo vážně hodně. Baek-hyunova manželka Yun-hee přinesla dort, který sama upekla a já na něj s obdivem hleděla. Sama jsem moc péct neuměla a vždy jsem obdivovala lidi, kteří dokázali v kuchyni vykouzlit něco tak nádherného.

S Jungkookem jsme seděli vedle sebe, čehož si nikdo moc nevšímal, protože byli všichni zabraní do konverzací o nějakých svých tématech. Trochu jsem se napjala, když jsem cítila, jak mi položil ruku na stehno a pomalu ji posouval výš. Srdce mi začalo bušit jako o závod a vyschlo mi v ústech, když jeho ruka zabloudila až pod sukni mých šatů. Jak už jsem řekla, nikdo si nás nevšímal, ale i tak mě to znervóznilo. Musí to dělat právě teď?

Naklonil svou hlavu blíž ke mně a já se na něj tázavě podívala.

„Už jsem ti řekl, že jsi v těch šatech sexy?" zašeptal mi do ucha.

„Neřekl, ale teď asi není ta správná chvíle na... No, na tohle." zašeptala jsem nervózně a sklonila svůj zrak k jeho ruce na mém stehně.

„A proč ne? Nikoho nezajímá, co děláme." řekl tiše. Měl pravdu, protože o nás nikdo nezavadil ani jedním okem, ale i tak to bylo poněkud zvláštní.

Jungkookovi bylo očividně úplně jedno, co si myslím, protože svou ruku posunul ještě výš a následně ji umístil mezi má stehna. Ve chvíli, kdy se sklonil k mému krku a něžně mě na něj políbil, tak jsem uhnula, protože tohle bylo mnohem nápadnější než jeho ruka mezi mými stehny.

„Přestaň, uvidí nás," zašeptala jsem a zadívala se mu do očí, „pojď." řekla jsem nakonec.

On nechápavě nadzvedl obočí. Já se zvedla ze židle a kývla směrem k východu z kuchyně.

„Pojď, teď se nikdo nedívá."

Jungkook se ušklíbl, také se zvedl a následoval mě. Ve chvíli, kdy jsme vyšli z kuchyně a byli tak úplně z dohledu, tak jsem ho vzala za ruku a oba jsme se vydali po schodech nahoru.

Otevřela jsem dveře od svého pokoje a když jsme zalezli dovnitř, tak jsem si stoupla na špičky a spojila naše rty v jedny. Jungkook mě vzal za boky, nohou zabouchl dveře a náš polibek prohloubil.

„Hana bude určitě za chvíli všechny volat na přípitek." vydechl do mých rtů.

„Tak proč jsi to sakra celé začal?" zavrčela jsem nespokojeně. Vážně, on se mě začne dotýkat a dávat mi najevo, že mě chce, a poté mi řekne tohle?

„Já netvrdím, že musíme skončit. Postarám se o tebe a půjdeme dolů. A už nemluv." řekl s úšklebkem.

Jeho polibky se stávaly každou vteřinou vášnivějšími a já cítila, jak mi slábnou nohy. Naštěstí jsme došli až k posteli, na kterou jsme oba dopadli a já tak nemusela mít strach, že se mi podlomí kolena.

Jungkook se opřel zády o čelo postele a poklepal si dlaněmi na stehna, aby mi dal najevo, že se na ně mám posadit. Poslechla jsem ho, obkročmo se na něj posadila a věnovala mu pár něžných polibků na krk. On mezitím přemístil své ruce pod sukni od šatů a vzal mě za boky, načež mě donutil lehce se nadzvednout.

Začal mi pomalu stahovat spodní prádlo a já se nadzvedla ještě víc, abych mu práci usnadnila.

„Na nic víc teď nemáme čas, ale vynahradím ti to doma." Mrkl na mě, když se jedna jeho ruka ocitla mezi mýma nohama a vnikl do mě dvěma prsty.

Vzdychla jsem a on mi druhou rukou zakryl ústa, aby mě nikdo neslyšel.

„Ššš," zašeptal, „nechtěla jsi, aby někdo něco věděl, ne?" na jeho tváři se opět začal utvářet ten úšklebek, který byl pro něj tak typický.

Když svou dlaň z mých úst odstranil, tak jsem pro jistotu svůj obličej zabořila do ohybu mezi jeho krkem a ramenem, protože jsem doopravdy nechtěla, aby mě někdo slyšel. Cítila jsem, jak se ve mně jeho prsty začínají pomalu pohybovat a já mu rukama zajela do vlasů. Zrychleně jsem dýchala a v tu chvíli litovala, že teď nemůžeme dělat nic víc.

Sama jsem se nepoznávala, protože bych do sebe nikdy neřekla, že se bude mezi mnou a nějakým klukem dít něco takového hned po týdnu, co spolu něco máme. S Changminem jsme spolu chodili nejméně dva měsíce, než k něčemu došlo.

„Pojďte prosím všichni na přípitek!" ozvalo se z dolního patra a já něco vztekle zamručela.

Odtáhla jsem se od něj a Jungkook se na mě zadíval.

„Škoda, že jsem to nestihl dokončit. Budeš si muset počkat." řekl s úšklebkem.

Já se lehce začervenala a zvedla se z něj. Nohy se mi stále trošku třásly a byla jsem dost rozhozená z celé té situace, která se právě stala, ale věděla jsem, že se musím hodit do klidu, aby na mě u přípitku nebylo nic poznat.

Upravila jsem si své rozcuchané vlasy, opět si nanesla na rty lesk a poté už jsme se s Jungkookem vydali zpět mezi ostatní.