my partner is an idiot | j.jk

21. Kapitola

Saeyan's pov

S Jungkookem jsme si oba koupili corn dog a vydali se pomalým krokem směrem k mému bytu. Už se začalo stmívat a Jungkook se nabídl, že mě doprovodí, abych nemusela jít sama.

„Mňam. Tohle miluju." řekla jsem.

Jungkook se zasmál nad mou reakcí na jídlo a já se k němu otočila.

„Co?" zeptala jsem se.

„Nic. Jen jsi v mé přítomnosti ještě nikdy nebyla tak šťastná, jako teď, když máš v ruce corn dog." řekl se smíchem.

Zakoulela jsem nad tím očima, ale také jsem se smála. Asi měl pravdu.

„Mám pocit, že v poslední době pracujeme spíš na našem vzájemném vztahu, než na tom případu." řekla jsem zamyšleně.

„To asi jo," přikývl Jungkook, „ale jsem za to rád. Konečně se s tebou dá mluvit, když jsi uznala, že nejsem arogantní blb." řekl.

„Na mou obranu, na vysoké jsi tím arogantním blbem doopravdy byl." řekla jsem.

Dojedla jsem corn dog a dřívko odhodila do odpadkového koše. Bam se ke mně přiblížil a začal si opět vyloženě říkat o pozornost.

S úsměvem jsem si k němu dřepla a začala ho drbat.

„Ty jsi hodný pejsek, viď?" řekla jsem zasněně.

Vždycky jsem chtěla psa, ale měla jsem strach, že na něj kvůli práci nebudu mít čas. Možná bych to nakonec mohla zvážit.

„Očividně s námi budeš muset chodit častěji. Fakt se mu líbíš, tohle normálně nedělá. Přátelský je většinou ke všem, ale tohle jsem ještě neviděl." zamručel Jungkook.

„Je úžasný. Ráda ho s tebou kdykoliv půjdu venčit. Taky se mi líbí." řekla jsem s úsměvem.

Bam mi opět olízl obličej a Jungkook přistoupil blíž.

„Neolizuj ji pořád, ty trubko." řekl a přidřepl si k nám.

„To je v pohodě, nevadí mi to." usmála jsem se.

Jungkook se ušklíbl a podrbal Bama za uchem.

„Škoda, že se k němu takhle nechovala i Seulgi. Kdykoliv jí byť jen trochu olíznul ruku, začala šílet. Obličej by asi nepřežila. Bam ji neměl moc rád, nebo jí spíš neprojevoval žádnou náklonnost. Ale ona ho taky v oblibě neměla a myslím si, že nebyla moc ráda, když jsem si ho pořídil. Proto mě trochu překvapuje, že se od něj necháváš olizovat a je ti to jedno." řekl Jungkook a v jeho hlase bylo znát to překvapení, o kterém mluvil.

„Nevidím důvod, proč bych ho měla odstrkovat. Vždyť se stejně doma půjdu teprve umýt, tak co? Nebudu ho odhánět, viď?" řekla jsem směrem k dobrmanovi a Jungkook se pobaveně zasmál.

„Ty jsi fakt ojedinělý exemplář, Parková."

„To víš už několik let." mrkla jsem na něj, načež jsme se zvedli a vyrazili.

Upřímně bylo docela fajn trávit čas s někým, i když to byl Jungkook. Vlastně jsem si to i v jeho přítomnosti docela užila. V poslední době jsem se cítila trochu osamocená. Žádný přítel, žádná nejlepší kamarádka. Zkrátka nikdo, s kým bych mohla trávit čas.

Možná jsem právě proto chtěla být v Jungkookově blízkosti, abych měla alespoň chvíli pocit, že se mnou někdo je a nejsem úplně sama. V poslední době jsem si totiž vážně přišla, že jsem na vše sama a není tu nikdo, kdo by mi pomohl. Nikdo, kdo by mě utěšil, když jsem byla smutná kvůli Seo-junovi. Nikomu se nikdy nepovedlo mě uklidnit, až dnes Jungkookovi. Asi se od té vysoké vážně trochu změnil.

Došli jsme až před menší panelák, ve kterém jsem bydlela a já se k němu otočila čelem.

„Děkuju za doprovod." pousmála jsem se.

„Není zač," řekl, „rozluč se, Bame."

Podrbala jsem psa za ušima a pak se nervózně kousla do rtu.
„Nechceš jít na chvíli dál?" zeptala jsem se.

Na svého společníka jsem se nepodívala, ale bylo mi předem jasné, že se na mě dívá tím jeho překvapeným výrazem.

„Ehm, jo, klidně."

„Nebo to nech být, jestli se ti nechce." mávla jsem nad tím rukou.

„Ne, jen jsi mě zaskočila. Půjdu, ale snad ti tam Bam neudělá bordel." uchechtl se.

Já se jen pousmála se slovy, že stejně budu vytírat až zítra.

Stáli jsme už u dveří od paneláku a já vytáhla klíče, abych mohla odemknout, když v tom se za námi ozval známý hlas.

„Hej, Saeyan!"

Okamžitě jsem ten hlas poznala, a tak jsem na chvíli zamrzla na místě.

„Co je?" řekl tiše Jungkook.

„To je Changmin," zašeptala jsem, „počkej tady."

Vydala jsem se za svým bývalým přítelem a zastavila se u něj.

„Co chceš?" založila jsem si ruce na prsou. Předem jsem ale věděla odpověď - zase mě bude prosit, abych se k němu vrátila, že mu chybím a nemůže beze mě žít.

„Saeyan, já slibuju, že pro tebe udělám všechno, když mi dáš ještě šanci." řekl. Nedokázala jsem odhadnout, jestli něco pil, ale nedivila bych se tomu.

„Ne. Už jsem ti milionkrát řekla, že už s tebou nechci být. Já se omlouvám. Vážně jsem s tebou v tom vztahu byla ráda, ale sám víš, jak to na konci mezi námi bylo. Do toho jsi mě podvedl s nějakou jinou holkou a já se do tohohle vztahu znovu nepohrnu. Jednou stačilo." řekla jsem.

On svěsil ramena a s prosbou v očích na mě hleděl.

„Ale prosím tě. Vždyť sama víš, že nikoho lepšího nenajdeš. Jsme pro sebe stvoření, máme být spolu." řekl a přiblížil se ke mně, já ale couvla.

„Jdi domů, Changmine."

„Nepůjdu nikam, dokud neřekneš ano." řekl a vzal mou ruku do své. Snažila jsem se mu ji vytrhnout, ale nešlo to.

„Okamžitě mě pusť, ty idiote." procedila jsem skrz zuby.

„Saeyan, už to řekni. Řekni mi, že chceš být zase se mnou a já tě nechám." stále škemral a mně docházela trpělivost.

„Tak snad ti to řekla dost jasně, ne?" ozvalo se za námi.