my partner is an idiot | j.jk

29. Kapitola

Saeyan's pov

Pobíhala jsem po bytě jako šílená a snažila se sbalit si zbytek svých věcí. Týden uběhl dost rychle a teď byl pátek večer, což znamenalo, že zítra ráno vyrážíme na chalupu Haniných rodičů, kde se budou slavit Baek-hyunovy padesáté narozeniny.

Všichni jsme tam měli být už zítra dopoledne, abychom vše pomohli nachystat. Hana poté měla v šest hodin přivézt Baek-hyuna. Nechápala jsem, co mu řekne, aby to stále zůstalo v tajnosti a on na nic nepřišel, ale tvrdila, že se o to postará. Neměla jsem důvod jí nevěřit, nejspíš ví, co dělá.

Doufala jsem, že už mám sbalené vše a nebudu to tu dohánět ještě zítra ráno, než mě vyzvedne Jungkook.

Konečně jsem zapla svou cestovní tašku a modlila se, že jsem nezapomněla na nic důležitého. Sice tam budu jen na jednu noc, ale Hana to chce opravdu velkolepé, a tak jsem si s sebou sbalila i nějaké trochu slavnostnější oblečení na zítřejší večer.

S kapkou nervozity, ale natěšená, jsem si konečně lehla do postele a zavřela oči. Bude to skvělý víkend.

<><><>

Druhého dne v osm ráno už jsem byla nachystaná před svým panelákem, kam přijel Jungkook.

Bylo zvláštní s ním jet někam na víkend, když spolu něco máme sotva týden. Samozřejmě tam nejedu jen s ním, i tak mi to ale přišlo divné a nepřirozené. Můžu ale říct, že jsem se na čas s ním těšila.

„Mimochodem, psal mi Do-shik. Prý se snažil svému dvojčeti několikrát dovolat, ale je nedostupný a nereaguje na jeho zprávy." řekla jsem, když jsme byli pět minut na cestě.

Jungkook se uchechtl a já k němu nechápavě otočila hlavu.

„Budeš brebentit o práci i o víkendu?" zeptal se pobaveně.

„Jungkooku, máme hodně důležitou práci a je třeba to řešit i o víkendech. Přišlo mi to jako důležité a zajímavé." řekla jsem.

V jeho očích se objevil záblesk překvapení a já nerozuměla tomu, co ho tak šokovalo.

„Ty jsi mi řekla křestním jménem, Parková?" zeptal se nevěřícně.

Já si upřímně ani neuvědomila, že jsem ho tak nazvala. Zkrátka mi to vypadlo a nepřišlo mi na tom nic zvláštního, ale když se nad tím teď tak zamyslím, tak to z mých úst muselo znít vážně neobvykle.

„Ehm... Jo? Nazvala," zamumlala jsem, „už týden se po sobě plazíme, takže asi nastanou nějaké změny." to už jsem řekla tiše, aby to neslyšel, to mi ale nevyšlo. Slyšel mě moc dobře.

„Plazíme? Brzy tě čeká ještě víc, baby." šokovaně jsem rozšířila zorničky nad tím oslovením a zároveň mé srdce vynechalo úder. Co tím myslel?

Ne, je mi dvacet šest a samozřejmě je mi zcela jasné, co tím myslel. Jen mě šokovalo to slovíčko brzy. Nikdy jsem s nikým nespala po tak krátké době, co jsem s ním chodila. Počkat, chodíme spolu vůbec? Mám v tom zmatek.

Raději jsem mu na to nic neodpověděla a dělala, že mě hrozně zajímají louky podél silnic, které jsem viděla za okénkem od auta. Nemusí vidět, že se červenám.

<><><>

Na místě jsme byli asi za půl hodiny.

Hana nás okamžitě vřele uvítala a já se cítila trochu zahanbeně, když jsem zjistila, že už tu všichni jsou a my jsme tu jako poslední. Snad na nás nečekali příliš dlouho.

„Nečekala jsem, že to tu bude tak obrovské." řekla jsem a rozhlédla se kolem.

Chalupa Haniných rodičů byla nádherná. Nebyla celá dřevěná jen zvenčí, ale i uvnitř. Byla ale velice moderně pojatá a vypadalo to tu jako v nějaké chatě v lyžařském centru ve Švýcarsku. Ne že bych někdy ve Švýcarsku byla, ale přesně takto si představuji horské chaty, které se tam nachází. Akorát s tím rozdílem, že tady nejsme v horách.

V tuto chvíli nás tu bylo celkem devět. Já s Jungkookem, Hana a Chungwoo, poté další dvojice z našeho oddělení - Hoon a Daesung a nakonec Baek-hyunova manželka Yun-hee s její dcerou Hyun, která si přivedla i svého přítele Sangwoo-a.

„Když už tu jsme všichni, tak bychom si měli rozdělit pokoje. Můžeme být spolu, Saeyan." řekla Hana.

Vycítila jsem Jungkookův pohled, ale nereagovala na to. Taky bych ráda sdílela pokoj s ním, ale bylo by to moc podezřelé a já se ještě necítila na to, aby o nás někdo věděl.

„To bude skvělé." přikývla jsem.

„Dobře. Já už jeden pokoj vybrala. Když půjdeš nahoru po schodech, tak je to ten první vlevo. Můžeš si odložit věci a Jungkook si také může vybrat pokoj." Hana se na nás usmála a my oba přikývli, načež jsme se vydali nahoru.

Zastavila jsem se u pokoje, o kterém my Hana řekla, že bude náš a tázavě se podívala na Jungkooka, který na mě hleděl.

„Proč jsi jí neřekla, že budeme spolu?" zeptal se s nadzvednutým obočím.

„A ty si myslíš, že by jí to nebylo ani trochu divný?" zakoulela jsem očima. Je snad logické, proč jsem jí to neřekla, no ne?

„Asi máš pravdu." zamumlal neochotně.

Já se nad tím jen zasmála a se slovy, že se uvidíme později, jsem zmizela ve svém pokoji.

<><><>

Ahojky!

Po delší době opět přicházím s další kapitolou <3
Vážně mě mrzí, že nejsem tak aktivní, jako dřív, ale dělám, co můžu. Mám teď i takový menší spisovatelský blok, ale to pomine. Jednou za čas to zkrátka přijít musí 😅
Doufám, že se máte krásně a jste spokojení.
Mám vás ráda ❤️

Vaše
LittleePotterheaad