my partner is an idiot | j.jk

23. Kapitola

Saeyan's pov

Když jsem se druhého rána probudila a vzpomněla si na celý včerejší večer, tak jsem úplně nevěděla, co si myslet.

To, jak mě Jungkook bránil před Changminem a choval se ke mně hezky, mě dost zmátlo. Nečekala jsem, že si k sobě najdeme přátelskou cestu tak brzy poté, co spolu začneme pracovat.

Další věc, která mě dost děsila, byl fakt, jak moc osamělá začínám být, protože mi začal Jungkook chybět okamžitě ve chvíli, kdy odešel domů, což bylo asi kolem deváté večer. Asi mi nezačal chybět ani tak on, jako spíš přítomnost nějakého jiného člověka. Po jeho odchodu mi bylo najednou nějak smutno.

Nasedla jsem do auta s tím, že pojedu do práce, ale i přestože jsem ho teď měla dlouho v servisu a mělo být opravené, tak nenastartovalo.

Vztekle jsem třískla dveřmi, když jsem z auta vylezla, a poté vyrazila do práce pěšky. Naštěstí jsem to neměla moc daleko.

„Ahoj." zamumlala jsem, když jsem vešla do kanceláře.

„Ahoj," řekl Jungkook, „můžu říct, že včera to bylo peklo. Bam se od tebe nechtěl hnout a celou cestu domů kňoural." ušklíbl se.

Já se nad tím pobaveně pousmála a usadila se ke svému stolu.

„Omlouvám se, nečekala jsem, že si mě tak oblíbí." zasmála jsem se.

Hned pár minut po mém příchodu do práce jsme byli zavoláni k dalšímu nalezenému tělu. Opět bylo pohozené v lese, stejně jako u toho případu, který řeší Hana a Chong-woo.

Dívka, která byla naší obětí, byla postřelená a znásilněná. Už při prvním pohledu na ni jsem si říkala, že musí být opravdu hodně mladá.

„Kolik jí zhruba bylo, Daewone?" řekla jsem nejistě směrem k našemu koronérovi, který u ní klečel.

„Našla se u ní občanka, takže vám to můžu říct přesně. Šestnáct let." řekl.

„To ne..." povzdechla jsem si.

Sice bylo hrozné vidět každou oběť, ale když byla nezletilá a stále ještě dítě, tak to bylo mnohem horší.

„Určitě to byl ten stejný vrah, jako posledně, že?" zeptala jsem se.

Daewon pokýval hlavou.
„Vypadá to tak. A je mi jasné, že se chceš zeptat i na ten váš případ, ale ten s těmito dvěma pravděpodobně nesouvisí. Je tam úplně jiný modus operandi, tyhle dvě vraždy se od té vaší hodně liší. Takže bych řekl, že to můžete s klidem předat Haně a Chong-woovi a věnovat se svému případu."

Já si se zamračeným výrazem promnula kořen nosu. Upřímně jsem byla lehce na pochybách. Co když spolu ty vraždy nakonec souvisí všechny? Bohužel k tomu ale nemám žádný důkaz.

Ve chvíli, kdy jsem se otočila a byla na odchodu, si zrovna Jungkook dával zpět do kapsy mobil, na kterém doteď s někým hovořil.

Všimla jsem si jeho výrazu, napůl starostlivého a napůl vítězného. Jen jsem nechápavě badzvedla obočí a došla až k němu.

„Copak?" zeptala jsem se.

„To byl Baek-hyun. Na policii prý volala jedna ženská, která bydlí v paneláku hned vedle místa, kde bydlela Hei-ran. Prý viděla v televizi, že řešíme tuto vraždu a vzpomněla si, že ten večer, když byla zavražděna, projelo kolem auto, které tam nikdo neviděla. Zastavilo se za panelákem, kde Hei-ran žila a prý tam stálo docela dlouho, odjelo až tak za dvě hodiny. Mohl by to bys náš pachatel, ale na kamerách stejně uvidíme prd. Už jsme je prohlédli všechny a na tom místě, kde to auto bylo zaparkované, žádné kamery nejsou." řekl Jungkook.

„Tak skvělý. To s těmi kamerami je na nic, ale to nevadí, pořád se s tím dá pracovat. Ví se, co to bylo za auto?" zeptala jsem se.

Jungkook zavrtěl hlavou.
„Ne, to ta ženská neříkala. Ale zajedeme za ní a zeptám se jí, jestli mi to auto nemůže popsat. Docela se v nich vyznám, třeba mě něco napadne." řekl.

Malinko jsem se ušklíbla nad tím, jak pyšně řekl to, že se v autech vyzná. Nic jsem ale neříkala a s pobaveným výrazem jsme nasedli do našeho auta, abychom se za paní mohli vydat.

<><><>

Dojeli jsme k ženě, která zavolala na policii, a ona nás pustila k ní do bytu.

„Mohla byste nám prosím říct, jak to auto vypadalo? A jestli jste si třeba nezapamatovala část SPZ, moc by nám to pomohlo." řekla jsem.

„No... SPZ nevím, ale to auto bylo poměrně velké. Mělo takovou neobvyklou barvu, něco mezi tmavě zelenou a modrou. Přišlo mi, že to musí být nějaké novější auto, možná úplně nové, ale ten model už jsem obecně v Koreji viděla hodněkrát." řekla.

„Něco mezi tmavě zelenou a modrou, říkáte? A vídáte tento typ auta často?" mumlal Jungkook a hledal něco na mobilu. Žena přitakala.

„Mohlo by to být tohle?" zeptal se můj kolega a natáhl k ní ruku s mobilem.

„Ano, to bylo ono." přikývla.

Jungkook se pro sebe sebejistě ušklíbl a já nad tím zavrtěla hlavou. Ale je to vlastně dost obdivuhodné, že to takhle pozná.

Vylezli jsme od paní z bytu a Jungkook mi fotografii auta konečně také ukázal.

„Kia Sorento. Velice často k vidění v Koreji, je dost populární." řekl.

„No, tak to jsem zvědavá, jak ho budeme hledat, když ho má půlka Koreje," zasténala jsem, „jenom v Seoulu jich určitě bude mraky."

„To je pravda, ale ta ženská říkala, že to auto bude nejspíš nové. Samozřejmě o něj majitel mohl jen dobře pečovat a má ho už déle, ale můžeme se poptat v nějakých autosalonech, jestli si tam v poslední době někdo nekoupil tohle auto. Může nás to zavést k pachateli." řekl.

Pokývala jsem hlavou a byla ráda, že po delší době máme další stopu.

<><><>

Zdravím,
jen dávám na vědomí, že jsem byla tento víkend poměrně produktivní - napsala jsem dvě kapitoly pro tuto fanfikci, dokončila druhou kapitolu k již zmiňované ff, kterou jsem zatím nevydala, kde se bude kolem hlavní hrdinky točit jak Tae, tak Jimin a nakonec: napsala jsem první kapitolu ke své první anglické ff na Jungkooka🤭 Mám z toho radost, ale co se té anglické ff týče, tak jsem poměrně nervózní, už asi třikrát jsem si četla první (a zatím taky jedinou) kapitolu a úzkostlivě ji kontrolovala, jestli je vše správně. Doufám, že brzy seberu odvahu a bude to venku 🙏🏻
Přeji hezký zbytek večera, dobrou noc a krásné sny❤️

Vaše
LittleePotterheaad