my partner is an idiot | j.jk

22. Kapitola

Saeyan's pov

„Tak snad ti to řekla dost jasně, ne?" ozvalo se za námi.

Nemusela jsem se ani otáčet, abych poznala, že je to Jungkook. Navíc se po mém boku zjevil Bam, který na Changmina začal tiše vrčet.

Changmin trošku couvnul, aby nebyl Bam tak blízko u něj, a poté se nevěřícně podíval na Jungkooka.

„Jeone?" řekl překvapeně.

Jungkook se jen ušklíbl a založil si ruce na prsou.

„Saeyan, ty a on... Vy...?" koktal Changmin.

Jungkook přistoupil blíž ke mně a omotal mi ruku kolem pasu. Napřed jsem byla v šoku, co sakra dělá, ale poté mi došlo, o co mu jde. Snažil se, aby si Changmin myslel, že někoho mám a nechal mě být.

Taky jsem mu dala ruku kolem pasu a snažila se u toho tvářit co nejvíc přirozeně.

„Půjdeme, zlato?" řekl Jungkook. Měla jsem do dělat, abych nevyprskla smíchy. Celá tahle situace byla tak strašně komická, že jsem musela smích hodně zadržovat.

Přikývla jsem a otočili jsme se, ale Changmin mě chytil za ruku.

„Saeyan, to přece nemůžeš myslet vážně, že jsi radši s ním. Vždyť jsi ho vždy nesnášela." zasténal.

Jungkook ho ode mě odstrčil a stoupl si k němu tak blízko, že si téměř funěli do obličeje. Akorát byl Jungkook vyšší, a tak k němu Changmin vyděšeně vzhlížel. Můj bývalý přítel byl vždy srab, takže mě to nepřekvapuje.

„Nech ji na pokoji, jinak ti rozbiju hubu, je ti to jasný?" zavrčel Jungkook.

„Ty mi nemáš co rozkazovat. Stejně ji nemáš vážně rád. Určitě s ní jen spíš. Tak, jak jsi to na vysoké s holkama dělal vždycky." řekl Changmin.

Bylo vidět, že se snaží působit statečným dojmem, ale jeho hlas se lehce třásl.

Jungkook se s úšklebkem otočil a dělal, že je na odchodu, ale pak se otočil a dal mému bývalému příteli ránu pěstí přímo do nosu.

Changmin se chytil za nos, ze kterého mu okamžitě začala téct krev a šokovaně hleděl na mého parťáka.

Než jsem se stačila vzpamatovat, tak mu to můj bývalý přítel oplatil. Nebylo to v úplně stejném měřítku, protože byl nižší a měl i menší sílu, ale i tak jsem nad tím sykla a trhla sebou. Bam zaštěkal na Changmina a já se musela pousmát nad tím, jak brání svého pána.

Jungkook na sobě ale nedal znát náznak bolesti. Jen stál a s úšklebkem ho sledoval, ale v očích mu bylo vidět, že by ho nejraději zmlátil.

„Pokud chceš skončit jen u jedné pěsti, tak už se k ní nepřibližuj a nedělej ze sebe zoufalce." řekl. Poté se otočil a já ho následovala, Bam taktéž. Ani jsem se na Changmina neotočila. Už jsem ho nechtěla vidět.

Odemkla jsem dveře od paneláku a vešli jsme dovnitř, načež jsme výtahem vyjeli do třetího patra, kde byl můj byt.

Vešli jsme dovnitř a já se až v tu chvíli podívala na Jungkooka, kterému z nosu kapala krev. Nebylo jí moc, ale i tak jsem se nad tím starostlivě zamračila.

Zuli jsme se, odložili si bundu a vešli do kuchyně. Pokynula jsem Jungkookovi, aby se posadil a poté jsem vzala do ruky kapesník, načež jsem přistoupila k židli, na které seděl.

Vzala jsem jeho bradu mezi prsty a lehce mu zaklonila hlavu, abych mu mohla krev setřít. Jungkook na mě hleděl svýma velkýma hnědýma očima a ve chvíli, kdy jsem se do nich podívala, jsem na chvíli strnula.

Buď jsem si toho nikdy nevšimla, nebo jsem si toho spíš všímat nechtěla, ale Jungkook byl vlastně moc hezký. Měl pěkné oči, když se mu chtělo, tak se uměl i hezky usmát a celý jeho obličej by se dal považovat za atraktivní.

Snažila jsem se na sobě nedat nic znát a setřela mu poslední skvrnku od krve.
Ruku, kterou jsem mu doteď držela bradu, jsem odstranila a šla vyhodit kapesník do koše.

„Chceš čaj nebo něco?" zeptala jsem se. .

„Čaj bude fajn." přikývl.

Začala jsem tedy vařit čaj a pro Bama mezitím nachystala misku s vodou.

„Asi bych si měla taky pořídit psa." řekla jsem při pohledu na Bama, který se k misce hned vrhnul a nadšeně vrtěl ocasem.

„Nebudeš litovat." řekl Jungkook.

Postavila jsem před nás oba hrnky s čajem a také se posadila ke stolu.

„Promiň za to s tím Changminem," povzdechla jsem si, „jak je na tom tvůj nos? Bolí to?"

„V pohodě, nedal mi moc velkou ránu," mávl nad tím rukou, „ale musím říct, že je to fakt pitomec. To, že je to tak trochu debil, jsem věděl už dřív, ale nečekal jsem, že až takový. Každý by pochopil, kdyby ho holka odmítla. Vždyť jsi mu to dala dost jasně najevo."

Já se nad tím jen uchechtla.
„Už jsem si na to jeho škemrání a prošení o to, abych mu dala další šanci, docela zvykla. Jen to asi ještě nikdy neříkal tak zoufale. Nejspíš ho vyvedlo z míry to, že si myslel, že jsi můj kluk. To nečekal." zasmála jsem se.

„Za to děkuju, mimochodem. Myslím si, že kdybys to neudělal a nezačal se ke mně chovat jako ke své holce, tak bychom tam stáli ještě teď. Ale pobavil jsi mě. Prý „půjdeme, zlato?". To oslovení mě fakt dostalo." řekla jsem s pobaveným výrazem a Jungkook se uchechtl.

„Musel jsem ti nějak pomoct. Jen tak mimochodem, nejsi jediná, kdo má tak natvrdlého a neodbytného ex. Pamatuješ, jak jsme tehdy byli v té restauraci a bavili jsme se o vztazích? Jak jsem říkal, že mi Seulgi občas zavolá? Tak hned poté, co jsem dorazil domů, to udělala. Zavolala mi a škemrala, že mě chce zpátky." řekl Jungkook a já nad tím jen zavrtěla hlavou.

„Co jsme komu udělali?" povzdechla jsem si.

„To fakt nevím, ale mohli by si oba podat ruce a jít spolu do háje." zamumlal.

Já souhlasně přikývla. Vážně doufám, že jsem se díky dnešnímu dni a Jungkookovi jednou provždy Changmina zbavila.