Saeyan's pov
„Panebože, Saeyan..."
Sama doteď nechápu, jak jsem se ocitla v této situaci. Ještě před chvílí jsme s Jungkookem leželi po práci vyčerpaně na gauči a tupým unaveným výrazem sledovali nějakou absurdní reality show. Poté přišla jedna nevinná pusa, po které následovalo spoustu další. A já mu teď seděla na klíně bez trička a zahrnovala jeho krk něžnými polibky, čímž jsem také vyvolala tu jeho reakci na mě.
Usmála jsem se a přestala ho líbat na krku, abych se mohla opět začít věnovat jeho rtům. Chvíli jsme se líbali, když v tom mi zazvonil mobil. Koutkem oka jsem se podívala, abych zjistila, kdo to je. V tu chvíli jsem se odtáhla od Jungkooka a okamžitě hovor přijala.
Jungkook mě sledoval s nadzvednutým obočím přičemž jeho ruce ještě stále spočívaly na mých bocích.
„Park Saeyan, ano prosím?" řekla jsem, když jsem hovor zvedla.
„Dobrý den. Tady Seob Do-shik, bratr Won-shika," řekl nejistě Do-shik, který měl asi pocit, že si ho nepamatuju, „pořád jste mého bratra nikde nenašli, že je to tak?"
„Ne, nenašli." řekla jsem a plácla Jungkooka přes ruku, když začal rukou přejíždět po mém stehně. Vrhla jsem po něm výraz říkající To jako myslíš vážně? a on se jen ušklíbl, načež dal ruku pryč.
„Přemýšlel jsem nad tím a napadlo mě, kde by mohl být."
Rozzářily se mi oči nadšením a novou nadějí.
„Opravdu? To by bylo skvělé. Povídejte." řekla jsem nedočkavě. Panebože, že bychom vážně byli na stopě našemu vrahovi?
Jungkook mě sledoval s nechápavým výrazem, protože neslyšel ani slovo z toho, co Do-shik řekl.„Ano. Naše rodina má chalupu, ale já osobně už tam pár let nejezdím a naši rodiče to tam navštěvují jen příležitostně, a to většinou v létě. Jediný, kdo tam jezdíval docela často, byl Won-shik. Je možné, že by mohl být tam."
Já se rozzářila ještě víc.
„To zní nadějně. Moc děkuji, že jste se mi s tím ozval, pane Seobe. Mohl byste mi poslat adresu, prosím?" zeptala jsem se.
„Samozřejmě."
S rozloučením jsme hovor ukončili a v tu chvíli mi přišla zpráva s adresou, kde se chalupa nacházela
„Co je?" zeptal se Jungkook.
„Volal Do-shik. Jejich rodina má chalupu, kam Won-shik prý často jezdíval. Mohl by se skrývat tam." řekla jsem.
Jungkook pokýval hlavou. „To zní nadějně."
„To ano. Tak šup, vstávej. Jedeme." řekla jsem během toho, co jsem si opět oblékala tričko.
Můj přítel zaklonil hlavu a zasténal.
„Jako teď? To ten Do-shik nemohl počkat do zítřka?"Já nad tím zakoulela očima.
„Jsi kriminalista. Práce ti musí být přednější než sex, kamaráde."Jungkook nadzvedl obočí nad mou volbou slov, ale já se to rozhodla ignorovat.
„Tak dělej. Venku ještě není taková tma." poplácala jsem ho rukou po stehně a zvedla se z jeho klína.
Jungkook se nespokojeně a neochotně zvedl z gauče a následoval mě k botníku, abychom se mohli obout. Hned poté jsme opustili můj byt a vydali s k autu.
<><><>
Na místo jsme dorazili asi za půl hodiny. K mému zklamání bylo v chalupě zhasnuto a nestálo zde žádné auto, takže bylo jasné, že tu nikdo není. Pěšky by se sem někdo dostával horko těžko.
Zkusila jsem, zda nejsou odemčené dveře, ale nebyly. Nevím, co jsem čekala.
„Taky jsem se toho Do-shika mohla zeptat na klíče." zamumlala jsem.
„Můžeš mu zavolat ráno a zeptat se ho na to. Docela spolupracuje, určitě nebude mít problém. Navíc když se ho zeptáš ty, tak nám je dá bez mrknutí oka." řekl Jungkook.
Já se k němu otočila s nechápavým výrazem ve tváři.
„Co? Mám pravdu. Jak jsme s ním poprvé mluvili u něj v práci, tak se na tebe pořád díval. Beztak se mu líbíš. Ale má smůlu, když jsi zadaná." ušklíbl se černovlasý mládenec vedle mě a já nad tím jen zavrtěla hlavou.
„Hele, pokud tu ten Won-shik byl, tak je pěkný debil. Nechal otevřené okno." řekl najednou Jungkook a rukou strčil do pootevřeného okna, které se následně otevřelo úplně.
Hned poté do něj vyskočil a vlezl dovnitř. Já ho napodobila.
Když jsem stála v okně, Jungkook mi podal ruku a pomohl mi seskočit. Já mu s úsměvem poděkovala a začali jsme se rozhlížet po chalupě.Otevřela jsem lednici a v ní našla kastrol s těstovinami. Čichla jsem si a zadívala se na Jungkooka.
„Jsou čerstvé. Takže tu musel buď včera nebo dnes být." řekla jsem a vrátila kastrol zpět do lednice, načež jsem ji zavřela a pokračovala v hledání.
Hledali jsme asi půl hodiny, ale marně. Nikde nic a venku už byla solidní tma.
Vylezli jsme před chatu, kde se díky automatickému čidlu rozsvítila lampa.
Očima jsem přejela zahradu a zrak mi padl na rozrytou půdu, kde bylo očividně něco zahrabané.„Jungkooku... Hei-ran neměla končetiny, když ji našli, viď? A doteď se nenašly, že je to tak?" zeptala jsem se nejistě.
Můj přítel přikývl.
„Mám takové tušení, že by mohly být zahrabané tady," kývla jsem směrem k půdě, „dávalo by to smysl, ne?"
Jungkook se zamyšleně zadíval na místo, na které byl upřený můj zrak.
„Na tom něco bude. Řekneme to zítra ráno Baek-hyunovi. Zítra se sem vrátíme, vezmeme s sebou posily a psy. Uvidíme, jestli něco označí." řekl Jungkook a já přikývla.
„Chci ho najít. Musí jít sedět za to, co Hei-ran udělal. Něco mi říká, že to fakt byl on." zamumlala jsem.
Jungkook mě vzal kolem ramen a přitáhl si mě k sobě.
„Vím, že tě to trápí. Najdeme ho. Už jsme na dobré stopě, no ne? A teď pojeďme domů. Vidím, že jsi unavená a měla by ses vyspat." řekl.
Já se usmála a ruku v ruce jsme se vydali zpět k autu.
ČTEŠ
my partner is an idiot | j.jk
FanficPark Saeyan je šestadvacetiletá žena pracující u kriminální policie v Seoulu. Nyní měla pár měsíců pauzu, protože její bývalý parťák přišel o život při jedné misi. Saeyan to velice špatně nesla a usoudila, že potřebuje nějaký čas na to, aby se vzpam...