Toxická jako kyanid,
ta, co jsem tolik chtěla nezranit.
Bodající jako nůž,
s duší černou jak rozlitá tuš.
Nemocný jako rakovina,
jsou zlomený srdce milenčina,
polámaný kosti,
co vrány naposledy hostí
a hnisavý rány,
ze všech lží, co byly lhány.
Dvě zkažený duše,
konec blízkej tuše,
dvě rozbitý zrcadla,
láska, co se dávno rozpadla
a dva zničení lidi
co už se nikdy neuvidí.
ČTEŠ
Písně nicoty
PoetryVšechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.
