Tvé otisky prstů
jsou moje jizvy
na hrudi
v očích
v citech
A ty jsi má otevřená rána
A chuť mého žalu
A ze všech bolestí
má nejmilejší
A ta prázdnota
která stravuje a drtí
By si přála
Se jen ještě jednou nechat oslovit
Má milovaná
A přece to srdce
v hrudi rozmačkáno
zoufale si přeje milovat
a zoufale
nedokáže být milováno
ČTEŠ
Písně nicoty
PoetryVšechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.
