Někdy si říkám, proč je svět takový jaký je.
Chvíli je v pořádku
A najednou tě zabije
Svým nesmírně milosrdným způsobem.
Pět hrnků v pokoji,
pár nedojezených jídel
a rány, co nebolí.
Všechno, co se tváří, že se samo zahojí.
Ale pak to pokračuje.
Blikající světla,
chuť na zvracení
a trochu víc vlasů v umyvadle.
Energie, co se ztrácí jak dech na zrcadle.
Denní spánek, zimní vánek,
může se svět přestat točit?
Dělá se mi z toho zle.
"Jak se máš?"
"Mám se skvěle!"
Je tady trochu prázdno.
Možná jsem na špatné adrese.
Dobré ráno!
Nevím, jestli tohle moje srdce unese.
Na další dávku žití totiž nemám kompetenci.
Jsem to nejnicotnější nic
uvězněné v existenci.
ČTEŠ
Písně nicoty
PoesíaVšechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.
