Mít tak všechen čas světa,
kde každá vteřina a každá věta,
může znamenat, že něco začíná,
a něco čeká.
Mít tak každou minutu a den,
co by se s úderem hodin nerozplynuly jak sen,
mít tak ještě o něco déle
a nečekat jenom na spasitele -
Ale co naplat, když s každým tik a každým tak,
ujede mi jenom další vlak,
a s ním tisíce možností, co s nevídanou lehkostí,
nečekají na soumrak.
Co naplat, když budoucnost je tady a právě teď,
tak jaképak "dopředu hleď", vždyť tam nic není,
je jenom nyní a zbytek je snění,
co zdávám si po setmění -
A o všechno přijdu mrknutím oka,
tak měj trochu strach, že než skončí tahle sloka,
zestárneš a všechno bude pryč,
ztratíš svůj poslední dětský míč -
A až se jednou probudíš,
zjistíš, že není úniku,
protože čas rozhodně nemá ve zvyku,
na kohokoliv čekat.
ČTEŠ
Písně nicoty
PoésieVšechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.
