Jsem ručička přesýpacích hodin,
jsem tady a moc se bojím
jsem já a nebo možná ne,
sním sny za bílého dne,
a ubíhají mi staletí
co někdy bolí a někdy uletí
Jsem tady a nevidím smysl
jsem sele, co nikdo nezařízl
Jsem a křičím do nicoty,
že jsem to já a nebo ty
co počítáme nové planety
a hledáme cesty, co nebyly vyjety
Jsem a nevím, jestli být mám
Jsem
A ráda se toho všeho vzdám.
ČTEŠ
Písně nicoty
PuisiVšechna noční metra zpívají o tom, že v tunelech neexistuje čas a neexistuje prostor. V metru jsi jen ty a okolo tebe se rozléhá kvílení nicoty, které nemá svůj začátek a nemá svůj konec. Má jen nekonečné spirály utrpení.
