Pražská rána

133 16 4
                                    


Přála bych si vidět rána

tvořená vánkem a květy obsypána

v odstínech růžové a jemné modři

Namísto všech těch nebí co ráno hoří


A nebo hůř


Potápějí se v té nejodpornější černotě,

ztěžklé mlze a duševní slepotě,

kde hvízdají jenom půlnoční metra

o ránech co do krásy nevykvetla.


Přála bych si vidět, jak svítá nad Prahou,

kde ještě pár ztracených hvězd usíná únavou


a tobě se honí hlavou


že chceš žít


TADY A ZROVNA TEĎ


Uvězněná v jediné minutě a v tisíci let

ze všeho toho času, co je světem svět

do slunce roztáhnout křídla, sbohem a leť,

do vzdálených soumraků a na všechno zapomnět


Utopit se v tom ranním pražském opojení,

co nabídne se jen krátce a jindy není,

pražské ráno, co upadne v zapomnění

sotva ti ujede první tramvaj.

Písně nicotyKde žijí příběhy. Začni objevovat