V pavučině snů nachází se mysl má,
tam v hloubi duše kde svítí tma.
Střežím si zde každou nitku,
důvody k pláči, štěstí, smutku.
Jsem slabý a bez snů nemám smysl.
Jsem sám a ve tmě starchy se třesu.
Celý můj svět v bolestí zahořkl a zkysl.
Celý svůj život ve vzpomínkách nesu.
Co je to za lidské počínání,
Když každý někam za svým pospíchá,
Když každý své bolesti se brání,
Když nikdo neslyší, jak budoucnost utichá.
Když se pavučina začne trhat.
Když nemohu na svých nohách stát.
Pak začnu se soucitem mrhat.
Pak si budu hořký konec přát.
